Dvě procenta na obranu mají přeshraniční poslání
Ondřej VaculíkJan Hamáček by nejraději snížil výdaje na obranu ze slíbených dvou procent HDP na 1,4. Prý proto, že potřebujeme peníze na důchody, hasiče, sestřičky, školství… Zaprvé navrhuje porušit náš závazek NATO, zadruhé slibuje neslíbitelné.
Z různých sdělovacích prostředků jsme se dozvěděli, že „Česko vzdává slib dvou procent HDP na obranu“. A přitom jsme to slíbili — zvýšit do roku 2024 výdaje na obranu na dvě rozpočtová procenta. Takový slib zazněl oficiálně vícekrát, potvrdil ho také premiér Babiš samotnému Trumpovi, když byl u něj v Bílém domě. A to byl už kompromis, Trump či velení NATO chtěli původně více.
Na jedné straně naše armáda neustále připomíná, jak je nedostatečně vybavena moderními zbraněmi či jak má zastaralou i jinou techniku. Ale náhle zvýšit výdaje na obranu o šedesát miliard na požadovanou úroveň, je prostě moc. Vicepremiér Jan Hamáček dokonce navrhuje, aby se výdaje na rozpočet armády „zastropovaly někde kolem 1,4 procenta HDP“. Podle Hamáčka „60 miliard korun navíc je obrovské číslo, kdy se ČSSD pere doslova o každou miliardu na rodičovský příspěvek, penze, slušné platy hasičů, policistů, sestřiček nebo na školství či dopravu“. Na vojáky ve výčtu zapomněl.
Ponechám nyní stranou odborné argumenty, co nám porušení tohoto závazku v rámci úmluvy členských států v NATO může neblahého způsobit. Do jaké míry pak budeme důvěryhodným partnerem při obraně společných zájmů Aliance, při zajišťování bezpečnosti členských států.
↗
Jan Hamáček dává přednost toliko našim zájmům, a příspěvek do něčeho, co má přeshraniční poslání, chce tedy „zastropit“. Repro DR
Překvapilo mě, jak Hamáčkovy dosti populistické výroky souzní s názorem v lidovém prostředí. To se nyní domnívá, že z ušetřených šedesáti miliard nyní vskutku budou navýšeny platy učitelům, sestřičkám, hasičům, policistům, pilotům, strojvedoucím lokotraktorů, navýšeny důchody a tak dále.
Marně jsem při jedné hospodské besídce namítal, že těch šedesát miliard ale nemáme a ani nadále je nebudeme mít. Jsou pomyslné. Nedostane je armáda ani nikdo jiný. Tu se mí oponenti dále shodli na tom, že nám armáda nikdy k ničemu nebyla, tak proč do ní vrážet peníze, které nám jinde tolik chybějí. K tomu se ovšem dobrali ti samí chlapi, kteří při jiné příležitosti bědují, jak je naše bezpečnost ohrožena, že jejich ženy a dcery se bojí vycházet za tmy z domu, a že bychom už konečně měli mít tu domobranu.
(Nekorektní poznámka: Pochopil jsem, že smyslem domobrany má být hájit naše Česko před imigranty, za něž oni ovšem považují také zde žijící Romy i lidi jiné pleti.)
Takže jsem dopil své jedno pivo a odešel. A cestou přemýšlel nad tím, jak se komunistické ideologii podařilo — možná jednou provždy — znicotnit význam naší armády při obraně státu. Jako by jednou provždy nás zklamala, popřela svůj význam, když před Hitlerem demobilizovala, takže nás musel osvobodit a zachránit Sovětský svaz. Na pochybnou úlohu Československé lidové armády v rámci varšavského paktu si pamatují všichni, kdo v ní v tom období vykonávali základní vojenskou službu. Například můj zážitek: Když jsme na lednovém cvičení při takzvané obraně (!) našeho státu pomyslně útočně překračovali řeku Rýn, určitě bychom nad soutokem Ohře s Labem, kde cvičení probíhalo, umrzli, nebýt rozhodnutí velitele majora Nidla cvičení předčasně ukončit a vrátit se do kasáren. Takže Německá spolková republika nakonec přepadena nebyla.
Málo se ví, že aktivní odpor vůči naší porobě za druhé světové války byl ve skutečnosti silnější a masovější, než jsme se učili a než se traduje. Naši vojáci sice nemohli bojovat uvnitř státu při jeho obraně, ale stovky, ba možná tisíce jich bojovaly proti Hitlerovi vně našeho státu, a to v různých armádních sborech téměř na půlce světa. U nás si připomínáme zejména na jedné straně chrabrost našich letců v RAF ve Velké Británii, na druhé straně účast našich vojáků ve Svobodově, respektive v Klapálkově armádě, formované v Buzuluku.
Lidové noviny už několik měsíců pravidelně otiskují ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem v Praze takzvaný Kalendář hrdinů, v němž připomínají pozoruhodné osudy našich vojáků za druhé světové války. Československé armádní sbory, prapory a pluky se formovaly například i na Středním východě a bojovaly pak v Egyptě, Sýrii, Libanonu i jinde.
Naši vojáci se mohli téměř okamžitě zapojit i do nejobtížnějších válečných operací a krutých bojů, protože díky svému angažmá v (bývalé) Československé armádě byli dobře vycvičeni! Ti muži, kluci, daleko od vlasti bojovali za mír ve světě, za ideál širší než je toliko obrana vlasti a národní zájmy. V podstatě se účastnili jakési aliance všech, jimž šlo o svobodu světovou, mír a sebeurčení Hitlerem porobených států.
Nevíme, kolik našich vojáků kde padlo nebo zůstalo nezvěstných, víme o těch, kteří měli štěstí a vrátili se. Povětšině je ovšem nečekalo nic dobrého. Jak víme, po únoru 1948 byli perzekvováni, vězněni. A to nejen významnější velitelé, ale i docela obyčejní vojáci. V lidovém podání, tedy v rámci chlapského hospodského tlachu, jako by podnes zůstali zatraceni.
Druhá světová války brzy přerostla od obrany jednotlivých států do konfliktu globálnějšího, v němž si žádný stát sám o sobě už nepomohl.
I přes tyto zkušenosti Jan Hamáček dává přednost toliko našim zájmům, a příspěvek do něčeho, co má přeshraniční poslání, chce tedy „zastropit“. V souladu s mými spolustolovníky, kteří naznačují, že přímo vystoupit z NATO, no to asi ne, ale mohli bychom se kvůli neplnění svých závazků nechat vyhodit, Amerika je zlá. Jako by nevěděli, že máme-li se kdy ubránit, pak jedině společnými silami v rámci celé Evropy, opět v rámci nějaké aliance, kterou nyní je NATO.
Diskuse
AM
February 26, 2020 v 7.43
2 procenta?
A není to málo, Antone Pavloviči?
A není to málo, Antone Pavloviči?
Bylo nebylo, v bájném roce 2000 se česká vláda vedená jistým Milošem Zemanem přihlásila k takzvané Lisabonské strategii, a v jejím rámci slíbila zvyšovat státní výdaje na výzkum, aby do roku 2010 dosáhly 1 % HDP. Když se v roce 2006 stal premiérem Mirek Topolánek, byl ovšem s plány na růst těchto výdajů konec, a tak se dodnes mezi námi, vědci, vypráví o 1 % HDP jako o bájném snu. Proč by měl na armádu dávat náš stát dvakrát víc než na vědu?
Na vzdělávání, mimochodem, vynakládá Česká republika podle Eurostatu 4,6 % HDP. To je oproti výdajům na vědu na první pohled hodně, jenomže jsou v tom všechny školy od základních, nebo možná už mateřských, po vysoké, všechny dosažitelné stupně vzdělání pro úplně všechny obyvatele.
Navíc nám, vědcům, a stejně tak i učitelům, především pravicoví politici neustále předhazují, že peněz na pořádnou práci bychom měli dost, kdybychom s nimi neplýtvali, kdybychom neživili neschopné a líné, jako jsem třeba já, ale soustředili ty prostředky, co dostáváme, jen pro ty nejlepší z nás. Což je samozřejmě obzvlášť idiotské v případě školství, kde je naprosto zjevné, že nelze vzdělávat celou populaci s jedním jediným špičkově placeným elitním učitelem. Ve vědě je báchorkám o nutnosti soustředit prostředky na podporu jen těch nejlepších uvěřit snazší, nicméně i věda se zhroutí, když z pyramidy vybouráme všechno kromě špičky — je hodně založená na spolupráci a bez široké základny spolupracovníků ani ten nejlepší vědec nedokáže nic. Tím pádem by asi bylo poněkud lehkovážné i o armádě tvrdit jen tak od stolu, že peněz má dost, jen je musí účelně vynakládat — opakovaně se nicméně objevují zprávy ukazující, že plýtvání prostředky je v armádě vyloženě trestuhodné, a státní kontrola poněkud zaostává za tou, jaká se uplatňuje třeba na vědu. USA jsou známé tím, že jejich armáda je především černou děrou na peníze, která notně pouští žilou státnímu rozpočtu a luxusně živí vojensko–průmyslový komplex. U nás na tom snad nejsme tak špatně, nicméně jako zdroj výhodných zakázek pro spřátelené firmy slouží i naše armáda. Nejčerstvější výraznou zprávou je asi ta o dárku od Babiše pro Trumpa — nákupu skvělých vrtulníků z USA, které jim ležely na skladě, protože za tu cenu je nikdo jiný na světě nechtěl.
Nějaký užitek z armády samozřejmě máme — a nejen ten, že ji vláda může v případě nutnosti nasadit proti vlastnímu obyvatelstvu, kdybychom se náḧodou začali příliš bouřit —, takže úplně si armádu vyhladovět by byla pitomost. Možná bychom měli na diplomacii zahraničních spojeneckých misí trochu zapracovat, abychom ji dokázali využít tak účinně jako staří Přemyslovci, ale každopádně je to osvědčená česká tradice. Taky při katastrofálních povodních na počátku tisíciletí poskytli armádní záchranáři cenné služby — jenom jsem, obávám se, nekde zaslechl, že zrovna ty útvary, které tenkrát pomohly nejvíc, jsme v rámci nějakých úspor, reorganizací nebo modernizací zrušili, a tak není jisté, kdo přijde na pomoc civilistům v budoucnosti, až třeba Moravu zasáhnou písečné bouře. Přesto sobecky trvám na tom, že když my, vědci, se musíme bez vysněného jednoho procenta obejít, armádě by mělo to jedno procento stačit.
O NATO soudím, že vstupovat do něj byl omyl, jestli ne přímo zločin. Mělo zaniknout spolu s Varšavskou smlouvou, a říkal to tenkrát dokonce i Václav Havel, dokud ho agent CIA Tigrid nepřiměl ke změně názoru. NATO především zajišťuje Spojeným státům americkým nepřiměřený vliv na evropskou politiku. Taky jeho rozšiřováním na východ, které začalo naším vstupem, jsme si to pěkně zavařili, bez něj by možná šel vývoj v Rusku i na Ukrajině trochu lepším směrem. Navíc nám v NATO straší Turecko, se kterým si Aliance nevěděla rady už v době řecko–turecké války o Kypr; v Řecku dnes nevládne vojenská junta — a jestli se tam zase dostanou k moci fašisté, bude to vina Evropské unie, výjimečně téměř bez podílu USA —, ale to Turecko je poslední dobou čím dál horší. Možná jsme dnešním problémům s Tureckem a v Turecku mohli předejít, kdybychom je včas přijali do EU, ale členství v NATO v něm zjevěn k žádnému příznivému vývoji nevedlo.
Spíše než NATO potřebujeme evropskou kolektivní obranu — skutečně spolupracovat se sousedy, ovšem bez USA a Turecka. V zásadě Evropská unie vůbec měla už dávno podniknout zásadní kroky k vytvoření plnohodnotné federace, nu a mezi federálními institucemi, které nám zatím scházejí, je i federální armáda. Když už jsme do toho NATO vlezli, je asi vcelku zbytečné z něj utíkat, stejně jako by asi odchod všech členů NATO východně od Aše ani jeho úplné rozpuštění nedokázaly najednou zázračně zvrátit fašizaci Putinova režimu. Měli bychom se nicméně soustředit na vytvoření společné evropské armády, která bude v NATO vystupovat vůči USA a Turecku jako rovnocenný partner, ne udržovat Alianci jako uskupení satelitů USA, mezi nimiž jako nejsilnější a nejsebevědomější vyčnívá Turecko.
Podle Eurostatu jsme v roce 2018 vydávali na obranu 0,9 % HDP — což nás řadí na chvost Evropy, nicméně neutrální Rakousko si kupodivu vystačilo s 0,6 % HDP. Průměr EU byl 1,3 % HDP, takže Hamáčkovo 1,4 % vypadá rozumně; dokonce by možná bylo lepší, kdyby se armádní rozpočet zvyšoval postupně během několika let, ne hned skokem o celou polovinu, ale to samozřejmě záleží na věcech důležitějších než žonglování s čísly — na naší obranné strategii, na současném stavu armády a na jejích potřebách: dává větší smysl rozmyslet si nejdřív, co potřebujeme od armády, pak co k tomu bude potřebovat armáda, a teprve nakonec počítat, kolik nás to bude stát, než si vycucat z prstu, kolik peněz chceme v armádě utratit, a pak teprve vymýšlet jak.
Naše výdaje na základní výzkum jsou pro srovnání podle Eurostatu 0,6 %, což sice zaostává za sliby Lisabonské strategie, nicméně nás to v Evropě řadí přece jenom nad průměr (jen 0,5 %), a víc než my dávají do výzkumu jen Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Belgie, Německo a Finsko. Se 4,6 % na vzdělávání jsme pod průměrem, ale těsně (4,7 %) a v evropském srovnání o jednu příčku lépe než s výdaji na obranu (12. od konce, oproti 11.).
Důvod zvýšit výdaje na obranu tedy kupodivu vidím aspoň v tabulkách Eurostatu, nikoliv ovšem na celá 2 % HDP. S Hamáčkovým 1,4 % je jediný závažný problém: ty velkohubé sliby Babiše a dalších. Slibovat zbytečně vysoké výdaje na obranu je stejně špatné, jako plýtvat v armádě penězi — dokonce ještě horší, když ty sliby nemyslíme vážně, protože tím se připravujeme o důvěru spojenců.
Pro příště bychom si především měli vypracovat obrannou strategii, abychom věčně nestěhovali útvary sem a tam, nezakládali nové a vzápětí je nerušili, nevyprodávali, co jsme nedávno nakoupili, nenakupovali výzbroj a výstroj, pro kterou pak nemáme využití, a vůbec už samozřejmě ne takovou, která nefunguje, jak by měla, a neplatili nesmyslně přemrštěné ceny. A pak bychom měli na spojenecká jednání posílat lidi, kteří vědí, o čem mluví, mají potřebné údaje, a dokážou říct: „My dáme na obranu tolik a tolik, protože máme spočítáno, že tolik potřebujeme. Chcete znát podrobnosti? Nebudeme vyhazovat peníze jen proto, abychom na vás udělali dojem, ale na to, co slibujeme, se můžete spolehnout.‟
Data Eurostatu jsou k vidění na: https://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do
(Je třeba trochu si hrát s výběrem parametrů; možná existuje i nějaký lepší odkaz, ale na tenhle jsem se dostal a funguje.)
Na vzdělávání, mimochodem, vynakládá Česká republika podle Eurostatu 4,6 % HDP. To je oproti výdajům na vědu na první pohled hodně, jenomže jsou v tom všechny školy od základních, nebo možná už mateřských, po vysoké, všechny dosažitelné stupně vzdělání pro úplně všechny obyvatele.
Navíc nám, vědcům, a stejně tak i učitelům, především pravicoví politici neustále předhazují, že peněz na pořádnou práci bychom měli dost, kdybychom s nimi neplýtvali, kdybychom neživili neschopné a líné, jako jsem třeba já, ale soustředili ty prostředky, co dostáváme, jen pro ty nejlepší z nás. Což je samozřejmě obzvlášť idiotské v případě školství, kde je naprosto zjevné, že nelze vzdělávat celou populaci s jedním jediným špičkově placeným elitním učitelem. Ve vědě je báchorkám o nutnosti soustředit prostředky na podporu jen těch nejlepších uvěřit snazší, nicméně i věda se zhroutí, když z pyramidy vybouráme všechno kromě špičky — je hodně založená na spolupráci a bez široké základny spolupracovníků ani ten nejlepší vědec nedokáže nic. Tím pádem by asi bylo poněkud lehkovážné i o armádě tvrdit jen tak od stolu, že peněz má dost, jen je musí účelně vynakládat — opakovaně se nicméně objevují zprávy ukazující, že plýtvání prostředky je v armádě vyloženě trestuhodné, a státní kontrola poněkud zaostává za tou, jaká se uplatňuje třeba na vědu. USA jsou známé tím, že jejich armáda je především černou děrou na peníze, která notně pouští žilou státnímu rozpočtu a luxusně živí vojensko–průmyslový komplex. U nás na tom snad nejsme tak špatně, nicméně jako zdroj výhodných zakázek pro spřátelené firmy slouží i naše armáda. Nejčerstvější výraznou zprávou je asi ta o dárku od Babiše pro Trumpa — nákupu skvělých vrtulníků z USA, které jim ležely na skladě, protože za tu cenu je nikdo jiný na světě nechtěl.
Nějaký užitek z armády samozřejmě máme — a nejen ten, že ji vláda může v případě nutnosti nasadit proti vlastnímu obyvatelstvu, kdybychom se náḧodou začali příliš bouřit —, takže úplně si armádu vyhladovět by byla pitomost. Možná bychom měli na diplomacii zahraničních spojeneckých misí trochu zapracovat, abychom ji dokázali využít tak účinně jako staří Přemyslovci, ale každopádně je to osvědčená česká tradice. Taky při katastrofálních povodních na počátku tisíciletí poskytli armádní záchranáři cenné služby — jenom jsem, obávám se, nekde zaslechl, že zrovna ty útvary, které tenkrát pomohly nejvíc, jsme v rámci nějakých úspor, reorganizací nebo modernizací zrušili, a tak není jisté, kdo přijde na pomoc civilistům v budoucnosti, až třeba Moravu zasáhnou písečné bouře. Přesto sobecky trvám na tom, že když my, vědci, se musíme bez vysněného jednoho procenta obejít, armádě by mělo to jedno procento stačit.
O NATO soudím, že vstupovat do něj byl omyl, jestli ne přímo zločin. Mělo zaniknout spolu s Varšavskou smlouvou, a říkal to tenkrát dokonce i Václav Havel, dokud ho agent CIA Tigrid nepřiměl ke změně názoru. NATO především zajišťuje Spojeným státům americkým nepřiměřený vliv na evropskou politiku. Taky jeho rozšiřováním na východ, které začalo naším vstupem, jsme si to pěkně zavařili, bez něj by možná šel vývoj v Rusku i na Ukrajině trochu lepším směrem. Navíc nám v NATO straší Turecko, se kterým si Aliance nevěděla rady už v době řecko–turecké války o Kypr; v Řecku dnes nevládne vojenská junta — a jestli se tam zase dostanou k moci fašisté, bude to vina Evropské unie, výjimečně téměř bez podílu USA —, ale to Turecko je poslední dobou čím dál horší. Možná jsme dnešním problémům s Tureckem a v Turecku mohli předejít, kdybychom je včas přijali do EU, ale členství v NATO v něm zjevěn k žádnému příznivému vývoji nevedlo.
Spíše než NATO potřebujeme evropskou kolektivní obranu — skutečně spolupracovat se sousedy, ovšem bez USA a Turecka. V zásadě Evropská unie vůbec měla už dávno podniknout zásadní kroky k vytvoření plnohodnotné federace, nu a mezi federálními institucemi, které nám zatím scházejí, je i federální armáda. Když už jsme do toho NATO vlezli, je asi vcelku zbytečné z něj utíkat, stejně jako by asi odchod všech členů NATO východně od Aše ani jeho úplné rozpuštění nedokázaly najednou zázračně zvrátit fašizaci Putinova režimu. Měli bychom se nicméně soustředit na vytvoření společné evropské armády, která bude v NATO vystupovat vůči USA a Turecku jako rovnocenný partner, ne udržovat Alianci jako uskupení satelitů USA, mezi nimiž jako nejsilnější a nejsebevědomější vyčnívá Turecko.
Podle Eurostatu jsme v roce 2018 vydávali na obranu 0,9 % HDP — což nás řadí na chvost Evropy, nicméně neutrální Rakousko si kupodivu vystačilo s 0,6 % HDP. Průměr EU byl 1,3 % HDP, takže Hamáčkovo 1,4 % vypadá rozumně; dokonce by možná bylo lepší, kdyby se armádní rozpočet zvyšoval postupně během několika let, ne hned skokem o celou polovinu, ale to samozřejmě záleží na věcech důležitějších než žonglování s čísly — na naší obranné strategii, na současném stavu armády a na jejích potřebách: dává větší smysl rozmyslet si nejdřív, co potřebujeme od armády, pak co k tomu bude potřebovat armáda, a teprve nakonec počítat, kolik nás to bude stát, než si vycucat z prstu, kolik peněz chceme v armádě utratit, a pak teprve vymýšlet jak.
Naše výdaje na základní výzkum jsou pro srovnání podle Eurostatu 0,6 %, což sice zaostává za sliby Lisabonské strategie, nicméně nás to v Evropě řadí přece jenom nad průměr (jen 0,5 %), a víc než my dávají do výzkumu jen Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Belgie, Německo a Finsko. Se 4,6 % na vzdělávání jsme pod průměrem, ale těsně (4,7 %) a v evropském srovnání o jednu příčku lépe než s výdaji na obranu (12. od konce, oproti 11.).
Důvod zvýšit výdaje na obranu tedy kupodivu vidím aspoň v tabulkách Eurostatu, nikoliv ovšem na celá 2 % HDP. S Hamáčkovým 1,4 % je jediný závažný problém: ty velkohubé sliby Babiše a dalších. Slibovat zbytečně vysoké výdaje na obranu je stejně špatné, jako plýtvat v armádě penězi — dokonce ještě horší, když ty sliby nemyslíme vážně, protože tím se připravujeme o důvěru spojenců.
Pro příště bychom si především měli vypracovat obrannou strategii, abychom věčně nestěhovali útvary sem a tam, nezakládali nové a vzápětí je nerušili, nevyprodávali, co jsme nedávno nakoupili, nenakupovali výzbroj a výstroj, pro kterou pak nemáme využití, a vůbec už samozřejmě ne takovou, která nefunguje, jak by měla, a neplatili nesmyslně přemrštěné ceny. A pak bychom měli na spojenecká jednání posílat lidi, kteří vědí, o čem mluví, mají potřebné údaje, a dokážou říct: „My dáme na obranu tolik a tolik, protože máme spočítáno, že tolik potřebujeme. Chcete znát podrobnosti? Nebudeme vyhazovat peníze jen proto, abychom na vás udělali dojem, ale na to, co slibujeme, se můžete spolehnout.‟
Data Eurostatu jsou k vidění na: https://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do
(Je třeba trochu si hrát s výběrem parametrů; možná existuje i nějaký lepší odkaz, ale na tenhle jsem se dostal a funguje.)
PM
February 26, 2020 v 11.21
Procenta doprovázejí pokus vymknout se zlu a násilí
jen velmi okrajově ...by A..P. podotkl. Svá rozmrzení pečlivě skrýval v textech plném srozumění s lidským údělem.
JK
Tohle podepíšu oběma rukama. Jenom si dovolím doplnit, že na armádu se v plné míře vztahuje 2. Parkinsonův zákon: Výdaje narůstají úměrně s příjmy. Z čehož lze odvodit, že ať je na cokoli stanoven jakkoli vysoký rozpočet, vždy se utratí do poslední koruny.
JP
Výdaje na armádu jsou vždycky ty naprosto nejzbytečnější - v dobách míru.
V době války jsou to ale právě ty výdaje na armádu, které se náhle stávají těmi ze všeho nejdůležitějšími a nepotřebnějšími.
Pokud jsme si absolutně jisti, že v našem regionu už nikdy nevypukne žádný válečný konflikt - pak můžeme armádu zrušit se vším všudy. Ale pokud tuto jistotu nemáme - pak nemá smysl si pěstovat armádu jenom "tak naoko", ale má smysl ji udržovat ve skutečně bojeschopném stavu.
V době války jsou to ale právě ty výdaje na armádu, které se náhle stávají těmi ze všeho nejdůležitějšími a nepotřebnějšími.
Pokud jsme si absolutně jisti, že v našem regionu už nikdy nevypukne žádný válečný konflikt - pak můžeme armádu zrušit se vším všudy. Ale pokud tuto jistotu nemáme - pak nemá smysl si pěstovat armádu jenom "tak naoko", ale má smysl ji udržovat ve skutečně bojeschopném stavu.
