Když se ve středu minulý týden objevila zpráva, že zemřel Karel Gott, bylo jasné, že komunikace v zemi se na několik příštích dní zhroutí a mistr opanuje vysílání, tisk i digitální sféru. Že propukne další kolo kulturní „války o fusekli“.

Zaujmout stanovisko pro, nebo proti ideji státního pohřbu; kritizovat, či naopak blahořečit Gottovu tvorbu, připomínat antichartu, nebo Zlaté slavíky, to vše mohlo být zejména v prvních hodinách, co zpráva dolehla k veřejnosti, důvodem ke konfliktům takřka na život a na smrt. Přitom do poslední minuty před ohlášením smrti mistra se lidé hádali o Gretu Thunbergovou. Pamatujete?

Technologie — ty komunikační zvlášť — formují naše životy do té míry, že nad nimi mnozí ztrácejí kontrolu. Neschopnost soustředit se na jednu věc vede k tomu, že neustále odbíháme od tématu k tématu, aniž bychom často posuzovali jejich relevanci a závažnost. Ulpíváme u střípků, ale uniká nám obraz celku.

Nelze se ani spolehnout, že zveřejnění pravdivé a dobře zdrojované informace povede k tomu, že ji publikum vezme za svou. Do hry vstupuje i čtenářův dopředu hotový názor a samozřejmě hutná konkurence nekvalitního mediálního obsahu, či přímo dezinformací.

Proč je tohle potřeba připomínat? Protože právě dnes se potřebujeme více než kdy dříve bavit o tom, co přesně se v naší zemi děje. Nejen o úmrtích a životech celebrit, ale o tom, jak se rozhoduje o zákonech a rozpočtu, kdo na tom vydělává, s kým obchoduje stát, jak úřady schvalují povolení nových průmyslových provozů, kdo komu připisuje dotace, jak příslušné instituce vyšetřují kriminální případy mocných, kde pracovali a komu jsou tak potenciálně zavázaní vysocí úředníci ve státních institucích…

Právě na tomto se pozná, zda žijeme ve státě řízeném dobrými úmysly, či osobním prospěchem. Že obraz současné české reality připomíná rozsypané zrcadlo, je součástí plánu těch, kdo se chopili moci. Není v jejich zájmu, aby občané vnímali a chápali postupné obsazování státu a jeho institucí způsobem vedeným základní ucelenou strategií umetat cestu Agrofertu. A přesně toto je také důvod, proč se Andrej Babiš od první minuty tolik angažoval v pohřbu Karla Gotta. Ne z obdivu, ale kvůli odpoutání pozornosti k jiným tématům, než je jeho způsob vlády.