Zeman, vysoko nade všemi
Jan GruberPrezident více než měsíc blokuje návrh Andreje Babiše na změnu ve vedení ministerstva kultury. Premiér lavírování Miloše Zemana toleruje. Hrozba kriminálu jej vede k upřednostňování dobrých vztahů s Hradem před principy právního státu.
Špatně chodí. Bez pomoci ochranky nepřekoná ani pár schodů. Obklopen pochybnými výlupky navyklými pochlebovat chřadne i na duchu. S novou myšlenkou nepřijde, jak je funkční období dlouhé. Vrší klišé. Opakuje staré — prý — bonmoty. Dávno již není s to překvapit. Tyje z minulosti. Přesto ční prezident Miloš Zeman vysoko nade všemi svými politickými soupeři i spojenci. Znovu to potvrdil minulý týden, kdy bez větší námahy vyběhl s předsedou vlády Andrejem Babišem.
Řeč je samozřejmě o lánské schůzce, jež měla přinést rozuzlení eskapády kolem změny na postu ministra kultury. Jak známo, stávajícího pána Nostického paláce Antonína Staňka donutil Jan Hamáček podat demisi. Hrad ji však odmítl. Předseda sociální demokracie proto požádal premiéra, aby prezidentovi navrhl Staňkovo odvolání s tím, že řízení resortu kultury se má ujmout úspěšný starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda. Příslušný dopis odešel ze Strakovy akademie na konci května.
Ačkoli Ústava v dané věci hovoří zcela jasně a srozumitelně, Zeman již více než měsíc nekoná a někdejšího olomouckého primátora drží v úřadě. Jindy nabubřelý a sebevědomý premiér, který rád vypráví, že coby (všeho)schopný obchodník je tím nejlepším, co mohlo ubohou zemi ve středu Evropy potkat, prezidentovo lavírování přechází. Nástroje, jež mohou zpupného prognostika zkrotit, přitom má. Nabízejí se mu dokonce hned dva — kompetenční žaloba a ústavní žaloba pro hrubé porušení Ústavy.
Kdyby se Česká republika — z vůle bezmála třiceti procent jejích občanů — neocitla v područí politické divize holdingu Agrofert, nelze pochybovat o tom, že by si předseda vlády zjednal pořádek. Babiš se ovšem Zemana bojí, respektive se obává, že by jeho služby mohl v budoucnu potřebovat. Člověk s trestním stíháním na krku a obžalobou za rohem nikdy neví, zda se mu jednou nebude hodit milost, kterou může prezident o své vůli udělit i tomu největšímu sígrovi.
Touha nerozházet si vztahy s Hradem premiéra ochromila natolik, že ve srovnání s — údajně slabým — Bohuslavem Sobotkou připomíná ustrašeného ratlíka, který nadskočí pokaždé, když v jeho blízkosti zaštěká nějaké větší psisko. Osobní zájmy — v tomto případě preference slušivých obleků na míru před nepadnoucími tepláky — mu velí, aby dal všanc pokračování koalice se sociálními demokraty, a tedy i neúnavně proklamovanou práci pro „lepší Česko“, v němž „budou chtít žít i naše děti“.
Zeman má Babiše v hrsti a s ním i celou zemi, neboť bez majitele nejsilnější politické strany není možné utvořit žádnou vládu, která by se mohla opřít o většinu v Poslanecké sněmovně. Znovu se ozřejmuje, proč by dnešní premiér premiérem být neměl. Břímě, jež si sebou nese, mu totiž zabraňuje řádně spravovat stát. Lidé kličkující před spravedlností se zřídkakdy obtěžují dodržovat zákony, naopak mají sklony využít každé příležitosti, aby si pojistili pokojný život na svobodě.
Trestní stíhání předsedy vlády dává prezidentovi do rukou nepatřičnou moc, umožňuje mu bez obav ohýbat Ústavu, překračovat kompetence a zasahovat do složení kabinetu. Zeman samozřejmě nemá sílu na přepsání pravidel fungování parlamentní demokracie, nicméně jeho chování vytváří nebezpečné příklady pro další roky. Je proto v bytostném zájmu České republiky, aby byl umravněn a přinucen věnovat se výlučně svěřené práci — což je v posledku kladení věnců.
V dohledné době ale prezident výchovnou lekci těžko dostane. Ohrozit jej mohou leda výsledky příštího volebního klání. Kdyby proti všem očekáváním politické hnutí ANO propadlo a vznikla možnost slepit koalici bez něj, musel by se mít na pozoru, pokud by nemínil riskovat zdárné dokončení druhé hradní pětiletky. Zemanova dominance na tomto bohem zapomenutém bláznově dvorečku je totiž mizernou kondicí jeho soupeřů. Postaví-li se mu silný protihráč, přestane dělat problémy. Nejprve je však třeba porazit Babiše.
