„Stateční vojáci, patrioti a muži věrní ústavě dnes vyslyšeli naši výzvu.“ S těmito slovy se v úterý 30. dubna v brzkých ranních hodinách objevil na videu lídr venezuelské opozice a Národním shromážděním designovaný „dočasný prezident“ Juan Guaidó, aby po boku uniformovaných mužů a také do té chvíle jednoho z prominentních politických vězňů Leopolda Lópeze oznámil „okamžitý konec uzurpace“ prezidenta Nicoláse Madura.

„Ozbrojené složky dnes jasně stojí na straně lidu, na straně ústavy a jsou věrné ústavě, venezuelskému lidu, svým rodinám, budoucnosti a pokroku“, prohlásil mimo jiné v blízkosti letecké základny La Carlota v hlavním městě Caracasu, kde se zároveň na vojáky a jejich rodiny obrátil jako „legitimní velitel ozbrojených složek“ s tím, aby se přidali k jím vyhlášené Operaci svoboda a pomohli svrhnout Madurův režim.

Jak se během dne ukázalo, Guaidó blafoval. Na stranu toho, co Madurova vláda okamžitě překřtila na pokus o puč, se nepřidal nejen žádný vysoce postavený důstojník, ale ani významnější množství vojáků. Bezpečnostní složky naopak během dne s nemalou brutalitou rozehnaly opozicí narychlo svolané demonstranty v desítkách venezuelských měst a pětadvacet vojáků, kteří zřejmě Guaidovi vytvořili onu působivou kulisou, muselo na brazilském zastupitelském úřadu požádat o azyl.

Na cizí ambasádu — nejprve chilskou a následně španělskou — se ještě během úterý musel uchýlit i sám Leopoldo López, osvobozený po letech z domácího vězení. Místo převratu tak ve středu 1. května i přes víkend pokračovaly opoziční protesty, při kterých podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva zemřelo nejméně pět lidí včetně tří nezletilých a více než dvě stovky lidí byly zraněny.

Desinformační mlha

Interpretace překotných událostí 30. dubna ze strany příznivců opozice a režimu se od sebe diametrálně liší a dalo by se říct, že je zahaluje desinformační mlha. Nejvyšší představitelé americké vlády vzápětí přišli s verzí, podle níž Nicolás Maduro čelil tak vážné hrozbě, že se chystal odletět na Kubu a k setrvání ho přesvědčili pouze Rusové. Do médií také od té doby vypouští zprávy o údajných vyjednáváních s nejvyššími představiteli venezuelského režimu o Madurově odstranění.

„Každý, kdo se pohybuje v prostředí armády, tajných služeb nebo dokonce i v prezidentském paláci ví, že většina důležitých postav režimu se shodla na tom, že Maduro musí odejít,“ prohlásil například pro BBC zvláštní zmocněnec pro Venezuelu Elliott Abrams.

Národně bezpečnostní poradce John Bolton přímo mezi účastníky jednání přímo jmenoval ministra obrany Vladimira Padrina, velitele prezidentské gardy Ivána Hernándeze Dalu a šéfa Nejvyššího soudu Maikela Morena, který měl údajně prohlásit venezuelské Ústavodárné shromáždění za nelegitimní a místo toho posvětit legitimitu Národního shromáždění, jemuž předsedá právě Guaidó. Trojice vysoce postavených chavistů se podle Abramse chystala opozici pomoci odstranit Madura výměnou za to, že si zachovají svoje postavení.

Možné příčiny neúspěchu

Nic z toho se samozřejmě neuskutečnilo a je docela dobře možné, že se jedná pouze o způsob, jakým se Američané pokouší nabourat jednotu režimu, čemuž by nasvědčovalo zveřejnění konkrétních jmen i neustálé upozorňování na to, že Maduro nemůže věřit nikomu ze svých nejbližších spolupracovníků. Na druhou stranu ale sám Padrino ve čtvrtek zmínil „zrádnou, hloupou a směšnou nabídku“ ze strany opozice, která se ho měla pokoušet „koupit“, což řada pozorovatelů považuje za potvrzení, že se nějakých vyjednávání zúčastnil.

Argentinský server Infobae v této souvislosti přišel se spekulací, že Padrino měl z plánu zradit Madura na poslední chvíli couvnout s ohledem na nedomluvené osvobození v chávistických kruzích mimořádně neoblíbeného Leopoda Lópeze, nikoho však v této souvislosti necitoval. Španělský deník La Vanguardia oproti tomu přinesl alternativní výklad, podle něhož Padrino od počátku zájem o účast na převratu pouze předstíral po dohodě s Madurem.

Tomuto tvrzení by odpovídala změna načasování celé opoziční akce, jež se původně měla uskutečnit teprve v ranních hodinách 1. května. Například novinářka Luz Mely Reyesová z venezuelského serveru Efecto Cocuyo urychlení spojuje s vyzrazením plánu a hrozbou Guaidova okamžitého zatčení. Nutno však dodat, že reakce režimu byla v prvních hodinách od vyhlášení Operace svoboda mimořádně pomalá a trvalo zhruba deset hodin, než se Nicolás Maduro vůbec objevil na veřejnosti.

Slabiny

Bez ohledu na spekulace a desinformace nemůže být pochyb o tom, že se Madurovi podařilo ustát jeden z nejvýznamnějších pokusů o jeho svržení a na jeho straně nadále zůstávají špičky armády, které s režimem svazují rozsáhlé ekonomické zájmy včetně nelegální těžby drahých kovů a obchodu s drogami. Navíc se může opřít o ozbrojené příslušníky chávistických milicí (colectivos), jež zpravidla stojí za nejnásilnějšími akcemi vůči demonstrantům.

Události z minulého týdne přesto odhalily relativní křehkost režimu. V úterý bylo zajímavé sledovat, jak proti colectivos střílejícím na protestující v ulici Francisca de Mirandy v Caracasu zřejmě vůbec poprvé zasahují příslušníci policie, ačkoli je za to podle informací venezuelského serveru El Pitazo čeká vyšetřování a museli nadřízeným odevzdat zbraně.

Pro Madura vůbec nejvarovnějším signálem pak bylo již zmíněné osvobození Leopolda Lópeze z domácího vězení, na němž se nutně museli podílet příslušníci obávané tajné služby SEBIN dost možná včetně jejího ředitele Manuela Ricarda Cristophera Figuery. Toho Maduro nechal ještě ve středu vyměnit a v médiích se brzy objevil jeho údajný dopis adresovaný právě prezidentovi, ve kterém vysvětluje důvody pro podporu opoziční akce.

V žádném případě spokojená ale nemůže být ani Guaidem vedená opozice, jíž se opět přes četná zběhnutí jednotlivých vojáků nepodařilo nalomit loajalitu armády, a jejíž představitelé nyní poskytli režimu příležitost vypořádat se s „pučisty“. Což už se děje: venezuelská prokuratura v pátek nařídila zatčení osmnácti civilistů a vojáků obviněných z „vlastizrady“, ačkoli sám Guaidó mezi nimi ani přes dřívější porušení zákazu vycestovat ze země dosud není. Ve vězení zato podle všeho skončí první místopředseda Národního shromáždění Edgar Zambrano, jehož stíhání za údajnou vlastizradu a další aktivity spojené s úterními událostmi již posvětil Nejvyšší soud.