Dvě procenta na obranu mají přeshraniční poslání

Ondřej Vaculík

Jan Hamáček by nejraději snížil výdaje na obranu ze slíbených dvou procent HDP na 1,4. Prý proto, že potřebujeme peníze na důchody, hasiče, sestřičky, školství… Zaprvé navrhuje porušit náš závazek NATO, zadruhé slibuje neslíbitelné.

Z různých sdělovacích prostředků jsme se dozvěděli, že „Česko vzdává slib dvou procent HDP na obranu“. A přitom jsme to slíbili — zvýšit do roku 2024 výdaje na obranu na dvě rozpočtová procenta. Takový slib zazněl oficiálně vícekrát, potvrdil ho také premiér Babiš samotnému Trumpovi, když byl u něj v Bílém domě. A to byl už kompromis, Trump či velení NATO chtěli původně více.

Na jedné straně naše armáda neustále připomíná, jak je nedostatečně vybavena moderními zbraněmi či jak má zastaralou i jinou techniku. Ale náhle zvýšit výdaje na obranu o šedesát miliard na požadovanou úroveň, je prostě moc. Vicepremiér Jan Hamáček dokonce navrhuje, aby se výdaje na rozpočet armády „zastropovaly někde kolem 1,4 procenta HDP“. Podle Hamáčka „60 miliard korun navíc je obrovské číslo, kdy se ČSSD pere doslova o každou miliardu na rodičovský příspěvek, penze, slušné platy hasičů, policistů, sestřiček nebo na školství či dopravu“. Na vojáky ve výčtu zapomněl.

Ponechám nyní stranou odborné argumenty, co nám porušení tohoto závazku v rámci úmluvy členských států v NATO může neblahého způsobit. Do jaké míry pak budeme důvěryhodným partnerem při obraně společných zájmů Aliance, při zajišťování bezpečnosti členských států.

Jan Hamáček dává přednost toliko našim zájmům, a příspěvek do něčeho, co má přeshraniční poslání, chce tedy „zastropit“. Repro DR

Překvapilo mě, jak Hamáčkovy dosti populistické výroky souzní s názorem v lidovém prostředí. To se nyní domnívá, že z ušetřených šedesáti miliard nyní vskutku budou navýšeny platy učitelům, sestřičkám, hasičům, policistům, pilotům, strojvedoucím lokotraktorů, navýšeny důchody a tak dále.

Marně jsem při jedné hospodské besídce namítal, že těch šedesát miliard ale nemáme a ani nadále je nebudeme mít. Jsou pomyslné. Nedostane je armáda ani nikdo jiný. Tu se mí oponenti dále shodli na tom, že nám armáda nikdy k ničemu nebyla, tak proč do ní vrážet peníze, které nám jinde tolik chybějí. K tomu se ovšem dobrali ti samí chlapi, kteří při jiné příležitosti bědují, jak je naše bezpečnost ohrožena, že jejich ženy a dcery se bojí vycházet za tmy z domu, a že bychom už konečně měli mít tu domobranu.

(Nekorektní poznámka: Pochopil jsem, že smyslem domobrany má být hájit naše Česko před imigranty, za něž oni ovšem považují také zde žijící Romy i lidi jiné pleti.)

Takže jsem dopil své jedno pivo a odešel. A cestou přemýšlel nad tím, jak se komunistické ideologii podařilo — možná jednou provždy — znicotnit význam naší armády při obraně státu. Jako by jednou provždy nás zklamala, popřela svůj význam, když před Hitlerem demobilizovala, takže nás musel osvobodit a zachránit Sovětský svaz. Na pochybnou úlohu Československé lidové armády v rámci varšavského paktu si pamatují všichni, kdo v ní v tom období vykonávali základní vojenskou službu. Například můj zážitek: Když jsme na lednovém cvičení při takzvané obraně (!) našeho státu pomyslně útočně překračovali řeku Rýn, určitě bychom nad soutokem Ohře s Labem, kde cvičení probíhalo, umrzli, nebýt rozhodnutí velitele majora Nidla cvičení předčasně ukončit a vrátit se do kasáren. Takže Německá spolková republika nakonec přepadena nebyla.

