Poslední výzkum agentury Kantar hovoří jasně — ČSSD by se nedostala do Sněmovny, SPD také ne, ANO stále s obřím náskokem v čele. V ČSSD si musí lámat hlavu, co vlastně dělají špatně.

Co by to tak mohlo být? Vždyť jsou konstruktivním partnerem populistického a populárního premiéra, který nedrží slovo a naprosto tápe nejen v zahraniční politice. ČSSD sveřepě drží xenofobní linii, protože si myslí, že si to tak přejí její voliči — tedy ti, kteří jí ještě zbyli. Ministr Hamáček se chlubí nudnými tweety o nacvičování ochrany státních hranic, podporou požárníků, jako kdyby u nás hořelo jak v Kalifornii, nebo fotkami s potápěči v Bosně. Větší nudu a šeď snad ani nelze na sociálních sítích vyprodukovat.

Pravý důvod strmého pádu podpory ČSSD spočívá v něčem jiném — v naprosté rezignaci na sociálně-demokratické hodnoty, v rezignaci na spravedlnost, solidaritu, dodržování slibů a slova, chcete-li v rezignaci na posouvání české společnosti a politiky směrem k právnímu státu, respektujícímu lidská práva a humanismus, které Masaryk a Havel vložili do DNA naší republiky.

A přístup k přijetí syrských dětí z Řecka je nejlepší ukázkou této rezignace. Podzimní a zimní obrázky z Řecka jsou každý rok stejné - zoufale přelidněné „tábory“ na ostrovech v Egejském moři, špína a bída, kam se člověk podívá, vždy pár lidí v zimě zemře na podchlazení, většinou už to nikoho nezajímá.

V táboře Moria se tísní pětkrát více běženců, než je oficiální kapacita tábora, v centru Vathy dokonce osmkrát více. Lidé živoří v zabahněných stanech. Lékařská pomoc buď není dostupná vůbec, nebo je zcela nedostatečná. Na 100 lidí v Morii připadá jedna toaleta. Děti bez doprovodu rodičů jsou sexuálně zneužívány, statistiky se plní případy sebepoškozování a sebevražd.