Zeman přece neodmítá odvolat ministra Staňka a jmenovat jeho nástupce Šmardu. Pouze to zatím neudělal. Ústava mu také nenařizuje, kdy to má udělat. A také mu nezakazuje v té věci jednat. Takto se choval přece Klaus také a tuším, že i Havel. (Ta ústavní povinnost, aby prezident potvrdil to, s čím ve věci jmenování/odvolání premiér přijde, je samozřejmě nesmysl. Když nemůže prezident udělat nic jiného, než okopírovat premiéra, tak ta celá věc přece má být v kompetenci premiéra a prezident je tu plně zbyytečný.)
Být trestně stíhaný nic neznamená. To může být každý, pokud o něm má policie zato, že by mohl být z něčeho podezřelý. Jak všichni víme, není-li někdo odsouzen, je nevinný a takto je třeba na něj hledět. Mezi odsouzen a být trestně stíhán může být také rozdíl jako mezi být a nebýt. A potom, při všech těch podvodech a rozkládačkách, které se tu za posledních 30 let udály - a bez účasti vrcholných politiků to asi nebylo – bychom se asi také měli ptát: „Je a byl v té polistopadové politice vůbec někdo, kdo by nemohl být trestně stíhán?“
Andrej Babiš má být tedy – dle autora článku – poražen. Nu, budiž. Ale kdo ho má porazit? Kalousek? Fiala? Okamura? Hamáček? Filip? Bartoš? VKml? A od těchto pánů z politických stran, jimž šla ze všeho nejlépe korupce, nebo nepředvedly dosud vůbec nic, případně už čekají jen na ránu z milosti, máme teď očekávat co? Nějaké lepší příští?
Tak jednoduché to opravdu není.
Jiří Vyleťal
Jiří Vyleťal
Co se pak Babiše týče: ten pokud vím "trestně stíhaný" není, celá záležitost je stále ještě ve fázi vyšetřování.
Ale tady se jedná o to: i když jeho vina (ještě) není soudně prokázána, každému kdo dokáže jenom trochu používat svého rozumu a nechce si nic nalhávat musí být naprosto jasné, že ta pravděpodobnost, že by Babiš v daných záležitostech mohl mít opravdu čisté ruce, je prakticky rovná nule.
A za druhé: vrcholný politik opravdu zcela zásadně n e n í "občan jako každý druhý".
Pro srovnání: před pár lety v Německu tamější prezident ztratil svůj úřad jenom pro pouhé podezření (které se dokonce nikdy nepotvrdilo!), že by m o h l být zkorumpovatelný, jenom proto že se nechal zadarmo svézt letadlem nějakého průmyslníka!
Zkrátka: chování politiků (a jejich odpovědnost za jejich chování a jednání) je v prvé řadě záležitostí politické kultury. A v českém prostředí je tato politická kultura stále ještě na naprosto ubohé úrovni; jak o tom svědčí právě to, že hlava státu si může beztrestně ohýbat ústavu jak se jí zlíbí, a že premiérem může být člověk s trestním stíháním na krku.
Nu ano, není tu napsáno, do kdy. Autoři si tehdy představovali, že prezident bude ústavní pořádek chránit, ne s ním vyjebávat.
Podobně článek 73 stanoví, že vláda, které sněmovna vyslovila nedůvěru, podá demisi, a prezident její demisi přijme. Nepočítá se zde s tím, že prezident by se rozhodl nejdřív pár měsíců zkusit poslanecké sněmovně domlouvat.
Zjednodušeně řečeno, nebylo to psáno pro dobytka, jako je Zeman.
"...naše ústava by se dala napsat lépe..."
Především to bylo v časové tísni ušito horkou jehlou a následně povýšeno do stavu nedotknutelné posvátné krávy. Těžko říct, kdy nebo jestli vůbec někdy se najde rozumná ústavní většina schopná aspoň ty nejhorší nedodělky napravit.
Současný malér způsobil souběh svou věcí (nechci teď řešit nakolik náhodný):
a) Postupné rozvolňování hranic, se kterým nezačal Milš Zeman, ale už Václav Klaus.
b) Rozklad politického spektra právě v době první přímé volby. Prezidentské úchvaty tak nenarazily na Ústavou předpokládaný odpor Parlamentu a prezident si mohl vytvořil klientistickou strukturu.
Takže bych souhlasil s výhradou s Jaroslavem Hajkem a Pavlem Krupičkou -- jen bych to rozšířil: Ústava nebyla psáno pro takové, jako je Zeman, Babiš & cons. a pro situaci přeplnění Sněmovny zombie-politickými partajemi. Bránil bych ta velkorysá očekávání počátku 90.let, ale po testu Klausem a Zemanem považuji politickou reprezentaci, která neprovedla ústávní změny za nezodpovědnou bandu.
P.s. pro Pavla Krupičku: Nejejdnodušší změna Ústavy, aby obstála před Zemanovým "tvůrčím výkladem", je zrušit zbytečnou funkci prezidenta.