Od chvíle, kdy přišel Donald Trump do Bílého domu, jsme svědky soustavných útoků na smluvní architekturu podepírající systém mezinárodně planých pravidel, jehož potřebnost uznává většina zemí světa. Zvláště patrné je to v oblastech kontroly a snižování počtu určitých typů zbraní i odzbrojování obecně. Nejenže se tyto procesy za Trumpa zastavily — byl zařazen přímo zpětný chod. Úspěšně znevažován je princip multilateralismu celkově. A s Johnem Boltonem jako Trumpovou pravou rukou, totiž národněbezpečnostním poradcem, zvoní hrana kontrolním a odzbrojovacím úmluvám už opravdu hlasitě.

Skutečně ze všech sil se Trumpova administrativa snaží zničit dohodu o íránském jaderném programu z roku 2015. Zároveň vysílá směrem k Íránu válečnické vzkazy. Americké odstoupení od dohody a snahy obnovit v plné míře protiíránské sankce mohou vést pouze k nárůstu nestability na Blízkém východě a k zvýšení pravděpodobnosti, že další země regionu začnou usilovat o jaderné zbraně. Ostatní vlády si to zjevně uvědomují: všichni signatáři dohody kromě USA se ji pokoušejí zachránit, není však jasné, zda uspějí.

Teď navíc prezident Trump stáhl Spojené státy ze Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF). A Rusko odpovědělo stejným krokem. INF byla přitom základním kamenem kontroly jaderného zbrojení už od dob studené války. Byla uzavřena ještě mezi USA a SSSR v roce 1987 a vedla k likvidaci více než dvou a půl tisíce raket schopných nést jaderné hlavice. Sehrála tak stěžejní roli v tom, že dané zbraně zmizely z velké části evropského kontinentu.

Rizika odmítnutí logiky dohody jsou četná, nejen nabízející se obnova závodů ve zbrojení a znovurozmístění smrtících zbraní po Evropě. U Trumpa jde totiž zjevně o komplexnější posun. Už nová americká bezpečnostní doktrína, National Security Strategy z prosince 2017, naznačuje strategickou reorientaci — od koncentrace na hrozbu terorismu za předchozích vlád směrem k hrozbám představovaným „revizionistickými silami“, Ruskem a Čínou.