MŠ
Taky jsem se na chvilku zasnil nad evropskou kolektivní obranou bez USA a Turecka. Ale jen na chvilku. A co by bylo s Pobaltím? Jestli v něčem vidím smysl NATO, tak v tom, že brání tomu, aby pobaltské státy nedopadly stejně jako Ukrajina. Byly chytřejší a rychlejší a i Putinovo Rusko má před NATO respekt. Dříve jsem byl samozřejmě podobného názoru jako Havel před revolucí, rozpustit všechny vojenské bloky, ale dnes už se tím tak jistý nejsem. Navíc USA a Turecko operujíce samostatně bez NATO by se chovaly ještě nepředvídatelněji než teď, zvláště pokud by měly stejné prezidenty. A naopak Putin by si jistě chtěl vyzkoušet své vojenské síly na nově vznikající evropské obraně bez USA a Turecka. A kdo a jak by tomu velel?
JK
"...má smysl ji udržovat ve skutečně bojeschopném stavu."
Asi jako ozbrojené síly USA, které spotřebují víc peněz a hmotných zdrojů než všechny ostatní armády světa dohromady, ale od r. 1945 nevyhrály až na jedinou výjimku (Grenada 1983) ani jednu válku, kterou USA vedly. Ozbrojené síly USA jsou nejpozději od dob známého varování presidenta Eisenhowera už jenom a výhradně tím, před čím varoval - spolehlivou součástí vojenskoprůmyslového komplexu, která neslouží ničemu jinému než trvalému převádění neskutečných sum peněz vybraných na daních do soukromých kapes armádních dodavatelů.
V postmoderním světě se války jednak nevedou (kdy naposledy někdy někdo někomu formálně vyhlásil válku?) a ani není nutno v těch válkách-neválkách vítězit, protože k dosažení cílů (často zamlčených nebo lživě deklarovaných, stejně tak jako se často s velkou slávou lživě vyjadřuje dosažení vítězství) těch, kdo o nasazení ozbrojených sil rozhodují, stačí přivést dotčené území do chaosu a bezvládí bez pravidel a pak z nastalých poměrů těžit a vydělávat na nich. Nemluvě o tom, že se čím dál častěji nasazují armády soukromých kontraktorů nebo se jako proxies využívá různých paramilitárních jednotek, což umožňuje těm, kdo je platí, mít kolem huby svatozář, zakrývat skutečné pozadí konfliktů a jejich cíle a tvářit se přitom jako největší mírotvůrci.
Jak napsal Honza Macháček, EU měla už dávno mít svou vlastní obrannou organizaci, která by nahradila NATO. USA splňují všechny znaky metropole impéria v úpadku; jedním z nich je i narůstající nezájem o to, co se v Evropě děje. Čím dříve a účinněji se Evropa osvobodí od závislosti na NATO, tím má větší šanci konečný pád impéria důstojně přežít. Jediným členem NATO, který to zatím pochopil, je Turecko; to má ale své zájmy, od Evropy odlišné. Správný okamžik, kdy mohlo být rozumné Turecko i s jeho mohutnou armádou do Evropy přitáhnout, jsme zřejmě už prošvihli, takže teď to bude muset jít bez něj. Doufejme, že si to evropští politici uvědomí dřív, než někoho napadne začít realizovat šílené návrhy na vytvoření nového sanitárního kordónu mezi Baltem a Jadranem.
Asi jako ozbrojené síly USA, které spotřebují víc peněz a hmotných zdrojů než všechny ostatní armády světa dohromady, ale od r. 1945 nevyhrály až na jedinou výjimku (Grenada 1983) ani jednu válku, kterou USA vedly. Ozbrojené síly USA jsou nejpozději od dob známého varování presidenta Eisenhowera už jenom a výhradně tím, před čím varoval - spolehlivou součástí vojenskoprůmyslového komplexu, která neslouží ničemu jinému než trvalému převádění neskutečných sum peněz vybraných na daních do soukromých kapes armádních dodavatelů.
V postmoderním světě se války jednak nevedou (kdy naposledy někdy někdo někomu formálně vyhlásil válku?) a ani není nutno v těch válkách-neválkách vítězit, protože k dosažení cílů (často zamlčených nebo lživě deklarovaných, stejně tak jako se často s velkou slávou lživě vyjadřuje dosažení vítězství) těch, kdo o nasazení ozbrojených sil rozhodují, stačí přivést dotčené území do chaosu a bezvládí bez pravidel a pak z nastalých poměrů těžit a vydělávat na nich. Nemluvě o tom, že se čím dál častěji nasazují armády soukromých kontraktorů nebo se jako proxies využívá různých paramilitárních jednotek, což umožňuje těm, kdo je platí, mít kolem huby svatozář, zakrývat skutečné pozadí konfliktů a jejich cíle a tvářit se přitom jako největší mírotvůrci.
Jak napsal Honza Macháček, EU měla už dávno mít svou vlastní obrannou organizaci, která by nahradila NATO. USA splňují všechny znaky metropole impéria v úpadku; jedním z nich je i narůstající nezájem o to, co se v Evropě děje. Čím dříve a účinněji se Evropa osvobodí od závislosti na NATO, tím má větší šanci konečný pád impéria důstojně přežít. Jediným členem NATO, který to zatím pochopil, je Turecko; to má ale své zájmy, od Evropy odlišné. Správný okamžik, kdy mohlo být rozumné Turecko i s jeho mohutnou armádou do Evropy přitáhnout, jsme zřejmě už prošvihli, takže teď to bude muset jít bez něj. Doufejme, že si to evropští politici uvědomí dřív, než někoho napadne začít realizovat šílené návrhy na vytvoření nového sanitárního kordónu mezi Baltem a Jadranem.
JK
"A co by bylo s Pobaltím?"
Vy skutečně věříte tomu, že ten slavný článek 5 Washingtonské smlouvy někoho k něčemu konkrétnímu zavazuje? Vsadím se o cokoli, že Pobaltí by bylo první, co by bylo obětováno.
"A kdo a jak by tomu velel?"
Nejdřív je nutno stanovit cíle. Pak je nutno navrhnout struktury potřebné k jejich dosažení. Dále je nutno vyčlenit prostředky nutné pro jejich vybudování. Způsoby jejich řízení vyplynou z uvedeného.
"A naopak Putin by si jistě chtěl vyzkoušet své vojenské síly na nově vznikající evropské obraně bez USA a Turecka."
Vy Putinovi vidíte do hlavy? Co když třeba někoho z evropských státníků napadne začít s Ruskem jednat o nějakém rozumnějším modu vivendi než je ten dnešní? Nemluvě o tom, že ani Putin není nesmrtelný.
"Jestli v něčem vidím smysl NATO, tak v tom, že brání tomu, aby pobaltské státy nedopadly stejně jako Ukrajina."
Ukrajina se především stala obětí svých vlastních oligarchů, kteří ji nejdřív rozkradli. (Jak NATO zabránilo rozkradení Řecka? Jak zabránilo v r. 1967 nástupu řecké vojenské diktatury a opakovaným tureckým vojenským převratům ve 2. polovině 20. století?) Některé státy NATO mají za vyhrocení situace na Ukrajině až do ozbrojeného konfliktu stejnou odpovědnost jako Rusko. Ukrajina se stala místem střetu zájmů vládnoucích sil obou soupeřících stran. Problém je v tom, že Rusku se právo hájit své zájmy od určitého momentu upírá... Ukrajina je obětí imperialistického sporu Západ vs. Rusko, v němž není v právu ani jedna strana - nebo jsou v právu obě, jestli se Vám to tak líbí líp. Jenom chybí ten, kdo by je rozsoudil.
Vy skutečně věříte tomu, že ten slavný článek 5 Washingtonské smlouvy někoho k něčemu konkrétnímu zavazuje? Vsadím se o cokoli, že Pobaltí by bylo první, co by bylo obětováno.
"A kdo a jak by tomu velel?"
Nejdřív je nutno stanovit cíle. Pak je nutno navrhnout struktury potřebné k jejich dosažení. Dále je nutno vyčlenit prostředky nutné pro jejich vybudování. Způsoby jejich řízení vyplynou z uvedeného.
"A naopak Putin by si jistě chtěl vyzkoušet své vojenské síly na nově vznikající evropské obraně bez USA a Turecka."
Vy Putinovi vidíte do hlavy? Co když třeba někoho z evropských státníků napadne začít s Ruskem jednat o nějakém rozumnějším modu vivendi než je ten dnešní? Nemluvě o tom, že ani Putin není nesmrtelný.
"Jestli v něčem vidím smysl NATO, tak v tom, že brání tomu, aby pobaltské státy nedopadly stejně jako Ukrajina."
