Když se ve středu minulý týden objevila zpráva, že zemřel Karel Gott, bylo jasné, že komunikace v zemi se na několik příštích dní zhroutí a mistr opanuje vysílání, tisk i digitální sféru. Že propukne další kolo kulturní „války o fusekli“.

Zaujmout stanovisko pro, nebo proti ideji státního pohřbu; kritizovat, či naopak blahořečit Gottovu tvorbu, připomínat antichartu, nebo Zlaté slavíky, to vše mohlo být zejména v prvních hodinách, co zpráva dolehla k veřejnosti, důvodem ke konfliktům takřka na život a na smrt. Přitom do poslední minuty před ohlášením smrti mistra se lidé hádali o Gretu Thunbergovou. Pamatujete?

Technologie — ty komunikační zvlášť — formují naše životy do té míry, že nad nimi mnozí ztrácejí kontrolu. Neschopnost soustředit se na jednu věc vede k tomu, že neustále odbíháme od tématu k tématu, aniž bychom často posuzovali jejich relevanci a závažnost. Ulpíváme u střípků, ale uniká nám obraz celku.

Nelze se ani spolehnout, že zveřejnění pravdivé a dobře zdrojované informace povede k tomu, že ji publikum vezme za svou. Do hry vstupuje i čtenářův dopředu hotový názor a samozřejmě hutná konkurence nekvalitního mediálního obsahu, či přímo dezinformací.

↗

Že obraz současné české reality připomíná rozsypané zrcadlo, je součástí plánu těch, kdo se chopili moci. Koláž BEUywube

Proč je tohle potřeba připomínat? Protože právě dnes se potřebujeme více než kdy dříve bavit o tom, co přesně se v naší zemi děje. Nejen o úmrtích a životech celebrit, ale o tom, jak se rozhoduje o zákonech a rozpočtu, kdo na tom vydělává, s kým obchoduje stát, jak úřady schvalují povolení nových průmyslových provozů, kdo komu připisuje dotace, jak příslušné instituce vyšetřují kriminální případy mocných, kde pracovali a komu jsou tak potenciálně zavázaní vysocí úředníci ve státních institucích…

Právě na tomto se pozná, zda žijeme ve státě řízeném dobrými úmysly, či osobním prospěchem. Že obraz současné české reality připomíná rozsypané zrcadlo, je součástí plánu těch, kdo se chopili moci. Není v jejich zájmu, aby občané vnímali a chápali postupné obsazování státu a jeho institucí způsobem vedeným základní ucelenou strategií umetat cestu Agrofertu. A přesně toto je také důvod, proč se Andrej Babiš od první minuty tolik angažoval v pohřbu Karla Gotta. Ne z obdivu, ale kvůli odpoutání pozornosti k jiným tématům, než je jeho způsob vlády.

Co si máme myslet, že se děje. A co se děje doopravdy

Státem stoprocentně vlastněný podnik Čepro, který vykupuje od Agrofertu biopaliva, aby je přimíchával do nafty, si v létě zadal právní analýzu, zda s holdingem smí obchodovat. Zákon o střetu zájmů totiž zakazuje firmám, v nichž má alespoň pětadvacetiprocentní podíl politik, obchodovat se státem. Jinými slovy, účastnit se veřejných zakázek.

Šetření premiérova střetu zájmů mezi Středočeským krajem a obecním úřadem v Černošicích je u konce. Středočeský kraj, v němž vládne Babišovo hnutí ANO, případ utnul. O střetu zájmů je ale přesvědčená Evropská komise, která svůj postoj zformulovala v auditu zaslaném českým zemí zkraje léta.

Ze strany Čepra tak zadání vlastní analýzy působilo jako proaktivní a transparentní krok — tedy dokud nezačalo zveřejnění analýzy bojkotovat, a to i navzdory informačnímu zákonu. A dokud se útržky z analýzy neobjevily v Lidových novinách,… které patří-nepatří Andreji Babišovi. Pointa: analýza došla k tomu, že Čepro s Agrofertem obchodovat může.