Málo se ví, že aktivní odpor vůči naší porobě za druhé světové války byl ve skutečnosti silnější a masovější, než jsme se učili a než se traduje. Naši vojáci sice nemohli bojovat uvnitř státu při jeho obraně, ale stovky, ba možná tisíce jich bojovaly proti Hitlerovi vně našeho státu, a to v různých armádních sborech téměř na půlce světa. U nás si připomínáme zejména na jedné straně chrabrost našich letců v RAF ve Velké Británii, na druhé straně účast našich vojáků ve Svobodově, respektive v Klapálkově armádě, formované v Buzuluku.

Lidové noviny už několik měsíců pravidelně otiskují ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem v Praze takzvaný Kalendář hrdinů, v němž připomínají pozoruhodné osudy našich vojáků za druhé světové války. Československé armádní sbory, prapory a pluky se formovaly například i na Středním východě a bojovaly pak v Egyptě, Sýrii, Libanonu i jinde.

Naši vojáci se mohli téměř okamžitě zapojit i do nejobtížnějších válečných operací a krutých bojů, protože díky svému angažmá v (bývalé) Československé armádě byli dobře vycvičeni! Ti muži, kluci, daleko od vlasti bojovali za mír ve světě, za ideál širší než je toliko obrana vlasti a národní zájmy. V podstatě se účastnili jakési aliance všech, jimž šlo o svobodu světovou, mír a sebeurčení Hitlerem porobených států.

Nevíme, kolik našich vojáků kde padlo nebo zůstalo nezvěstných, víme o těch, kteří měli štěstí a vrátili se. Povětšině je ovšem nečekalo nic dobrého. Jak víme, po únoru 1948 byli perzekvováni, vězněni. A to nejen významnější velitelé, ale i docela obyčejní vojáci. V lidovém podání, tedy v rámci chlapského hospodského tlachu, jako by podnes zůstali zatraceni.

Druhá světová války brzy přerostla od obrany jednotlivých států do konfliktu globálnějšího, v němž si žádný stát sám o sobě už nepomohl.

I přes tyto zkušenosti Jan Hamáček dává přednost toliko našim zájmům, a příspěvek do něčeho, co má přeshraniční poslání, chce tedy „zastropit“. V souladu s mými spolustolovníky, kteří naznačují, že přímo vystoupit z NATO, no to asi ne, ale mohli bychom se kvůli neplnění svých závazků nechat vyhodit, Amerika je zlá. Jako by nevěděli, že máme-li se kdy ubránit, pak jedině společnými silami v rámci celé Evropy, opět v rámci nějaké aliance, kterou nyní je NATO.

    Diskuse (28 příspěvků)
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    February 26, 2020 v 7.43
    2 procenta?

    A není to málo, Antone Pavloviči?
    Honza Macháček, chemik
    February 26, 2020 v 11.1
    Procenta HDP
    Bylo nebylo, v bájném roce 2000 se česká vláda vedená jistým Milošem Zemanem přihlásila k takzvané Lisabonské strategii, a v jejím rámci slíbila zvyšovat státní výdaje na výzkum, aby do roku 2010 dosáhly 1 % HDP. Když se v roce 2006 stal premiérem Mirek Topolánek, byl ovšem s plány na růst těchto výdajů konec, a tak se dodnes mezi námi, vědci, vypráví o 1 % HDP jako o bájném snu. Proč by měl na armádu dávat náš stát dvakrát víc než na vědu?

    Na vzdělávání, mimochodem, vynakládá Česká republika podle Eurostatu 4,6 % HDP. To je oproti výdajům na vědu na první pohled hodně, jenomže jsou v tom všechny školy od základních, nebo možná už mateřských, po vysoké, všechny dosažitelné stupně vzdělání pro úplně všechny obyvatele.