Ukrajina se především stala obětí svých vlastních oligarchů, kteří ji nejdřív rozkradli. (Jak NATO zabránilo rozkradení Řecka? Jak zabránilo v r. 1967 nástupu řecké vojenské diktatury a opakovaným tureckým vojenským převratům ve 2. polovině 20. století?) Některé státy NATO mají za vyhrocení situace na Ukrajině až do ozbrojeného konfliktu stejnou odpovědnost jako Rusko. Ukrajina se stala místem střetu zájmů vládnoucích sil obou soupeřících stran. Problém je v tom, že Rusku se právo hájit své zájmy od určitého momentu upírá... Ukrajina je obětí imperialistického sporu Západ vs. Rusko, v němž není v právu ani jedna strana - nebo jsou v právu obě, jestli se Vám to tak líbí líp. Jenom chybí ten, kdo by je rozsoudil.
IH
February 26, 2020 v 15.24
Myslím, že bychom se mohli shodnout aspoň na jednom důvodu, proč by měla ČR 2% HDP na obranu vydávat. Je jím fakt, že právě toto náš stát prostřednictvím příslušného svého reprezentanta přislíbil.
JK
Ano, ale pod podmínkou důsledné demokratické kontroly toho, na co a jak se ty prostředky budou vydávat. Jistě jsme nikomu neslíbili, že za ně budeme nakupovat armádní šrot, kterého se USA potřebují zbavit, ani nekvalitní výrobky firem, které nejúspěšněji podplácely zdejší nákupčí.
MŠ
Pane Kalousi, velmi zdatně hájíte Putinovy zájmy v Evropě a ve světě. Působíte na mě taky jako reinkarnace pana Kuchejdy.
Co se týče NATO a Pobaltí, tak je prostě fakt, že Rusové jsou vojensky přítomni na Ukrajině proti její vůli a ne v Pobaltí, kde sice část domácího ruského obyvatelstva hraje roli páté kolony a boj o každého Lenina je tam urputnější než u nás boj o Koněva, ale nikdo nemůže popřít, že po mnoha stránkách je na tom dnes Pobaltí významně lépe než Ukrajina. Myslíte, že Rusko je na tom v korupci lépe než Ukrajina? A co se týče těch oligarchů, tak Putin připravil o majetek jen ty oligarchy, kteří ho neposlouchali a jeho majetek si s majetkem žádného oligarchy jsitě nezadá.
Co se týče NATO a Pobaltí, tak je prostě fakt, že Rusové jsou vojensky přítomni na Ukrajině proti její vůli a ne v Pobaltí, kde sice část domácího ruského obyvatelstva hraje roli páté kolony a boj o každého Lenina je tam urputnější než u nás boj o Koněva, ale nikdo nemůže popřít, že po mnoha stránkách je na tom dnes Pobaltí významně lépe než Ukrajina. Myslíte, že Rusko je na tom v korupci lépe než Ukrajina? A co se týče těch oligarchů, tak Putin připravil o majetek jen ty oligarchy, kteří ho neposlouchali a jeho majetek si s majetkem žádného oligarchy jsitě nezadá.
HZ
"Vy skutečně věříte tomu, že ten slavný článek 5 Washingtonské smlouvy někoho k něčemu konkrétnímu zavazuje? Vsadím se o cokoli, že Pobaltí by bylo první, co by bylo obětováno."
Doufejme, že na straně Moskvy ohledně této otázky panuje nejistota.
Doufejme, že na straně Moskvy ohledně této otázky panuje nejistota.
JP
February 27, 2020 v 11.07
Pane Kalousi, ty Vaše fundamentalistické výlevy jsou natolik iracionální, že ani nemá smyl ztrácet čas s nějakou odpovědí na ně.
To jediné, co brání putinovskému Rusku v další vojenské expanzi, je vědomí že v přímém střetu s USA by nemělo šanci.
To jediné, co brání putinovskému Rusku v další vojenské expanzi, je vědomí že v přímém střetu s USA by nemělo šanci.
JK
February 27, 2020 v 12.39
Už i tady vládne nekritická rusofobie? USA mají nárok hájit svoje zájmy a Rusko ne? USA zničily Srbsko a Irák, spojenci USA zničili Libyi, ale vojenské expanze se dopouští jenom Rusko? Proč jsou USA v Afghánistánu, zatímco Saúdská Arábie je jedním z největších zákazníků US zbrojovek? Protože 11 z 15 přímých aktérů událostí 11. září 2001 byli Saúdi? To má přece logiku... Válečných zločinů se posledních 30 let dopouštějí všechny válčící strany, ale nevím, proč bychom zločiny kterékoli strany měli omlouvat tím, že to je náš spojenec... Nota bene když se nás občanů nikdo nezeptal, jestli o takové spojenectví stojíme.
Jediné rozumné bezpečnostní uspořádání Evropy bude takové, které si Evropa zajistí vlastními silami a které nebude záviset na USA a NATO. Není nic jednoduššího než takový postoj nazvat fundamentalistickým a místo protiargumentů papouškovat mainstreamová média a jiné prádelny mozků. V tomto ohledu byli a jsou nepochybně fundamentalisty např. i Jiří Dienstbier st., Miroslav Polreich nebo Petr Uhl.
Filip Outrata ve zdejším médiu napsal před 5 lety toto:
"To, že Česká republika je součástí NATO, neznamená, [...] že každý občan České republiky je povinen souhlasit se všemi kroky představitelů spojeneckých zemí a zdržet se jakékoli kritiky a protestu, aby tím neposílil nepřítele. Ať už jím má být kdokoli. Pokud by něco bylo skutečně velkou pomocí pro ruskou propagandu, pak by to bylo jakékoli omezování svobody projevu pro ty, kdo mají jiný názor, než je ten, který říká, že Rusko je dnes nepřítel číslo jedna a tomu je třeba vše podřídit. [...] V otevřené svobodné společnosti, kterou ta česká je či chce být, je jediný zdroj síly: skutečně otevřené a svobodné vyjadřování nejrůznějších názorů. Protiruské i protiamerické postoje by měly být stejně vítány a dokonce chráněny, pokud jsou skutečně autentické. Pokusy umravňovat veřejnou diskusi, vést ji 'náležitým' směrem a vytěsňovat 'závadné' názory by vždy vedly pouze k dalším a ještě větším problémům."
(Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/20065-americky-konvoj-a-pravo-na-protest)
A plně sdílím tento názor Jiřího Karena publikovaný zde v březnu 2015 pod tímto
http://denikreferendum.cz/clanek/20062-hrr-na-rusa-aneb-propagandisticky-gulas-nadivoko
jeho článkem:
"Mám za to, že současné chování Ruska je z velké částí reakcí (jistěže neomluvitelnou) na jednání a postoj Západu v 90. letech (taktéž neomluvitelný). Když se podíváme, jakým způsobem bylo Rusko rozvráceno za pilné podpory tzv. demokratických zemí v 90. letech, když se podíváme, jak MMF tlačil na Rusko v roce 1998 (podle některých zdrojů v důsledku snahy politiků USA Rusko jednou provždy konečně potopit), je zřejmé, že se zde nejedná o problém boje 'svobodného Západu' proti 'hitlerovskému Rusku'.
Je třeba diplomatické řešení, které bude reálně akceptovat geopolitickou pozici Ruska.
Já osobně se rozhodně necítím 'občanem politického Západu', který bych měl hájit. NATO není mou militaristicky agresivní organizací a polofašistické USA rozhodně nejsou 'mí spojenci'."
Jediné rozumné bezpečnostní uspořádání Evropy bude takové, které si Evropa zajistí vlastními silami a které nebude záviset na USA a NATO. Není nic jednoduššího než takový postoj nazvat fundamentalistickým a místo protiargumentů papouškovat mainstreamová média a jiné prádelny mozků. V tomto ohledu byli a jsou nepochybně fundamentalisty např. i Jiří Dienstbier st., Miroslav Polreich nebo Petr Uhl.
Filip Outrata ve zdejším médiu napsal před 5 lety toto:
"To, že Česká republika je součástí NATO, neznamená, [...] že každý občan České republiky je povinen souhlasit se všemi kroky představitelů spojeneckých zemí a zdržet se jakékoli kritiky a protestu, aby tím neposílil nepřítele. Ať už jím má být kdokoli. Pokud by něco bylo skutečně velkou pomocí pro ruskou propagandu, pak by to bylo jakékoli omezování svobody projevu pro ty, kdo mají jiný názor, než je ten, který říká, že Rusko je dnes nepřítel číslo jedna a tomu je třeba vše podřídit. [...] V otevřené svobodné společnosti, kterou ta česká je či chce být, je jediný zdroj síly: skutečně otevřené a svobodné vyjadřování nejrůznějších názorů. Protiruské i protiamerické postoje by měly být stejně vítány a dokonce chráněny, pokud jsou skutečně autentické. Pokusy umravňovat veřejnou diskusi, vést ji 'náležitým' směrem a vytěsňovat 'závadné' názory by vždy vedly pouze k dalším a ještě větším problémům."
(Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/20065-americky-konvoj-a-pravo-na-protest)
A plně sdílím tento názor Jiřího Karena publikovaný zde v březnu 2015 pod tímto
http://denikreferendum.cz/clanek/20062-hrr-na-rusa-aneb-propagandisticky-gulas-nadivoko
jeho článkem:
"Mám za to, že současné chování Ruska je z velké částí reakcí (jistěže neomluvitelnou) na jednání a postoj Západu v 90. letech (taktéž neomluvitelný). Když se podíváme, jakým způsobem bylo Rusko rozvráceno za pilné podpory tzv. demokratických zemí v 90. letech, když se podíváme, jak MMF tlačil na Rusko v roce 1998 (podle některých zdrojů v důsledku snahy politiků USA Rusko jednou provždy konečně potopit), je zřejmé, že se zde nejedná o problém boje 'svobodného Západu' proti 'hitlerovskému Rusku'.
Je třeba diplomatické řešení, které bude reálně akceptovat geopolitickou pozici Ruska.
Já osobně se rozhodně necítím 'občanem politického Západu', který bych měl hájit. NATO není mou militaristicky agresivní organizací a polofašistické USA rozhodně nejsou 'mí spojenci'."
JK
February 27, 2020 v 13.00
Jo, a nevím, kdo to je Kuchejda.
JK
February 28, 2020 v 9.53
K čemu (také) slouží NATO, můžeme sledovat v přímém přenosu v Sýrii.
"Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se setkal s šéfem turecké diplomacie Mevlütem Cavusogluem a odsoudil syrské a ruské nálety. [Pozn. moje: Syrské nálety na jednotky turecké armády, které se nacházejí na syrském území. Nepochybně tam vstoupily na přání všeho syrského lidu proto, aby tam šířily demokracii a euroamerické hodnoty.] Zároveň Stoltenberg vyzval Damašek a Moskvu, aby ofenzivu ukončily."
"Ankara opakovaně žádá, aby se syrská armáda stáhla od tureckých pozic v Idlibu. [Pozn. moje: Na syrském území.] Prezident Recep Tayyip Erdogan ve středu řekl, že Turecko z těchto míst [pozn. moje: ze syrského území] neustoupí."
Kdyby žil Karel Čapek, komentoval by včerejší střet syrských a tureckých jednotek v Idlíbu nejspíš nějak takto:
Zbabělý nepřítel zákeřně zaútočil na jednotky našich spojenců, které pokojně překročily státní hranici, aby osvobodily nepřátelské území.
Jednoduchá otázka: Co a proč dělá turecká armáda v Sýrii? Další, poněkud složitější otázka: Jedná tento spojenec ČR v Sýrii v zájmu ČR? Jestliže ano, jaký zájem ČR tam momentálně hájí?
"Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se setkal s šéfem turecké diplomacie Mevlütem Cavusogluem a odsoudil syrské a ruské nálety. [Pozn. moje: Syrské nálety na jednotky turecké armády, které se nacházejí na syrském území. Nepochybně tam vstoupily na přání všeho syrského lidu proto, aby tam šířily demokracii a euroamerické hodnoty.] Zároveň Stoltenberg vyzval Damašek a Moskvu, aby ofenzivu ukončily."
"Ankara opakovaně žádá, aby se syrská armáda stáhla od tureckých pozic v Idlibu. [Pozn. moje: Na syrském území.] Prezident Recep Tayyip Erdogan ve středu řekl, že Turecko z těchto míst [pozn. moje: ze syrského území] neustoupí."
Kdyby žil Karel Čapek, komentoval by včerejší střet syrských a tureckých jednotek v Idlíbu nejspíš nějak takto:
Zbabělý nepřítel zákeřně zaútočil na jednotky našich spojenců, které pokojně překročily státní hranici, aby osvobodily nepřátelské území.
Jednoduchá otázka: Co a proč dělá turecká armáda v Sýrii? Další, poněkud složitější otázka: Jedná tento spojenec ČR v Sýrii v zájmu ČR? Jestliže ano, jaký zájem ČR tam momentálně hájí?
JK
February 28, 2020 v 11.32
A ještě názor dalšího fundamentalisty.
http://casopisargument.cz/2020/02/24/otazniky-nad-idlibem/
http://casopisargument.cz/2020/02/28/idlibske-otazniky-cast-druha/
http://casopisargument.cz/2020/02/24/otazniky-nad-idlibem/
http://casopisargument.cz/2020/02/28/idlibske-otazniky-cast-druha/
IH
Nevím, jaký byl Váš postoj k politice obou velmocí ještě v časech SSSR. Nevím, jak jste vnímal zájem Sovětského svazu na zcela určitých poměrech ve střední Evropě, příp. jinde. Já jsem byl tehdy jednoznačně pro plnou samostatnost naší země (a dalších menších států), imperiální zájmy strážce totality pro mě žádným argumentem nebyly.
Zpětně však musím přece jen konstatovat, že zápas o to, dát relativně mladému bezprecedentnímu socioekonomickému pořádku šanci, nebylo správné vnímat výlučně jen jako strach samozvanců o moc, či jej zcela odsuzovat pro trapnou izolaci, stejně jako pro mnohočetné vlastní znechucení.
Vzhledem k tomu, že dnešní Rusko již ani v nejmenším nepředstavuje jakoukoli alternativu ke globálnímu socioekonomickému řádu kapitalismu, uniká mi smysl toho, proč být na straně mocnosti, která lpí na roli, jíž se vojensky za války (a po ní i za pomoci svých satelitů) domohla.
Politicky Rusko představuje spíše odstrašující příklad, který, žel, není v "malém" světě bez dopadu na poměry jinde. V důsledcích také u nás. Naproti tomu si nemyslím, že by se Západ po roce 1990 na Rusku nějak podstatně provinil. Transformace poměrů nemohla proběhnout bez potíží (a také neproběhla), kdekoli k ní došlo. Rusko navíc nebylo zdaleka tak jako třeba NDR postaveno před hotovou věc. Přes rozšířenou nostalgii Rusů po socialismu je stěží možno zpochybnit, že dnešní ekonomická realita a možnosti jsou zcela neporovnatelné s tím, jaké byly za SSSR.
Zpětně však musím přece jen konstatovat, že zápas o to, dát relativně mladému bezprecedentnímu socioekonomickému pořádku šanci, nebylo správné vnímat výlučně jen jako strach samozvanců o moc, či jej zcela odsuzovat pro trapnou izolaci, stejně jako pro mnohočetné vlastní znechucení.
Vzhledem k tomu, že dnešní Rusko již ani v nejmenším nepředstavuje jakoukoli alternativu ke globálnímu socioekonomickému řádu kapitalismu, uniká mi smysl toho, proč být na straně mocnosti, která lpí na roli, jíž se vojensky za války (a po ní i za pomoci svých satelitů) domohla.
Politicky Rusko představuje spíše odstrašující příklad, který, žel, není v "malém" světě bez dopadu na poměry jinde. V důsledcích také u nás. Naproti tomu si nemyslím, že by se Západ po roce 1990 na Rusku nějak podstatně provinil. Transformace poměrů nemohla proběhnout bez potíží (a také neproběhla), kdekoli k ní došlo. Rusko navíc nebylo zdaleka tak jako třeba NDR postaveno před hotovou věc. Přes rozšířenou nostalgii Rusů po socialismu je stěží možno zpochybnit, že dnešní ekonomická realita a možnosti jsou zcela neporovnatelné s tím, jaké byly za SSSR.
JK
"...uniká mi smysl toho, proč být na straně mocnosti..."
Ale já přece nechci být na straně žádné mocnosti. Opakovaně tady volám po tom, aby se Evropa konečně i v bezpečnostní oblasti postavila na vlastní nohy.
"Politicky Rusko představuje spíše odstrašující příklad..."
Pokud jde o vnitřní politiku a společenské poměry v Rusku, plně souhlasím. Nicméně ve spoustě ohledů jsou odstrašujícím příkladem i vnitřní poměry v USA.
"Naproti tomu si nemyslím, že by se Západ po roce 1990 na Rusku nějak podstatně provinil."
