Dohoda o jaderném programu z roku 2015, která Írán zavazovala k omezení jaderného programu výměnou za stažení ekonomických sankcí, se zdá být mrtvá. Donald Trump před rokem oznámil, že Amerika od dohody odstupuje, přestože neprokázal svá tvrzení, že Írán dohodu nedodržuje. Íránský riál tehdy spadl během pouhého měsíce na poloviční hodnotu. Propadu Íránu do ekonomické mizérie nezabránily ani další účastníci dohody, kteří s Trumpovým postupem nesouhlasily: Francie, Velká Británie, Německo, Čína a Rusko.

Donald Trump mezitím svůj tlak na Írán stupňuje. Íránské revoluční gardy označil před měsícem za teroristy, načež Írán označil za teroristy americké vojáky. Před dvěma týdny Spojené státy americké vyslaly do regionu letadlovou loď jako varování Íránu a uvalily na zem nové sankce na export kovů. Představitelé Íránu mezitím prohlásili, že dávají ostatním účastníkům dohody o jaderném programu šedesát dnů na záchranu dohody — jinak od ní též odstoupí.

Minulý týden Írán oznámil, že potřebuje pouhé dva až čtyři měsíce k obnovení svého jaderného programu na úroveň, v jaké byl před dohodou. Vytrvale vyhrožuje uzavřením Hormuzského průlivu, jímž putuje asi třetina světového obchodu s ropou. Minulý týden se stal útok na přečerpávací stanice Saúdské Arábie a tankery Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů — tedy amerických spojenců. Američané a spojenci z útoků viní Írán.

Jak Trump, tak íránský duchovní vůdce Alí Chameneí či íránský ministr zahraničí Džavád Zaríf veřejně deklarovali, že válku nechtějí. Možnost války však nevylučuje Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton.

Někteří analytici vývoj přirovnali k situaci před americkou invazí do Iráku v roce 2003, jiní mírní obavy s tvrzením, že obě země si ve skutečnosti přejí dohodnout se a moc dobře vědí, co dělají.

O vývoji situace a možných dopadech jsme hovořili s novinářem íránského původu, který pracuje v Praze. Jelikož však část jeho příbuzenstva nadále žije v Íránu, rozhodl se zůstat v anonymitě.

Hostilita mezi Spojenými státy a Íránem trvá od islámské revoluce v roce 1979. Je na nárůstu napětí, jenž sledujeme dnes, vlastně něco nového?

Novinkou je, že v čele USA je Trump — a ten uvažuje spíše jako byznysmen než jako politik. Z byznysu je zvyklý, že když na někoho zatlačí, dostane, co chce, a sebevědomě prohlašuje, že Írán k jednání dožene. Chce se stát hrdinou, který vyjedná novou vůči Íránu tvrdší dohodu. Obklopuje se však zároveň „jestřáby“, kteří by místo dohody raději válku. A pak je tu tvrdohlavý íránský režim, založený na protizápadní ideologii, který s Trumpem vyjednávat nechce. Írán navíc také disponuje mocnými „zbraněmi“, například kontroluje Hormuzský průliv, který je zcela zásadní pro světový obchod s ropou.

Jak by taková ideální nová dohoda měla podle Trumpa vypadat?

Trump nebyl s předchozí dohodou spokojený, protože nebyla vůči Íránu dostatečně tvrdá. Írán sice nemohl pracovat na vývoji jaderné zbraně, ale stále mu zůstávalo dost prostoru pro přípravu na napadení Izraele — a stažení protiíránských sankcí mu navíc dávalo naději na příliv peněz. Izraelská vláda se snažila přesvědčit už Obamu, že dohoda je špatná. Ochrana Izraele je prioritou všech amerických prezidentů, nejenom Trumpa, a to kvůli přítomnosti silné proizraelské lobby, hlavně Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti.