Peníze na armádu? Leda jinak vyprofilovanou

Lukáš Jelínek

Výdaje na armádu mají kromě bezpečnostního i sociální a ekonomický aspekt. Pokud se ale má utrácet, je zcela nezbytné zodpovědět základní otázku: nemá mít společná evropská armáda přednost před NATO?

Armáda má sklon k obrovským, často předraženým a s korupcí spjatým výdajům. Na snímku neblaze proslulý vůz pandur. Foto WmC

Premiér Andrej Babiš (ANO) vrátil do hry možnost, že by Česká republika v roce 2024 odváděla na obranu dvě procenta HDP, jak plyne z příslibu vůči Severoatlantické alianci. Těžko říct, jak dlouho mu tento názor vydrží. Že je přelétavý, víme všichni. Jen netušíme, zda tentokrát na něj zatlačili generálové, zbrojaři nebo Washington. Každopádně se aspoň otevírá příležitost k debatě o stavu a budoucnosti české armády.

Ta se těší poměrně vysoké důvěře veřejnosti. Máme totiž rádi čitelné instituce, které šlapou. V minulosti nadto zvládla tři významné fáze: vstup do NATO, svoji profesionalizaci a nabytí operačních schopností mimo území České republiky.

Dnes na obranu vydáváme 1,3 procenta HDP. Abychom splnili slib, bylo by nutné přisypat šedesát miliard. Podle premiéra by příští rok mohl podíl nákladů na obranu skočit na 1,46 procenta. Přesto se musí potýkat s oponenty, kteří by se raději drželi zkrátka. Zastropování na úrovni 1,5 procenta HDP navrhl například šéf ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček.

Babišova ochota otevřít erární šrajtofli souvisí s obřím nákupem bojových vozidel pěchoty za dvaapadesát miliard korun. Ještě nedávno jej chtěl odpískat, nyní se k němu vrátil. Posune se ale splátkový kalendář i převzetí zakázky. Další akvizice by se podle něj měly týkat nových děl nebo terénních automobilů, hovoří se též o raketometech krátkého doletu.

×