Vytvořme společnou evropskou armádu. Ušetřené prostředky dejme na reálné hrozby

Mikuláš Peksa

Realistická rozvaha možných bezpečnostních hrozeb a vývoje jejich povahy říká, že optimální cestou je udržovat evropské výdaje na 1,5 % HDP, utvořit společnou armádu a ušetřené prostředky vložit do vzdělávání a dalších stěžejních priorit.

Českou politikou opět rozproudila debata o výši obranných výdajů. Ve skutečnosti není nová a není ani česká, podobný problém řeší většina evropských zemí. Současná Evropa diskutuje o tom, zdali by měla vydávat více peněz na vlastní obranu, ale vytrácí se otázka, proč. Kde vnímáme nebezpečí?

Nahlédneme-li na Západ, vidíme Atlantický oceán, za ním Spojené státy. Vzestup trumpismu a brexit vyvolaly obavy. Ale ani Donald Trump, navzdory svým protievropským výrokům Severoatlantickou smlouvu nevypověděl. Ani největší evropští jestřábi nevnímají Spojené státy jako někoho, s kým bychom se měli vojensky konfrontovat.

Jiná situace je u východních hranic Evropy. Po rozpadu SSSR je zde řada států, jejichž etnická skladba nekopíruje hranice na mapách. Státy tam usilují o těsnější vztahy s Evropou, což Rusko vnímá velmi nepříznivě. Vzhledem k míře korupce, cenzury, manipulace voleb a dalších problémů, které panují v Rusku, je logickou obavou současných obyvatel Kremlu, že by se snaha řešit takovéto problémy demokratizací mohla od sousedů přenést i do Ruska.

Války v Gruzii a na Ukrajině se tak ukazují být něčím, co by se bohužel mohlo opakovat a v horším případě i šířit. Na to musí být Evropa připravena.

Na jižní a jihovýchodní hranici je Středozemní moře. Většina států v dané oblasti (možná s výjmkou Turecka) nedisponuje armádami a vnitřní kohezí, potřebnou pro vedení války s Evropou. Problém je spíše opačný — jak jsme viděli na Islámském státu v Sýrii resp. Iráku, popř. v Mali, slabé místní vlády se mohou stát kořistí expanzivních nestátních organizací. Problémy s Islámským státem nebo jinou organizací, která se snaží dobít svět a po cestě povraždit všechny, kteří nezapadají do ultrakonzervativního náboženského vidění světa, bohužel nedokážeme řešit jinak než silou.

Oproti dobám minulým se objevilo nové válčiště, kde je možno zasáhnout protivníka — kyberprostor. Prostřednictvím internetu může hackerským útokem kdokoli, ať už stát nebo nestání aktér, bez jasného vyhlášení války zasáhnout kritickou infrastrukturu nebo průmysl kohokoli na planetě.

×