Pohřbí Hamáčkovu politickou kariéru syrské děti? Kéž by

Martin Rozumek

Způsob, jakým se Jan Hamáček zachoval ve věci syrských dětí, je typický pro stranu padající pod hranici volitelnosti. Nejprve se tvářil jako státník, pak nastoupily vytáčky, nepravdy, ohýbání reality a zbabělost.

Poslední výzkum agentury Kantar hovoří jasně — ČSSD by se nedostala do Sněmovny, SPD také ne, ANO stále s obřím náskokem v čele. V ČSSD si musí lámat hlavu, co vlastně dělají špatně.

Co by to tak mohlo být? Vždyť jsou konstruktivním partnerem populistického a populárního premiéra, který nedrží slovo a naprosto tápe nejen v zahraniční politice. ČSSD sveřepě drží xenofobní linii, protože si myslí, že si to tak přejí její voliči — tedy ti, kteří jí ještě zbyli. Ministr Hamáček se chlubí nudnými tweety o nacvičování ochrany státních hranic, podporou požárníků, jako kdyby u nás hořelo jak v Kalifornii, nebo fotkami s potápěči v Bosně. Větší nudu a šeď snad ani nelze na sociálních sítích vyprodukovat.

Pravý důvod strmého pádu podpory ČSSD spočívá v něčem jiném — v naprosté rezignaci na sociálně-demokratické hodnoty, v rezignaci na spravedlnost, solidaritu, dodržování slibů a slova, chcete-li v rezignaci na posouvání české společnosti a politiky směrem k právnímu státu, respektujícímu lidská práva a humanismus, které Masaryk a Havel vložili do DNA naší republiky.

A přístup k přijetí syrských dětí z Řecka je nejlepší ukázkou této rezignace. Podzimní a zimní obrázky z Řecka jsou každý rok stejné - zoufale přelidněné „tábory“ na ostrovech v Egejském moři, špína a bída, kam se člověk podívá, vždy pár lidí v zimě zemře na podchlazení, většinou už to nikoho nezajímá.

V táboře Moria se tísní pětkrát více běženců, než je oficiální kapacita tábora, v centru Vathy dokonce osmkrát více. Lidé živoří v zabahněných stanech. Lékařská pomoc buď není dostupná vůbec, nebo je zcela nedostatečná. Na 100 lidí v Morii připadá jedna toaleta. Děti bez doprovodu rodičů jsou sexuálně zneužívány, statistiky se plní případy sebepoškozování a sebevražd.

×