    Navíc nám, vědcům, a stejně tak i učitelům, především pravicoví politici neustále předhazují, že peněz na pořádnou práci bychom měli dost, kdybychom s nimi neplýtvali, kdybychom neživili neschopné a líné, jako jsem třeba já, ale soustředili ty prostředky, co dostáváme, jen pro ty nejlepší z nás. Což je samozřejmě obzvlášť idiotské v případě školství, kde je naprosto zjevné, že nelze vzdělávat celou populaci s jedním jediným špičkově placeným elitním učitelem. Ve vědě je báchorkám o nutnosti soustředit prostředky na podporu jen těch nejlepších uvěřit snazší, nicméně i věda se zhroutí, když z pyramidy vybouráme všechno kromě špičky — je hodně založená na spolupráci a bez široké základny spolupracovníků ani ten nejlepší vědec nedokáže nic. Tím pádem by asi bylo poněkud lehkovážné i o armádě tvrdit jen tak od stolu, že peněz má dost, jen je musí účelně vynakládat — opakovaně se nicméně objevují zprávy ukazující, že plýtvání prostředky je v armádě vyloženě trestuhodné, a státní kontrola poněkud zaostává za tou, jaká se uplatňuje třeba na vědu. USA jsou známé tím, že jejich armáda je především černou děrou na peníze, která notně pouští žilou státnímu rozpočtu a luxusně živí vojensko–průmyslový komplex. U nás na tom snad nejsme tak špatně, nicméně jako zdroj výhodných zakázek pro spřátelené firmy slouží i naše armáda. Nejčerstvější výraznou zprávou je asi ta o dárku od Babiše pro Trumpa — nákupu skvělých vrtulníků z USA, které jim ležely na skladě, protože za tu cenu je nikdo jiný na světě nechtěl.

    Nějaký užitek z armády samozřejmě máme — a nejen ten, že ji vláda může v případě nutnosti nasadit proti vlastnímu obyvatelstvu, kdybychom se náḧodou začali příliš bouřit —, takže úplně si armádu vyhladovět by byla pitomost. Možná bychom měli na diplomacii zahraničních spojeneckých misí trochu zapracovat, abychom ji dokázali využít tak účinně jako staří Přemyslovci, ale každopádně je to osvědčená česká tradice. Taky při katastrofálních povodních na počátku tisíciletí poskytli armádní záchranáři cenné služby — jenom jsem, obávám se, nekde zaslechl, že zrovna ty útvary, které tenkrát pomohly nejvíc, jsme v rámci nějakých úspor, reorganizací nebo modernizací zrušili, a tak není jisté, kdo přijde na pomoc civilistům v budoucnosti, až třeba Moravu zasáhnou písečné bouře. Přesto sobecky trvám na tom, že když my, vědci, se musíme bez vysněného jednoho procenta obejít, armádě by mělo to jedno procento stačit.

    O NATO soudím, že vstupovat do něj byl omyl, jestli ne přímo zločin. Mělo zaniknout spolu s Varšavskou smlouvou, a říkal to tenkrát dokonce i Václav Havel, dokud ho agent CIA Tigrid nepřiměl ke změně názoru. NATO především zajišťuje Spojeným státům americkým nepřiměřený vliv na evropskou politiku. Taky jeho rozšiřováním na východ, které začalo naším vstupem, jsme si to pěkně zavařili, bez něj by možná šel vývoj v Rusku i na Ukrajině trochu lepším směrem. Navíc nám v NATO straší Turecko, se kterým si Aliance nevěděla rady už v době řecko–turecké války o Kypr; v Řecku dnes nevládne vojenská junta — a jestli se tam zase dostanou k moci fašisté, bude to vina Evropské unie, výjimečně téměř bez podílu USA —, ale to Turecko je poslední dobou čím dál horší. Možná jsme dnešním problémům s Tureckem a v Turecku mohli předejít, kdybychom je včas přijali do EU, ale členství v NATO v něm zjevěn k žádnému příznivému vývoji nevedlo.