Byl jste v Rusku v 90. letech? Já ano. Váš názor dodnes nesdílí většina Rusů, kteří to zažili, a já s nimi souhlasím. Dokud to vypadalo, že se Rusko otevře neomezenému vydrancování energetických a nerostných surovin ze strany Západu, bylo kamarád, nehledě na dopady pro obyčejné lidi. Od chvíle, kdy se začalo stavět na vlastní nohy, je největší vyvrhel. Samozřejmě že z toho nejvíc mají ruští oligarchové. Ale kdyby to bylo ponecháno na vůli Západu, obyčejní Rusové by z toho bohatství měli asi tolik, jako dnes třeba Libyjci nebo obyvatelé Konga.
"Transformace poměrů nemohla proběhnout bez potíží..."
To je ovšem nemístný eufemismus pro situaci, kdy ruské hospodářství zásluhou Jelcina a jeho západních poradců padlo hlouběji než za WWII.
Ale já přece nechci být na straně žádné mocnosti. Opakovaně tady volám po tom, aby se Evropa konečně i v bezpečnostní oblasti postavila na vlastní nohy.
"Politicky Rusko představuje spíše odstrašující příklad..."
Pokud jde o vnitřní politiku a společenské poměry v Rusku, plně souhlasím. Nicméně ve spoustě ohledů jsou odstrašujícím příkladem i vnitřní poměry v USA.
"Naproti tomu si nemyslím, že by se Západ po roce 1990 na Rusku nějak podstatně provinil."
Byl jste v Rusku v 90. letech? Já ano. Váš názor dodnes nesdílí většina Rusů, kteří to zažili, a já s nimi souhlasím. Dokud to vypadalo, že se Rusko otevře neomezenému vydrancování energetických a nerostných surovin ze strany Západu, bylo kamarád, nehledě na dopady pro obyčejné lidi. Od chvíle, kdy se začalo stavět na vlastní nohy, je největší vyvrhel. Samozřejmě že z toho nejvíc mají ruští oligarchové. Ale kdyby to bylo ponecháno na vůli Západu, obyčejní Rusové by z toho bohatství měli asi tolik, jako dnes třeba Libyjci nebo obyvatelé Konga.
"Transformace poměrů nemohla proběhnout bez potíží..."
To je ovšem nemístný eufemismus pro situaci, kdy ruské hospodářství zásluhou Jelcina a jeho západních poradců padlo hlouběji než za WWII.
JP
February 29, 2020 v 13.34
Pane Kalousi, Vy tady zase směšujete dvě zcela různé záležitosti. Je samozřejmě velice mnoho mezinárodních aktů Spojených států, které je možno právem podrobit (a to i velice zásadní) kritice. Ale něco zcela jiného je to, když se prakticky k a ž d ý mezinárodní zásah Spojených států automaticky vykládá jako akt agrese a imperialismu.
Přičemž Spojené státy se ocitají mnohdy ve vysloveně groteskní situaci: na straně jedné jsou pro své mezinárodní zásahy zatracování jako imperialisté - ale na straně druhé je jim mnohdy zase vytýkána n e d o s t a t e č n á angažovanost v mezinárodních konfliktech!
Svého času to naprosto přesně vystihl jeden americký mariňák: "Na jedné straně nás proklínají, že se angažujeme v Afghánistánu. A na druhé straně nás kritizují, že se příliš málo angažujeme v Somálsku!" (Připomínám, že se jednalo o interní somálský konflikt, ale spojný s natolik agresivním jednáním vůči civilnímu obyvatelstvu ze strany různých bojůvek, že mezinárodní společenství pocítilo potřebu zde zasáhnout, v zájmu ochrany tohoto civilního obyvatelstva.)
Tak co vlastně mají Spojené státy dělat? Stáhnout se ze všech mezinárodních konfliktů a problémových situací, umýt si nade vším ruce (jako to ostatně udělaly za druhé světové války, když Evropu předhodily Hitlerovi, dokud on sám jim nevyhlásil válku)? Pak jim takoví jako Vy, pane Kalousi, okamžitě začnou předhazovat, že si hledí jenom svého bohatství, a že na ostatní svět kašlou.
- Jen tak mimochodem: ten Váš Petr Schnur je chronický levičácký fundamentalista, pravidelně překrucující veškerá fakta v zájmu své levičácké posedlosti.
A mimochodem: po rozpadu Sovětského svazu Západ do Ruska napumpoval obrovské prostředky, aby ho pomohl alespoň trochu stabilizovat. - Budiž, nebylo to zcela altruistické jednání, Západ tak činil i ve vlastním zájmu; ovšem nikoli především v zájmu čistě komerčním, jak Vy tvrdíte. Ten zájem byl především v tom, aby se sovětské jaderné zbraně - v případě naprostého rozpadu centrální státní moci - nedostaly do rukou nějakých fanatických, nevypočitatelných bojůvek.
Ten samý Západ ostatně v Rusku (respektive ještě v Sovětském svazu) vystavěl desetitisíce bytů pro ruské příslušníky sovětských armád, dříve dislokovaných na územích východní Evropy.
Že za Jelcina došlo k "výprodeji" ruské ekonomiky? - Samozřejmě, že za Jelcina došlo k chaosu; ale když se rozpadá takové diluviální monstrum, jaké představoval komunistický Sovětský svaz - to jste si opravdu představoval, že to proběhne beze všech otřesů?! A ruské podniky mohly být jedině vděčny, že se jich ujali západní manažeři, kteří - na rozdíl od těch postsovětských - měli znalost toho, jakým způsobem efektivně vést komerční podnik za podmínek volného trhu.
Přičemž Spojené státy se ocitají mnohdy ve vysloveně groteskní situaci: na straně jedné jsou pro své mezinárodní zásahy zatracování jako imperialisté - ale na straně druhé je jim mnohdy zase vytýkána n e d o s t a t e č n á angažovanost v mezinárodních konfliktech!
Svého času to naprosto přesně vystihl jeden americký mariňák: "Na jedné straně nás proklínají, že se angažujeme v Afghánistánu. A na druhé straně nás kritizují, že se příliš málo angažujeme v Somálsku!" (Připomínám, že se jednalo o interní somálský konflikt, ale spojný s natolik agresivním jednáním vůči civilnímu obyvatelstvu ze strany různých bojůvek, že mezinárodní společenství pocítilo potřebu zde zasáhnout, v zájmu ochrany tohoto civilního obyvatelstva.)
Tak co vlastně mají Spojené státy dělat? Stáhnout se ze všech mezinárodních konfliktů a problémových situací, umýt si nade vším ruce (jako to ostatně udělaly za druhé světové války, když Evropu předhodily Hitlerovi, dokud on sám jim nevyhlásil válku)? Pak jim takoví jako Vy, pane Kalousi, okamžitě začnou předhazovat, že si hledí jenom svého bohatství, a že na ostatní svět kašlou.
- Jen tak mimochodem: ten Váš Petr Schnur je chronický levičácký fundamentalista, pravidelně překrucující veškerá fakta v zájmu své levičácké posedlosti.
A mimochodem: po rozpadu Sovětského svazu Západ do Ruska napumpoval obrovské prostředky, aby ho pomohl alespoň trochu stabilizovat. - Budiž, nebylo to zcela altruistické jednání, Západ tak činil i ve vlastním zájmu; ovšem nikoli především v zájmu čistě komerčním, jak Vy tvrdíte. Ten zájem byl především v tom, aby se sovětské jaderné zbraně - v případě naprostého rozpadu centrální státní moci - nedostaly do rukou nějakých fanatických, nevypočitatelných bojůvek.
Ten samý Západ ostatně v Rusku (respektive ještě v Sovětském svazu) vystavěl desetitisíce bytů pro ruské příslušníky sovětských armád, dříve dislokovaných na územích východní Evropy.
Že za Jelcina došlo k "výprodeji" ruské ekonomiky? - Samozřejmě, že za Jelcina došlo k chaosu; ale když se rozpadá takové diluviální monstrum, jaké představoval komunistický Sovětský svaz - to jste si opravdu představoval, že to proběhne beze všech otřesů?! A ruské podniky mohly být jedině vděčny, že se jich ujali západní manažeři, kteří - na rozdíl od těch postsovětských - měli znalost toho, jakým způsobem efektivně vést komerční podnik za podmínek volného trhu.
JK
"...mezinárodní společenství pocítilo potřebu zde zasáhnout, v zájmu ochrany tohoto civilního obyvatelstva..."
