Když z křesla ministra obrany odcházel Martin Stropnický (ANO), provázela ho pověst člověka, který sice svému rezortu nepříliš odborně rozuměl, ale který měl dostatek slušnosti na to, aby se nezapletl s majiteli penězovodů, které jsou na obranný rozpočet přisáté. Když pak přišla Karla Šlechtová (za ANO), dorazila na „Kulaťák“ generálka. Žena s jasnou vizí, kterou hodlala tvrdě prosazovat.

Jakkoli se její účast na správě věcí obranných stala posléze spíše parodií sebe sama, nelze jí upřít hlavní zásluhu a také hlavní důvod, pro který musela ze svého úřadu odejít. Snažila se totiž ministerstvo zbavit lobbistických tlaků, které jsou vidět v každé sebemenší zakázce a v každém ministerském rozhodnutí. Aby také ne, vždyť jde o desítky miliard, na které si každý rád sáhne.

V době, kdy se nad ministryní Šlechtovou začalo politicky smrákat, chtěla se uchýlit pod ochranu jednoho z mocenských center na Hradě. Dokud Miloši Zemanovi přitakávala, neměl to být problém. Ona si však znepřátelila bohaté dárce Zemanovy prezidentské kampaně z řad obchodníků se zbraněmi, a tak se musela pakovat. Už jsem to někde napsal, ale po ní přišel muž, kterému se na ministerstvu přezdívá „třtina ve větru“, člověk, který je zvyklý neklást aktivní odpor. Rozklad Ministerstva obrany s nástupem panování Lubomíra Metnara (za ANO) mohl začít.