    Spíše než NATO potřebujeme evropskou kolektivní obranu — skutečně spolupracovat se sousedy, ovšem bez USA a Turecka. V zásadě Evropská unie vůbec měla už dávno podniknout zásadní kroky k vytvoření plnohodnotné federace, nu a mezi federálními institucemi, které nám zatím scházejí, je i federální armáda. Když už jsme do toho NATO vlezli, je asi vcelku zbytečné z něj utíkat, stejně jako by asi odchod všech členů NATO východně od Aše ani jeho úplné rozpuštění nedokázaly najednou zázračně zvrátit fašizaci Putinova režimu. Měli bychom se nicméně soustředit na vytvoření společné evropské armády, která bude v NATO vystupovat vůči USA a Turecku jako rovnocenný partner, ne udržovat Alianci jako uskupení satelitů USA, mezi nimiž jako nejsilnější a nejsebevědomější vyčnívá Turecko.

    Podle Eurostatu jsme v roce 2018 vydávali na obranu 0,9 % HDP — což nás řadí na chvost Evropy, nicméně neutrální Rakousko si kupodivu vystačilo s 0,6 % HDP. Průměr EU byl 1,3 % HDP, takže Hamáčkovo 1,4 % vypadá rozumně; dokonce by možná bylo lepší, kdyby se armádní rozpočet zvyšoval postupně během několika let, ne hned skokem o celou polovinu, ale to samozřejmě záleží na věcech důležitějších než žonglování s čísly — na naší obranné strategii, na současném stavu armády a na jejích potřebách: dává větší smysl rozmyslet si nejdřív, co potřebujeme od armády, pak co k tomu bude potřebovat armáda, a teprve nakonec počítat, kolik nás to bude stát, než si vycucat z prstu, kolik peněz chceme v armádě utratit, a pak teprve vymýšlet jak.

    Naše výdaje na základní výzkum jsou pro srovnání podle Eurostatu 0,6 %, což sice zaostává za sliby Lisabonské strategie, nicméně nás to v Evropě řadí přece jenom nad průměr (jen 0,5 %), a víc než my dávají do výzkumu jen Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Belgie, Německo a Finsko. Se 4,6 % na vzdělávání jsme pod průměrem, ale těsně (4,7 %) a v evropském srovnání o jednu příčku lépe než s výdaji na obranu (12. od konce, oproti 11.).

    Důvod zvýšit výdaje na obranu tedy kupodivu vidím aspoň v tabulkách Eurostatu, nikoliv ovšem na celá 2 % HDP. S Hamáčkovým 1,4 % je jediný závažný problém: ty velkohubé sliby Babiše a dalších. Slibovat zbytečně vysoké výdaje na obranu je stejně špatné, jako plýtvat v armádě penězi — dokonce ještě horší, když ty sliby nemyslíme vážně, protože tím se připravujeme o důvěru spojenců.

    Pro příště bychom si především měli vypracovat obrannou strategii, abychom věčně nestěhovali útvary sem a tam, nezakládali nové a vzápětí je nerušili, nevyprodávali, co jsme nedávno nakoupili, nenakupovali výzbroj a výstroj, pro kterou pak nemáme využití, a vůbec už samozřejmě ne takovou, která nefunguje, jak by měla, a neplatili nesmyslně přemrštěné ceny. A pak bychom měli na spojenecká jednání posílat lidi, kteří vědí, o čem mluví, mají potřebné údaje, a dokážou říct: „My dáme na obranu tolik a tolik, protože máme spočítáno, že tolik potřebujeme. Chcete znát podrobnosti? Nebudeme vyhazovat peníze jen proto, abychom na vás udělali dojem, ale na to, co slibujeme, se můžete spolehnout.‟

