I po několika týdnech jsou venezuelské „volby“ stále předmětem zájmu mezinárodního společenství a latinskoamerického regionu. Opětovné vítězství prezidenta Nicoláse Madura v hlasování bez účasti mezinárodních pozorovatelů i velké části opozice neuznala skupina G7, Evropská unie, Kanada a drtivá většina latinskoamerických zemí.

Jejich odsouzení se nyní podařilo prosadit i v Organizaci amerických států (OAS), kde byl zároveň zahájen proces možného vyloučení Venezuely. Pokud by se podařila najít potřebná dvoutřetinová většina, stala by se Venezuela teprve třetím státem vyloučeným z OAS v historii po Kubě (1962) a Hondurasu (2009).

Izolovaný vítěz

Při pohledu na dění v posledních týdnech je zjevné, že venezuelský režim zažívá dosud nevídanou míru izolace. Kanada po Madurově vítězství oznámila zpřísnění dosavadních sankcí, které by se měly týkat čtrnácti nejvýše postavených osob režimu včetně první dámy. O nových sankcích se diskutuje i v Evropské unii, jejíž členské státy vyzvaly k uskutečnění nových voleb, a samozřejmě se další chystají uvalit Spojené státy.

↗

Ve volbách 20. května získal současný prezident Maduro více než dvě třetiny všech hlasů. Jejich platnost však neuznal téměř nikdo a Venezuelu nyní opouští i dlouhodobí spojenci. Foto Twitter @NicolasMaduro

Izolace se ovšem týká také latinskoamerického regionu a nesouvisí pouze s objektivně narůstajícím počtem pravicových vlád. Při hlasování v OAS venezuelský režim opustila řada jeho tradičních spojenců; Dominikánská republika, Jamajka, Barbados nebo Bahamy hlasovaly přímo proti němu a Nikaragua, El Salvador a Ekvádor se zdržely. Otevřeně na stranu Venezuely se postavila pouze Bolívie, Dominika a Svatý Vincenc a Grenadiny. Už koncem minulého roku bylo přitom „na dobu neurčitou“ pozastaveno členství Venezuely v jihoamerickém integračním bloku Mercosur a ve Venezuelou zakládaném sdružení Unasur pro změnu letos v dubnu pozastavilo členství šest významných států: Argentina, Brazílie, Chile, Kolumbie, Peru a Paraguay.

Lenín Moreno, prezident Ekvádoru, jenž býval spolu s Bolívií nejbližším venezuelským partnerem, přišel dokonce s vlastním návrhem řešení povolební krize. Maduro by podle něj měl uspořádat referendum, v němž by občané buď posvětili jeho zvolení, nebo rozhodli o vypsání nových voleb. Ekvádorský prezident upozornil na nesrovnalosti v posledním hlasování a zkritizoval „nelidské podmínky“, před nimiž do jeho země utíkají „tisíce venezuelských bratří“. Poukázal tak na uprchlickou krizi, jejíž nápor ještě mnohem více než Ekvádor pociťují příhraniční oblasti Brazílie a Kolumbie.

Rozděl a panuj

Někteří staří spojenci nedávno znovuzvolenému venezuelskému prezidentovi samozřejmě zbývají. Kromě Kuby a již zmíněné Bolívie je to především Rusko, jež Venezuele koncem loňského roku odložilo splatnost části dluhu a na něj navázané finanční instituce zřejmě pomáhaly s vytvořením ropou kryté kryptoměny petro. Splácení venezuelského dluhu zatím odkládá rovněž Čína, jejíž představitelé spolu s těmi ruskými po volbách volali (slovy čínského ministerstva zahraničí) po „respektu k vůli venezuelského lidu“.

Jestli ale něco drží režim Nicoláse Madura nad vodou, je to stále rozdělenější a zdiskreditovanější opozice. Venezuelskému prezidentovi se po drtivé porážce v parlamentních volbách v roce 2015 podařilo opoziční síly cílenými útoky neutralizovat a postupně rozštěpit do znepřátelených frakcí. Parlament byl nejprve zbaven ústavní většiny a jeho legislativa zablokovaná Nejvyšším soudem, aby byl následně zcela nahrazen Ústavodárným shromážděním, řada opozičních předáků skončila ve vězení a jiným (jako Madurovu vyzyvateli z posledních voleb Henrique Caprilesovi) bylo zakázáno kandidovat do politických funkcí. Následovalo předstírané vyjednávání pod záštitou papeže, další zatýkání a likvidace konkurentů ve vlastní straně.

Opozici poprvé významně rozštěpila už samotná účast u jednacího stolu s Madurem, kterou odmítli především pravicoví radikálové. Rozhodnutí bojkotovat zřetelně nespravedlivé prezidentské volby zase nechtěl respektovat dlouholetý guvernér státu Lara Henri Falcón. Ten štěpení dokonal minulý týden, když oznámil, že se svými podporovateli z prezidentského klání zakládá novou opoziční platformu.

Jak bolestivě odhalila absence výraznějších protestů po ohlášení výsledků voleb, žádná část politické opozice proti Madurovi v tuto chvíli nemá sílu mobilizovat demoralizovanou venezuelskou veřejnost. Hospodářský propad přitom rychlým tempem pokračuje a počet uprchlíků do okolních zemí dále narůstá.