Evropa se pokusí zachránit dohodu s Íránem. Napětí v regionu opět roste

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Donald Trump v úterý večer oznámil, že odstupuje od dohody o jaderném programu s Íránem, kterou před třemi lety uzavřely světové mocnosti pod vedením tehdejšího amerického prezidenta Baracka Obamy. Jeho nástupce označil dohodu za „strašlivě jednostrannou“ a podepsal exekutivní příkaz o znovuzavedení přísných ekonomických sankcí. Ty se budou týkat íránské centrální banky a domácích i mezinárodních podniků, které by se odvážily s Íránem obchodovat.

Jednostranný krok si získal podporu větší části republikánských zákonodárců, pochválil jej také Izrael, Spojené arabské emiráty nebo Saúdská Arábie, tedy největší rivalové Íránu v regionu, kteří se s šíitským náboženským režimem již nepřímo střetávají na bojišti v Sýrii a Jemenu. Odstoupení od dohody, jež měla zabránit Íránu ve vývoji jaderné bomby, naopak ostře zkritizovali všichni její zbývající signatáři: Rusko, Čína, státy Evropské unie a nejvyšší představitel OSN, která ji zaštiťovala.

Dohodu se navzdory Trumpovi pokusí udržet naživu, ačkoli zůstává otázkou, zdali se jim to vzhledem ke stále se zvyšujícímu regionálnímu napětí může podařit. Vyloučit v tuto chvíli není možné ani ozbrojenou intervenci Spojených států v Íránu, kterou prosazují někteří vlivní Trumpovi poradci.

Trump a jeho podporovatelé

„Teoreticky měla dohoda s Íránem ochránit Spojené státy a naše spojence od šílenství íránské nukleární bomby,“ prohlásil Donald Trump v úterním televizním projevu před národem. „Ve skutečnosti ale dovolila Íránu pokračovat v obohacování uranu a časem by mu umožnila získat jadernou zbraň.“

Odstoupil proto od smlouvy, kterou mezinárodní společenství pod vedením jeho předchůdce Baracka Obamy léta složitě dojednávala, a jež na určenou dobu omezila rozvíjející se íránský jaderný program. Írán se v ní mimo jiné zavázal, že na deset let o dvě třetiny sníží počet centrifug na obohacování uranu, redukuje zásoby nízko obohaceného uranu na 300 kilogramů a do všech souvisejících zařízení pustí inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Podle všech průběžných zpráv těchto inspektorů Írán své závazky dlouhodobě dodržoval. Prezident Trump se přesto přiklonil na stranu těch, kteří tvrdili, že se šíitskému režimu daří podvádět a jaderných ambicí se ve skutečnosti nevzdává. Může se přitom spolehnout na podporu větší části vlastní Republikánské strany a samozřejmě představitelů Izraele, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Ti s dohodou nesouhlasili od samého počátku a izraelský premiér Benjamin Netanjahu dokonce Trumpovi „věnoval“ televizní vystoupení s tisíci ukradených dokumentů, jež mají podle něj dokazovat nekalé úmysly Íránu.

Vnitřní kritika

Rozhodnutí amerického prezidenta oproti tomu ostře kritizovali prakticky všichni demokraté včetně bývalého prezidenta Baracka Obamy, jenž se jinak k politickým otázkám vyjadřuje velmi zřídka. „Bez stávající dohody by se Spojené státy mohly ocitnout v situaci, kdy si budou muset vybrat mezi jaderným Íránem a další válkou na Blízkém východě,“ napsal Obama v prohlášení.

Zdrženlivě se vyjádřili i někteří vysoce postavení republikánští zákonodárci včetně předsedy sněmovní komise pro zahraniční otázky Eda Royce, podle něhož měly Spojené státy přísně trvat na dodržování stávající dohody a pokusit se o získání nových ústupků. Republikánský šéf sněmovní komise pro ozbrojené složky Mac Thornberry pak prezidentovi vyčetl, že činí jednostranné rozhodnutí bez koordinace se zahraničními partnery.

