Americký pohraničník nemá přemýšlet: migranty vnímá jako hrozbu
Iveta ČernáFrancisco Cantú sloužil čtyři roky u americké pohraniční stráže na hranicích s Mexikem. V rozhovoru a podcastu, který vznikl v rámci Inspiračního fóra MFDF Jihlava, hovoří o situaci migrantů, ale také o selhávající Trumpově politice.
Americká pohraniční stráž patří k největším bezpečnostním složkám Spojených států. Jak probíhá výcvik?
Jako člen pohraniční stráže nesmíte přemýšlet, cítit, pochybovat… Z výcviku si máte především odnést to, že migranti jsou hrozba. Každý, kdo překračuje hranici, pro vás představuje potenciální ohrožení života, i když je to třeba jen vystrašená stará žena. V rámci výcviku vás tlačí do toho, abyste k migrantům přistupovali jako ke kriminálníkům a nikoli jako k lidem. Protože přece každý, kdo překračuje hranici je podle amerických zákonů kriminálník…
A takový nátlak skutečně zabírá?
Většina členů pohraniční stráže to tak opravdu vnímá. Jde o velmi maskulinní prostředí a zlehčování utrpení lidí je v tomto povolání normou. A to i přesto, že se dennodenně v poušti setkáváte se ztracenými, dehydrovanými, zraněnými a vyděšenými lidmi, kteří jsou v nastalé situaci zranitelní. Samozřejmě, že se někteří kolegové chovali lidsky a překračovali zkostnatělé mantinely popisu své práce. I tak však pracovali pro instituci, která ohrožuje životy stovek tisíců uprchlíků.
Jaký typ lidí u stráže pracuje?
Pohraniční stráž nabízí stabilní práci s dobrými benefity. Když vyrůstáte v příhraniční komunitě, obzvlášť v menších obcích, vnímáte, že lidé, kteří pracují u armády, bezpečnostních služeb nebo pohraniční stráže, mají hezký dům, auto, dokážou zabezpečit rodinu. Lidé se k pohraniční stráži nehlásí ani tak proto, že by chtěli udržet Mexičany za hranicemi, ale protože jim ta práce poskytuje stabilitu. Taky je to svým způsobem služba vlasti. Zajímavé navíc je, že většina pohraničníků je latinskoamerického nebo hispánského původu. I já mám mexické předky.