Sever Sýrie zahrnující tradiční kurdskou domovinu i okresy s původní převahou Arabů, Asyřanů a dalších etnik čeká dělení do nových vlivových sfér. Shodují se na tom pozorovatelé na základě vývoje kolem tureckého vpádu v posledních dnech. Tureckým silám tvořeným klientskými jednotkami syrských ozbrojenců a tureckou těžkou technikou se podařilo za uplynulých osm dní ovládnout asi dvě třetiny zóny mezi městy Tal Abjád a Ras al-Ajn, do níž dosavadní útok směřoval.

Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu se přitom do oblasti přesunulo několik jednotek syrského režimu a v symbolickém počtu také příslušníci ruského kontingentu v zemi. Kurské síly o víkendu uzavřely za ruského prostřednictví s Asadovým režimem dohodu o vojenské podpoře. Na jejím základě pak v pondělí umožnily syrským vládním jednotkám průjezd přes svá dosavadní území.

Syrské jednotky a turecké oddíly na sebe aktuálně neútočí, a to ani slovně přes svá média, jak bývalo v uplynulých letech zvykem. Turecké síly vedou dál boje s kurdskými ozbrojenci na úplném severu, ale na jih nepostupují. Asadovci zůstávají na pozicích, které po oznámení dohody s Kurdy bleskově zabraly.

„Rýsuje se tu zjevná hranice, na jejíž jedné straně stojí dnes turecké síly a na druhé Asadovy jednotky. Zatím vede podél dálnice M4 spojující syrské Aleppo a irácký Mosul (...) Na dálnici hlídkuje dokonce několik aut s ruskými vlajkami podobným stylem, jako hlídkovala do nedávna na severu auta s vlajkami americkými,“ hlásila v úterním vysílání britského Channel 4 Lindsey Hilsumová, reportérka této stanice.

↗

Poslední pohyby tureckých sil (červenou) a asadovských jednotek (modrou) v grafice BBC. Hnědočervená výplň označuje oblast, jíž Turci zatím zabrali. Šrafování znázorňuje „bezpečnostní zónu“, jíž chce Erdogan ustavit. Repro DR

Turecký prezident Erdogan několikrát v posledních dnech zopakoval, že nezastaví operaci Peace Spring, dokud nebude naplněn její oficiální cíl — vytlačení kurdských milic („teroristů“) za dvaatřicátý kilometr od turecké hranice a ustavení „bezpečné zóny“ pro přesun části z 3,6 milionů syrských uprchlíků z Turecka.

Zároveň ale ani nezkritizoval, když Manbídž obsadili v pondělí Asadovi vojáci. „Pro Turecko je klíčové, aby v oblasti nebyli teroristé. Pokud je vyženou syrští vojáci, ničemu to nevadí (...) Jde tu ostatně o Sýrii, jejich zemi,“ uvedl Erdogan doslova.

Při úterní návštěvě Ázerbajdžánu pak ještě turecký prezident zdůraznil, že turecké síly neobsadí ani metr za avizovanou hranicí zóny. A ve středu vyklidily turecké jednotky samy silnici Manadžir — Tal Tamer, kterou den před tím ovládly.

„Rusko tu ukazuje, kdo dnes velí (...) Ještě v pondělí potvrzená turecká ofenzíva směrem na klíčové město Manbídž na západním břehu Eufratu byl zcela zastavena, jakmile do něj dorazily syrské a ruské jednotky (...) Následně byla potvrzena i oficiální cesta prezidenta Erdogana 22. října do Moskvy,“ hlásila ve středu z bojiště Zeina Chodrová, reportérka katarské Al-Džazíry.

Možné důsledky

Pozorovatelé dnes debatují, jak se může vyvíjet situace pro Kurdy dále. Většina má za to, že dohoda s Asadovým režimem znamená konec dosavadní cesty k plně autonomní Rojavě, třebaže zveřejněná část uzavřené dohody mluví jen o vojenské spolupráci a perspektivě začlenění jednotek SDF do syrské vládní armády.

Málokdo se domnívá, že Kurdové budou i nadále moci spravovat celou oblast na východ a sever od řeky Eufratu nezávisle jako v posledních letech. Objevují se nicméně názory, že Kurdům bude ponechána určitá forma samosprávy v  regionu okolo Kobani a v oblasti na východ od Kámišlí.

Turecko ovšem neupustí od záměru začlenit i tuto původní kurdskou domovinu do své „bezpečné zóny“, pokud zde zůstanou milice YPG — doposud páteř kurdských ozbrojených sil.

Galerie (7)