Ministerstvo vnitra v čele s vicepremiérem Janem Hamáčkem (ČSSD) předložilo vládě novelu zákona o svobodném přístupu k informacím, jejímž cílem je vytvořit takové mechanismy, které dají úřadům možnost odmítat zjevně obstrukční žádosti o informace. Odborníci však varují, že návrh ve stávající podobě je nejen nepotřebný, ale navíc představuje nejvýraznější útok na svobodu informací od doby, kdy byl zákon vypracovaný senátory Michaelem Žantovským (ODA) a Petrem Pithartem (KDU-ČSL) přijat.

„Jde o největší zásah do práv občanů na svobodný přístup k informacím od sametové revoluce, což s ohledem na její nadcházející třicetileté výročí působí jako zlovolný škleb,“ řekl Deníku Referendum Oldřich Kužílek z Otevřené společnosti. Podobně návrh zhodnotil i Jan Dupák z Transparency International. „Kdyby vláda zákona neschválila, nic by se nestalo. Původním záměrem totiž bylo vymezit okruh povinných subjektů, takzvaných veřejných institucí. Na to však vnitro rezignovalo a jejich určení ponechalo na judikatuře soudů,“ uvedl pro Deník Referendum.

Dupák dále varoval, že ustanovení, jež mají chránit instituce před zneužíváním práva na informace ze strany některých žadatelů, nejsou dostatečně určitá a dávají jim příliš velký prostor pro libovůli. „Pokud se některý úřad bude domnívat, že právo na informace může být zneužito, informaci nevydá a lidem nezbude než se obrátit na soudy,“ vysvětlil. A připomněl, že již dnes povinné subjekty na základě dřívějších rozhodnutí správních soudů mohou z důvodu zneužívání práva žádosti o informace odmítat.

Právo soudit se o informace

„Navrženou úpravu ochrany před zneužíváním považuji za zlovolnost,“ potvrdil Kužílek s tím, že jednotlivé paragrafy by bylo záhodno zpracovat mnohem pečlivěji, aby se instituce nevyhýbaly svým povinnostem neodbývaly občany coby „kverulanty“. „Ministerstvo vnitra vedeno snahou ulehčit život sobě a dalším úřadům de facto přetváří právo na poskytnutí informací v právo se o tyto informace pět let, případně ještě dále, soudit,“ doplnil.

Podle právníka Transparency International se ovšem nejedná o jediný problematický bod, s nímž Hamáčkova novela přichází. Ta kromě jiného počítá s prodloužením některých lhůt a doplněním nových důvodů ochrany informací, respektive důvodů pro jejich neposkytnutí.

„Úřady například nebudou muset postoupit informace, pokud by mohly ohrozit rovnost účastníků soudního, rozhodčího nebo správního řízení. Což je opět vágní formulace,“ podotkl. Kužílek navíc upozornil, že ministerstvo se prodloužení lhůt neobtěžovalo řádně odůvodnit. „To je zcela nepřípustné. Když chybí jakákoliv analýza, tak přece nelze navrhovat omezení klíčového práva na svobodný přístup k informacím,“ uzavřel.

Zákon o svobodném přístupu k informacím schválila Poslanecká sněmovna na návrh Senátu v polovině roku 1999. Tehdy pro něj hlasovali zákonodárci z řad ČSSD, Unie svobody, KDU-ČSL i většina poslanců KSČM, proti naopak byli — až na několik výjimek, zmínit lze například pozdějšího premiéra Petra Nečase (ODS) — občanští demokraté. Právní úprava ukládá státním orgánům, územním samosprávným celkům a veřejným institucím povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti a realizuje tak právo občanů na přístup k informacím, jež je zakotveno v Listině základních práv a svobod.