    Data Eurostatu jsou k vidění na: https://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do
    (Je třeba trochu si hrát s výběrem parametrů; možná existuje i nějaký lepší odkaz, ale na tenhle jsem se dostal a funguje.)
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    February 26, 2020 v 11.21
    Procenta doprovázejí pokus vymknout se zlu a násilí
    jen velmi okrajově ...by A..P. podotkl. Svá rozmrzení pečlivě skrýval v textech plném srozumění s lidským údělem.
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    February 26, 2020 v 12.19
    Honzovi Macháčkovi
    Tohle podepíšu oběma rukama. Jenom si dovolím doplnit, že na armádu se v plné míře vztahuje 2. Parkinsonův zákon: Výdaje narůstají úměrně s příjmy. Z čehož lze odvodit, že ať je na cokoli stanoven jakkoli vysoký rozpočet, vždy se utratí do poslední koruny.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    February 26, 2020 v 13.4
    Smysl a nesmysl výdajů na armádu
    Výdaje na armádu jsou vždycky ty naprosto nejzbytečnější - v dobách míru.

    V době války jsou to ale právě ty výdaje na armádu, které se náhle stávají těmi ze všeho nejdůležitějšími a nepotřebnějšími.

    Pokud jsme si absolutně jisti, že v našem regionu už nikdy nevypukne žádný válečný konflikt - pak můžeme armádu zrušit se vším všudy. Ale pokud tuto jistotu nemáme - pak nemá smysl si pěstovat armádu jenom "tak naoko", ale má smysl ji udržovat ve skutečně bojeschopném stavu.
    Martin Šimsa, filosof
    February 26, 2020 v 14.31
    Evropská obrana Honzy Macháčka
    Taky jsem se na chvilku zasnil nad evropskou kolektivní obranou bez USA a Turecka. Ale jen na chvilku. A co by bylo s Pobaltím? Jestli v něčem vidím smysl NATO, tak v tom, že brání tomu, aby pobaltské státy nedopadly stejně jako Ukrajina. Byly chytřejší a rychlejší a i Putinovo Rusko má před NATO respekt. Dříve jsem byl samozřejmě podobného názoru jako Havel před revolucí, rozpustit všechny vojenské bloky, ale dnes už se tím tak jistý nejsem. Navíc USA a Turecko operujíce samostatně bez NATO by se chovaly ještě nepředvídatelněji než teď, zvláště pokud by měly stejné prezidenty. A naopak Putin by si jistě chtěl vyzkoušet své vojenské síly na nově vznikající evropské obraně bez USA a Turecka. A kdo a jak by tomu velel?
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    February 26, 2020 v 14.50
    Josefu Poláčkovi
    "...má smysl ji udržovat ve skutečně bojeschopném stavu."

    Asi jako ozbrojené síly USA, které spotřebují víc peněz a hmotných zdrojů než všechny ostatní armády světa dohromady, ale od r. 1945 nevyhrály až na jedinou výjimku (Grenada 1983) ani jednu válku, kterou USA vedly. Ozbrojené síly USA jsou nejpozději od dob známého varování presidenta Eisenhowera už jenom a výhradně tím, před čím varoval - spolehlivou součástí vojenskoprůmyslového komplexu, která neslouží ničemu jinému než trvalému převádění neskutečných sum peněz vybraných na daních do soukromých kapes armádních dodavatelů.

    V postmoderním světě se války jednak nevedou (kdy naposledy někdy někdo někomu formálně vyhlásil válku?) a ani není nutno v těch válkách-neválkách vítězit, protože k dosažení cílů (často zamlčených nebo lživě deklarovaných, stejně tak jako se často s velkou slávou lživě vyjadřuje dosažení vítězství) těch, kdo o nasazení ozbrojených sil rozhodují, stačí přivést dotčené území do chaosu a bezvládí bez pravidel a pak z nastalých poměrů těžit a vydělávat na nich. Nemluvě o tom, že se čím dál častěji nasazují armády soukromých kontraktorů nebo se jako proxies využívá různých paramilitárních jednotek, což umožňuje těm, kdo je platí, mít kolem huby svatozář, zakrývat skutečné pozadí konfliktů a jejich cíle a tvářit se přitom jako největší mírotvůrci.