Co to je "mezinárodní společenství"? A proč tato entita pociťuje potřebu zasahovat "v zájmu ochrany civilního obyvatelstva" přísně účelově a výběrově jenom tam, kde se to nějak dotýká geopolitických zájmů USA a některých jejich spojenců? Proč se úplně vykašlala například na civilní obyvatelstvo v současném Jemenu? Jak ochránila civilní obyvatelstvo po r. 2001 v Iráku, Afghánistánu a Libyi?
"...na straně druhé je jim mnohdy zase vytýkána nedostatečná angažovanost v mezinárodních konfliktech!"
Nic takového jim v žádném případě nevytýkám.
"Pak jim takoví jako Vy, pane Kalousi, okamžitě začnou předhazovat, že si hledí jenom svého bohatství, a že na ostatní svět kašlou."
Mohu tady veřejně slíbit, že ode mě nikdy nic takového neuslyšíte. Už je dávno nejvyšší čas, aby si USA začaly hledět především svého a nerozvrtávaly krizové oblasti v celém světě až do trvalého chaosu. Myslím, že doma mají problémů k řešení víc než dost.
"...jako to ostatně udělaly za druhé světové války, když Evropu předhodily Hitlerovi..."
Evropa se Hitlerovi předhodila sama už v září 1938 v Mnichově.
"...Petr Schnur je chronický levičácký fundamentalista, pravidelně překrucující veškerá fakta v zájmu své levičácké posedlosti."
No pochopitelně: Levičácký fundamentalista je každý, kdo nesdílí Vaše postoje. Co konkrétně překroutil v odkazovaném článku?
To ostatní nemá smysl komentovat. Čím dál častěji tady používáte obvyklá klišé vrcholových politiků a mainstreamových médií. To se fakt nedá brát vážně. Opravdu těm frázím věříte?
Co to je "mezinárodní společenství"? A proč tato entita pociťuje potřebu zasahovat "v zájmu ochrany civilního obyvatelstva" přísně účelově a výběrově jenom tam, kde se to nějak dotýká geopolitických zájmů USA a některých jejich spojenců? Proč se úplně vykašlala například na civilní obyvatelstvo v současném Jemenu? Jak ochránila civilní obyvatelstvo po r. 2001 v Iráku, Afghánistánu a Libyi?
"...na straně druhé je jim mnohdy zase vytýkána nedostatečná angažovanost v mezinárodních konfliktech!"
Nic takového jim v žádném případě nevytýkám.
"Pak jim takoví jako Vy, pane Kalousi, okamžitě začnou předhazovat, že si hledí jenom svého bohatství, a že na ostatní svět kašlou."
Mohu tady veřejně slíbit, že ode mě nikdy nic takového neuslyšíte. Už je dávno nejvyšší čas, aby si USA začaly hledět především svého a nerozvrtávaly krizové oblasti v celém světě až do trvalého chaosu. Myslím, že doma mají problémů k řešení víc než dost.
"...jako to ostatně udělaly za druhé světové války, když Evropu předhodily Hitlerovi..."
Evropa se Hitlerovi předhodila sama už v září 1938 v Mnichově.
"...Petr Schnur je chronický levičácký fundamentalista, pravidelně překrucující veškerá fakta v zájmu své levičácké posedlosti."
No pochopitelně: Levičácký fundamentalista je každý, kdo nesdílí Vaše postoje. Co konkrétně překroutil v odkazovaném článku?
To ostatní nemá smysl komentovat. Čím dál častěji tady používáte obvyklá klišé vrcholových politiků a mainstreamových médií. To se fakt nedá brát vážně. Opravdu těm frázím věříte?
JP
March 1, 2020 v 13.18
Jaképak "geopolitické zájmy" měly USA v Somálsku, pane Kalousi?...
Ten článek od Schnura jsem ani vůbec nečetl, znám jeho postoje už dávno, tady mi stačilo přečíst několik prvních vět.
Ten článek od Schnura jsem ani vůbec nečetl, znám jeho postoje už dávno, tady mi stačilo přečíst několik prvních vět.
JK
"Jaképak 'geopolitické zájmy' měly USA v Somálsku...?"
Nejenže měly, mají trvale. O "Africký Roh" se odjakživa zajímali a zajímají všichni, komu nějak záleží na námořní dopravě Suezským průplavem. (Jednou z mála možností výdělečné činnosti pro obyvatelstvo oblasti je už od středověku námořní pirátství.) Proč jsou asi v Džibutsku vojenské základny USA (4000 vojáků) a Francie (1700 vojáků)? Dokonce i EU zformulovala v několika závazných dokumentech svou strategii v regionu, včetně výslovných ustanovení o exportu demokracie:
"...poskytnutí podpory všem zemím regionu při budování pevných politických struktur s jasným vymezením odpovědnosti, včetně civilních a občanských orgánů umožňujících obyvatelům Afrického rohu vyjádřit jejich legitimní politická očekávání, a na zajištění dodržování jejich základních lidských práv a svobod..."
(Zdroj: http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&f=ST 16858 2011 INIT)
EU chce bojovat v oblasti i proti mezinárodnímu terorismu.
(viz https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52012JC0024&from=en)
Protože zatím každá deklarace západních zemí o boji proti mezinárodnímu terorismu měla za následek jeho rozšíření, dá se se značnou pravděpodobností předpovědět, jaké budou výsledky v tomto konkrétním případě.
"Ten článek od Schnura jsem ani vůbec nečetl..."
... ale vyjadřovat se k němu neváháte. To ovšem říká víc o Vás než o Schnurovi.
Nejenže měly, mají trvale. O "Africký Roh" se odjakživa zajímali a zajímají všichni, komu nějak záleží na námořní dopravě Suezským průplavem. (Jednou z mála možností výdělečné činnosti pro obyvatelstvo oblasti je už od středověku námořní pirátství.) Proč jsou asi v Džibutsku vojenské základny USA (4000 vojáků) a Francie (1700 vojáků)? Dokonce i EU zformulovala v několika závazných dokumentech svou strategii v regionu, včetně výslovných ustanovení o exportu demokracie:
"...poskytnutí podpory všem zemím regionu při budování pevných politických struktur s jasným vymezením odpovědnosti, včetně civilních a občanských orgánů umožňujících obyvatelům Afrického rohu vyjádřit jejich legitimní politická očekávání, a na zajištění dodržování jejich základních lidských práv a svobod..."
(Zdroj: http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=CS&f=ST 16858 2011 INIT)
EU chce bojovat v oblasti i proti mezinárodnímu terorismu.
(viz https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52012JC0024&from=en)
Protože zatím každá deklarace západních zemí o boji proti mezinárodnímu terorismu měla za následek jeho rozšíření, dá se se značnou pravděpodobností předpovědět, jaké budou výsledky v tomto konkrétním případě.
"Ten článek od Schnura jsem ani vůbec nečetl..."
... ale vyjadřovat se k němu neváháte. To ovšem říká víc o Vás než o Schnurovi.
JK
March 2, 2020 v 0.45
Pode tohoto komentáře
https://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/syrien-fuer-seine-fehler-muss-erdogan-selbst-einstehen-16656391.html
si Erdogan hraje s ohněm a neměl by spoléhat na členství Turecka v NATO.
(Doufejme, že to není jen zbožné přání komentátora...)
https://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/syrien-fuer-seine-fehler-muss-erdogan-selbst-einstehen-16656391.html
si Erdogan hraje s ohněm a neměl by spoléhat na členství Turecka v NATO.
(Doufejme, že to není jen zbožné přání komentátora...)
IH
March 2, 2020 v 21.56
Hlavní vinu za nejnovější vývoj konfliktu v Sýrii má ovšem ... (zase) Rusko.
JK
March 3, 2020 v 13.01
Zatímco náš nepostradatelný spojenec v NATO je nepochybně čistý jako slovo Boží...
PM
Jsou věci které svou kvalitou nic nepředčí. Tomu všemu kraluje násilí/averse, která plní kapiláry společenského/lidského organismu.
Včera se meditovalo nad transformací projevů násilí v postmoderně, která vede od fyzického násilí k psychickému.
Dnes meditujeme nad tím která/čí/jakákoliv krutost je nám bližší/příjemnější
Dnešek nám tak nabízí tradiční hodnoty široké palety….bych coby konzervativec dodal.
Včera se meditovalo nad transformací projevů násilí v postmoderně, která vede od fyzického násilí k psychickému.
Dnes meditujeme nad tím která/čí/jakákoliv krutost je nám bližší/příjemnější
Dnešek nám tak nabízí tradiční hodnoty široké palety….bych coby konzervativec dodal.
+ Další komentáře