„Dával bych přednost tomu, kdybychom dali našim evropským spojencům pár měsíců času na zlepšení parametrů dohody,“ postěžoval si Thornberry.

Mezinárodní reakce

Právě evropské státy reagovaly obzvlášť podrážděně. Francouzský prezident, německá kancléřka a naposledy britský ministr zahraničí všichni v posledních týdnech navštívili Bílý dům, aby Donalda Trumpa přesvědčili, že dohodu má smysl zachovat. Zřejmě nejaktivnější byl francouzský prezident Emmanuel Macron, jenž zároveň navrhoval započít s Íránem další vyjednávání a pokusit se jej dotlačit například k tomu, aby omezil program vývoje balistických střel.

Představitelé Evropské unie se ve společném prohlášení zavázali, že pro ně bez ohledu na kroky Spojených států dohoda nadále platí, a že vůči Íránu neobnoví přísné hospodářské sankce zrušené v roce 2015 v souvislosti s jejím uzavřením.

„Evropská unie zůstává zavázána pokračování plné a efektivní implementace dohody o jaderném programu,“ nechala se slyšet šéfka unijní diplomacie Frederica Mogheriniová. „Máme důvěru v práci, kompetenci a autonomii Mezinárodní agentury pro atomovou energii, jež dosud publikovala celkem deset zpráv dokazujících, že Írán plně dodržuje svoje závazky.“

Ve stejném tónu se vyjádřilo Rusko a Čína a zbylé signatářské státy nyní doufají, že se jim společným úsilím podaří zajistit, aby dohodu nevypověděl samotný Írán.

Nebezpečí eskalace

Právě o íránské reakci a o zachování nebo úplném zrušení dohody se rozhodne v následujících týdnech. Prezident Hasan Rúhání na jednu stranu signalizuje ochotu jednat se všemi ostatními zúčastněnými stranami, postoj Spojených států ale na druhou stranu mimořádně posiluje jeho politické oponenty.

Íránští jestřábi ani s časově omezeným ukončením jaderného programu nikdy nesouhlasili a Trumpovo rozhodnutí pro ně spolu s pomalu se zotavující ekonomikou představuje ideální příležitost, jak Rúháního poškodit. Přímo na půdě íránského parlamentu byla bezprostředně po vystoupení prezidenta USA radikálnějšími poslanci zapálena americká vlajka.

Odstoupení od jaderné dohody je navíc dalším krokem k eskalaci už tak mimořádně napjatých vztahů v regionu širšího Blízkého východu, kde probíhá na několika frontách konflikt mezi Íránem a Izraelem, Saúdskou Arábií a jejími arabskými spojenci. Zatímco za vlády Baracka Obamy se Spojené státy pokoušely toto napětí spíše uklidňovat, administrativa Donalda Trumpa je zjevně připravená podpořit větší asertivitu vůči Íránu. Izrael tak kupříkladu opakovaně bombarduje íránské cíle ve válkou zmítané Sýrii a poslední útok v noci na čtvrtek měl podle slov izraelského ministra zahraničí Avigdora Liebermana „všechna íránská zařízení“ na syrském území zároveň. Jde podle všeho o největší zásah na syrském území od roku 1974.

Není přitom možné vyloučit ani to, že by se Spojené státy mohly odhodlat přímo k určité formě omezené intervence, jež by spočívala například v náletu na domnělé cíle spojené s íránským jaderným programem. Přestože byl Donald Trump původně považován za izolacionistu, v jeho administrativě rychle přibývá zastánců tvrdé linie. Nejvýraznějším přírůstkem z poslední doby je poradce pro národní bezpečnost John Bolton, jenž přinejmenším od roku 2008 veřejně obhajuje vojenský zásah proti Íránu a v roce 2015 publikoval v New York Times článek s výmluvným názvem „Chcete zastavit íránskou [jadernou] bombu? Bombardujte Írán“.