    Jak napsal Honza Macháček, EU měla už dávno mít svou vlastní obrannou organizaci, která by nahradila NATO. USA splňují všechny znaky metropole impéria v úpadku; jedním z nich je i narůstající nezájem o to, co se v Evropě děje. Čím dříve a účinněji se Evropa osvobodí od závislosti na NATO, tím má větší šanci konečný pád impéria důstojně přežít. Jediným členem NATO, který to zatím pochopil, je Turecko; to má ale své zájmy, od Evropy odlišné. Správný okamžik, kdy mohlo být rozumné Turecko i s jeho mohutnou armádou do Evropy přitáhnout, jsme zřejmě už prošvihli, takže teď to bude muset jít bez něj. Doufejme, že si to evropští politici uvědomí dřív, než někoho napadne začít realizovat šílené návrhy na vytvoření nového sanitárního kordónu mezi Baltem a Jadranem.
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    February 26, 2020 v 15.23
    Martinu Šimsovi
    "A co by bylo s Pobaltím?"
    Vy skutečně věříte tomu, že ten slavný článek 5 Washingtonské smlouvy někoho k něčemu konkrétnímu zavazuje? Vsadím se o cokoli, že Pobaltí by bylo první, co by bylo obětováno.

    "A kdo a jak by tomu velel?"
    Nejdřív je nutno stanovit cíle. Pak je nutno navrhnout struktury potřebné k jejich dosažení. Dále je nutno vyčlenit prostředky nutné pro jejich vybudování. Způsoby jejich řízení vyplynou z uvedeného.

    "A naopak Putin by si jistě chtěl vyzkoušet své vojenské síly na nově vznikající evropské obraně bez USA a Turecka."
    Vy Putinovi vidíte do hlavy? Co když třeba někoho z evropských státníků napadne začít s Ruskem jednat o nějakém rozumnějším modu vivendi než je ten dnešní? Nemluvě o tom, že ani Putin není nesmrtelný.

    "Jestli v něčem vidím smysl NATO, tak v tom, že brání tomu, aby pobaltské státy nedopadly stejně jako Ukrajina."
    Ukrajina se především stala obětí svých vlastních oligarchů, kteří ji nejdřív rozkradli. (Jak NATO zabránilo rozkradení Řecka? Jak zabránilo v r. 1967 nástupu řecké vojenské diktatury a opakovaným tureckým vojenským převratům ve 2. polovině 20. století?) Některé státy NATO mají za vyhrocení situace na Ukrajině až do ozbrojeného konfliktu stejnou odpovědnost jako Rusko. Ukrajina se stala místem střetu zájmů vládnoucích sil obou soupeřících stran. Problém je v tom, že Rusku se právo hájit své zájmy od určitého momentu upírá... Ukrajina je obětí imperialistického sporu Západ vs. Rusko, v němž není v právu ani jedna strana - nebo jsou v právu obě, jestli se Vám to tak líbí líp. Jenom chybí ten, kdo by je rozsoudil.
    IH
    Ivo Horák
    February 26, 2020 v 15.24
    Myslím, že bychom se mohli shodnout aspoň na jednom důvodu, proč by měla ČR 2% HDP na obranu vydávat. Je jím fakt, že právě toto náš stát prostřednictvím příslušného svého reprezentanta přislíbil.
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    February 26, 2020 v 15.28
    Ivo Horákovi
    Ano, ale pod podmínkou důsledné demokratické kontroly toho, na co a jak se ty prostředky budou vydávat. Jistě jsme nikomu neslíbili, že za ně budeme nakupovat armádní šrot, kterého se USA potřebují zbavit, ani nekvalitní výrobky firem, které nejúspěšněji podplácely zdejší nákupčí.
    + Další komentáře