Autorská práva mají přednost před přístupem k informacím, tvrdí soud
Jaroslav BicanRozhodnutí Nejvyššího správního soudu dalo zapravdu ministerstvu zdravotnictví, které už několik let odmítá poskytnout analýzu o trestní odpovědnosti rodiček za porod doma. Ministerstvo by tím podle soudu porušilo ochranu autorských práv.
Nejvyšší správní soud potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze, že by ministerstvo zdravotnictví poskytnutím analýzy, kterou po něm na základě zákona o svobodném přístupu k informacím žádá právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota, porušilo ochranu autorských práv advokátní kanceláře, jež analýzu vypracovala.
Zuzana Candigliota se již pět let domáhá poskytnutí analýzy, kterou si nechalo ministerstvo zpracovat od Advokátní kanceláře Němec, Bláha & Navrátilová za více než 50 000 korun. Analýza má pojednávat o trestní odpovědnosti rodiček za porod doma. Ministerstvo zdravotnictví analýzu odmítlo poskytnout s tím, že se jedná o výklad právních předpisů zpracovaný výhradně pro vnitřní potřebu úřadu, který není povinno poskytovat.
Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůrazňuje: „Bylo by totiž zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud by informace o skutečnostech, jež mnohdy mají pro dotčený subjekt existenční význam a jsou výsledkem mnohdy dlouhodobé, náročné a složité tvůrčí činnosti autora, byly bez dalšího poskytnuty žadateli pouze s odkazem na jeho právo na informace,“ uvádí soud.
A dále pokračuje: „Tím spíše by nežádoucím následkem uplatněného práva na informace byla situace, pokud by zúčastněná osoba ve smluvních vztazích se žalovaným (potažmo s jinou veřejnoprávní korporací) nepřípustně pozbyla části svých majetkových práv, která jí právní řád přiznává,“ konstatuje Nejvyšší správní soud.
Soud umožňuje vyvádění veřejných prostředků, tvrdí Liga
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podle Ligy lidských práv kandiduje na soudní absurditu léta 2016. „Nyní si mohou úřady nechat zpracovávat za peníze daňových poplatníků zbytečné právní analýzy, vyvádět tak prostředky z veřejných rozpočtů a být zcela v klidu, protože veřejnost se nemá možnost s analýzami a jejich kvalitou a potřebností seznámit,“ uvedla k soudnímu rozhodnutí advokátka spolupracující s Ligou lidských práv Zuzana Candigliota, podle které analýzy klidně mohou představovat jen stránky potištěné písmeny x a veřejnost to nezjistí.
Advokátka tvrdí, že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na informace, proto se chystá podat stížnost k Ústavnímu soudu. Zuzana Candigliota se domnívá, že pokud si externí subjekt nechá zaplatit za zpracování analýzy z veřejných prostředků, musí počítat s tím, že obvyklým užitím díla ze strany úřadu je i jeho poskytnutí veřejnosti na základě žádostí o informace. Podle Ligy lidských práv tak Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím potvrdil, že si úřady mohou nechávat zpracovávat drahé právní analýzy a pak je tajit před veřejností.
Liga lidských práv se zabývá právy žen v porodnictví. Podle svého vyjádření zaznamenává dlouhodobé nelegitimní snahy ministerstva zdravotnictví o potlačování možnosti volby zdravotní péče v těhotenství a při porodu včetně snah o kriminalizaci žen a porodních asistentek, k čemuž podle Ligy patrně měla sloužit požadovaná analýza. Liga také plánuje podat další žalobu na ministerstvo zdravotnictví kvůli tomu, že před ženami tají statistické údaje o kvalitě péče v jednotlivých porodnicích.
V současné době se čeká na rozhodnutí velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci domácích porodů. Mezitím Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen opakovaně Českou republiku kritizuje za nepřiměřené omezování možnosti domácího porodu s porodní asistentkou, omezování činnosti porodních asistentek ve prospěch lékařů a nadměrné a zbytečné provádění zákroků v porodnicích bez souhlasu žen a oddělování novorozenců od matek.
Řadový občan, co se snaží alespoň letmo sledovat politické dění, nebo se například ve správním řízení srazí s úřední a policejní mašinerií, se nestačí divit, co je možné v tomto snad ještě právním státě.
Skutečnost, že občanem delegovaný a placený úřad si za peníze z jeho daní objedná něco, co si poté občan nesmí zkontrolovat, je vrcholným výsměchem zkorumpovaného státního aparátu.
Jaká přednost autorského práva? Pokud si zaplatím analýzu čehokoli, použiji ji ke svému prospěchu dle svého vlastního uvážení. A pokud si zpracovatel vymíní nějaké omezení použití dokumentu, jistě to uvedl do Smlouvy o dílo. Člověk se zdravým rozumem objedná jinde. A pokud úředník ne, měl by být vyhozen za neschopnost. Nebo korupci. Chápu, že analýza může obsahovat právní kličky, jak čelit iniciativě hájící práva rodiček, a jejich vyzrazení usnadní pozici protistraně. Myslím, že analýzu si ten úředník neobjednal ze svého, ale z veřejných prostředků. A občan, zde prostřednictvím úřadu v
pozici zadavatele a plátce, má snad právo si zkontrolovat kvalitu dodané služby! Pokud o to požádá.
Myslím, že Nejvyšší správní soud, má minimálně problém se svým "nejlepším svědomím" dle kterého má rozhodovat.
V době polistopadové euforie devadesátých let, jsem si naivně představoval, že do naší legislativy prostě a jednoduše převezmeme principy a léty osvědčené pasáže ze zákonů našich západních sousedů, s fungující demokracií a vše bude skvělé...
Postupně mi došlo, že o to nikdo nestojí, zvláště pak advokátní lobby, noví velkopodnikatelé, vzniklí z funkcionářů strany a zástupy dalších. Občanská většina byla stále v euforii a netušila jaký boj "nahoře" běží. Dnes už bohužel i tuší, ale nechce vědět.
Vrcholem byl před lety článek na první straně snad Reflexu, kde se majitel tiskárny chvástal, že má doma záchodovou mísu z ryzího zlata. Líčil, jak se tvrdou prací dopracoval ke svému majetku. Prostě jako jako člen OF a blízký Václava Havla, měl geniální nápad. Noví podnikatelé potřebují k podnikání zákony, tak "se rychle napsaly" a on, člen vedení státní tiskárny je přednostně "dostal" do tisku. Za "státní ceny" zřejmě koupil a ve své režii pak prodával. A šly na dračku. To přeci tehdy mohl zkusit každý občan, se takhle vypracovat...
Dnes z kombinace záměrného chaosu v zákonech a skutečnosti, že neznalost zákona neomlouvá, jednoznačně vyplývá, že bych měl svým dětem již od první třídy platit soukromé hodiny práva. Aby v 18 letech, kdy jsou právně zodpovědné, byly schopny se zdarma právně zastupovat.
Nebo snad u nás má každý 18 letý po ruce advokáta, v kapse 20 tisíc a volno kdy si zamane, aby například reagoval na úřední obvinění s třídenní odvolací lhůtou? To bych si dovolil nazvat dalším výsměchem legislativy občanovi.