Státní zástupce Jaroslav Šaroch zastavil trestní stíhání Andreje Babiše v souvislosti s dotačním podvodem na farmu Čapí hnízdo. Banka HSBC, jejíž interní dokumenty k úvěru na Čapí hnízdo prve svědčily v neprospěch Andreje Babiše, pravost dokumentů popřela — a to se pro státního zástupce Šarochu stalo jedním z důležitých argumentů.

Zatímco spor se vede o to, zda je Čapí hnízdo malý či střední podnik, který potřebuje k podnikání dotaci, v souhlasném stanovisku středočeské Krajské hygienické stanice, které vystavila k projektové dokumentaci v září 2007, stojí: „Objekt bude sloužit k rekreaci rodiny majitele firmy a zároveň ke krátkodobému ubytování jeho hostů, popř. VIP návštěv. U tohoto objektu bude vybudován venkovní rodinný bazén.“

Reportéři ČT představili případ Karla Trefného, bývalého ředitele finančního úřadu v Příbrami, který přišel o funkci poté, co vyměřil daň ve výši jeden a půl milionu firmě Primagra z holdingu Agrofert. Primagra vyrábí biopalivo. Oficiálním důvodem byla reorganizace a aplikace služebního zákona. Ten se stal záminkou pro odklízení nepohodlných úředníků již vícekrát a my jsme o tom také psali. 

Karel Trefný dostal nabídku dojíždět na místo řadového daňového úředníka do Prahy. Na to konto se s Finanční správou soudil — a vyhrál. Nevrátil se však na svou původní pozici, ale opět na místo řadového daňového úředníka. Alespoň nemusí denně dojíždět osmdesát kilometrů…

Případ se dostal i do Sněmovny a otázky poslankyně STANu musela zodpovídat při interpelacích ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Poslanec ANO, někdejší vysoký manažer Agrofertu, Milan Feranec reportáž České televize označil za „fake news“.

Otevřený dopis ředitele Agrofertu Josefa Mráze adresovaný generálnímu řediteli České televize, kde si na reportáž stěžuje, zveřejnil bulvární portál Expres patřící Andreji Babišovi. Skočily po něm také Parlamentní listy a MF Dnes… V dopise Josef Mráz argumentuje informacemi, které ale prokazatelně, jak ukázala navazující reportáž České televize, nejsou pravda.

Uchvácený stát

Jaký obrázek těchto pár poznatků plus vše ostatní, co dosud poctiví novináři v zemi o současném premiérovi a jeho skvadře vypátrali, vytváří? Státem prorostla mašinerie, která umožňuje Agrofertu pobírat výhody. Paralelně pak působí mechanismus, který ho očišťuje a zprošťuje kontroverzí a konfliktů se zákonem. To vše samozřejmě za mohutného přispění mediálních domů, které jsou součástí holdingu.

Anglicky se tomu říká „captured state“, tedy něco jako uchvácený stát — ve smyslu území obsazeného po bitvě. Bavíme se o typu korupční politiky a vlády, která je de facto legální, protože kontroluje sama sebe a sama sebe zprošťuje viny.

Právě to jsou věci, které by nás měly zajímat. Jestliže ministr vnitra a předseda sociální demokracie, která vládne v koalici s hnutím ANO, Jan Hamáček, přijde s novelou zákona o svobodném přístupu k informacím, jejímž cílem je přístup občanů k informacím ztížit, musíme se na prvním místě ptát, komu tím prospěje.

Jestliže ministerstvo životního prostředí pod vedením někdejšího ředitele Babišovy chemičky hlásá celé léto boj proti suchu, ale současně není schopné říct jasné ne plánu na těžbu štěrkopísku na Hodonínsku, která může mít za následek znečištění jednoho z největších zdrojů pitné vody v zemi, musíme se opět ptát, čí zájmy se zde hájí.

Jsou to jen příklady z mnoha, které by měly být podrobovány soustavné kontrole, analýze a kritice. Proč? Ne z posedlosti Andrejem Babišem. Ale protože v dnešní době rozladěné a znejistělé přívalem protichůdných informací se ztrácí prostá fakta. A bez nich se lze jen těžko dobrat pravdy. A bez pravdy je nemožné navazovat a prohlubovat důvěru — důvěru mezi jednotlivci, důvěru jednotlivců ke státu a jeho institucím. Bez takovéto důvěry není ani možné spravovat zem demokraticky.