Rád bych tímto paní Zuzaně Candigliota a dalším, co svůj čas, a mnohdy i soukromí obětují nerovné bitvě za práva občanů, vyjádřit upřímnou morální podporu.
Řadový občan, co se snaží alespoň letmo sledovat politické dění, nebo se například ve správním řízení srazí s úřední a policejní mašinerií, se nestačí divit, co je možné v tomto snad ještě právním státě.
Skutečnost, že občanem delegovaný a placený úřad si za peníze z jeho daní objedná něco, co si poté občan nesmí zkontrolovat, je vrcholným výsměchem zkorumpovaného státního aparátu.
Jaká přednost autorského práva? Pokud si zaplatím analýzu čehokoli, použiji ji ke svému prospěchu dle svého vlastního uvážení. A pokud si zpracovatel vymíní nějaké omezení použití dokumentu, jistě to uvedl do Smlouvy o dílo. Člověk se zdravým rozumem objedná jinde. A pokud úředník ne, měl by být vyhozen za neschopnost. Nebo korupci. Chápu, že analýza může obsahovat právní kličky, jak čelit iniciativě hájící práva rodiček, a jejich vyzrazení usnadní pozici protistraně. Myslím, že analýzu si ten úředník neobjednal ze svého, ale z veřejných prostředků. A občan, zde prostřednictvím úřadu v
pozici zadavatele a plátce, má snad právo si zkontrolovat kvalitu dodané služby! Pokud o to požádá.
Myslím, že Nejvyšší správní soud, má minimálně problém se svým "nejlepším svědomím" dle kterého má rozhodovat.
V době polistopadové euforie devadesátých let, jsem si naivně představoval, že do naší legislativy prostě a jednoduše převezmeme principy a léty osvědčené pasáže ze zákonů našich západních sousedů, s fungující demokracií a vše bude skvělé...
Postupně mi došlo, že o to nikdo nestojí, zvláště pak advokátní lobby, noví velkopodnikatelé, vzniklí z funkcionářů strany a zástupy dalších. Občanská většina byla stále v euforii a netušila jaký boj "nahoře" běží. Dnes už bohužel i tuší, ale nechce vědět.
Vrcholem byl před lety článek na první straně snad Reflexu, kde se majitel tiskárny chvástal, že má doma záchodovou mísu z ryzího zlata. Líčil, jak se tvrdou prací dopracoval ke svému majetku. Prostě jako jako člen OF a blízký Václava Havla, měl geniální nápad. Noví podnikatelé potřebují k podnikání zákony, tak "se rychle napsaly" a on, člen vedení státní tiskárny je přednostně "dostal" do tisku. Za "státní ceny" zřejmě koupil a ve své režii pak prodával. A šly na dračku. To přeci tehdy mohl zkusit každý občan, se takhle vypracovat...
Dnes z kombinace záměrného chaosu v zákonech a skutečnosti, že neznalost zákona neomlouvá, jednoznačně vyplývá, že bych měl svým dětem již od první třídy platit soukromé hodiny práva. Aby v 18 letech, kdy jsou právně zodpovědné, byly schopny se zdarma právně zastupovat.
Nebo snad u nás má každý 18 letý po ruce advokáta, v kapse 20 tisíc a volno kdy si zamane, aby například reagoval na úřední obvinění s třídenní odvolací lhůtou? To bych si dovolil nazvat dalším výsměchem legislativy občanovi.