Děti Nicholase Wintona v Senátu: obraz odvahy a zbabělosti českých politiků
Martin RozumekDvě z dětí zachráněných sirem Wintonem přijely do českého Senátu podpořit inciativu europoslankyně Šojdrové, která se pokouší dosáhnout toho, aby Česká republika přijala padesát syrských sirotků. Alfa-samci české politiky mlčí.
Měl jsem čest promluvit v Senátu Parlamentu ČR, ale hlavně setkat se tam s dvěma dětmi Sira Nicholase Wintona - nyní ve věku 92 a 86 let. Paní Milena Grenfellová-Bainesová popsala, jak jí a její sestře Winton v roce 1938 pomohl dostat se spolu s 669 dětmi do Velké Británie. Tam se jich jako uprchlíků ujala rodina s malým domkem, která načas odstěhovala vlastní dceru k příbuzným, aby se tam Milena se sestrou vešly. Zachránili jim život.
Významný britský politik s českým původem a také dítě Nicholase Wintona - Lord Alfred Dubs dokázal v roce 2016 prosadit v Londýně dodatek zákona (tzv. Dubs Amendment), který zavázal britskou vládu přijmout z jiných zemí Evropské unie tři tisíce nezletilých - uprchlíků hlavně ze syrské války. Britská města byla připravena pomoci, nicméně britská vláda celou věc pomoci dětem zpolitizovala a natolik zpomalila, že jich nakonec bylo přijato pouze 480.
A nyní k odvaze či neodvaze českých politiků. Europoslankyně Michaela Šojdrová dnes v Senátu představila svůj skromný plán na přijetí padesáti syrských dětí, na dobu dočasnou, s tím, že česká vláda by rozhodla o délce jejich pobytu a případném sloučení rodiny či jejich návratu. Impulsem byla její návštěva v řeckém hotspotu na ostrově Lesbos v Morii, kde panují otřesné hygienické podmínky kvůli zoufalému překročení kapacity.
Skupina senátorů v čele se senátorem Hamplem pozvala zástupce českých ministerstev, novináře, odborníky a k pomoci připravené a odhodlané spoluobčany ze skupiny Češi pomáhají a společně jsme zkoušeli najít cestu, jak napodobit Lorda Dubse či Sira Nicholase Wintona. Česká republika má kapacity, zkušenosti s přijímáním, lidi ochotné pomoci, prázdné uprchlické tábory - nebyl by to technicky vůbec problém. Podobně to vidí také senátoři a pozvaní odborníci.
Český premiér Andrej Babiš o akci samozřejmě věděl, ale „překvapivě“ nesebral odvahu se na setkání s Wintonovými dětmi, europoslankyněmi a senátory dostavit. Asi aktuálně „řešil“ příčiny migrace v Idlíbu nebo ve Sněmovně smskoval, co bude k obědu.
Podobně jako se chovají všichni „alfa samci“ české politiky - když jde o to pomoci lidem v nouzi, tak jsou zrovna v parlamentním bufetu, anebo se podělají a jsou naprosto neviditelní a němí. Od Pitomia či agenta StB Filipa samozřejmě nikdo nic odvážného nebo rovného nečeká, ale zpočátku nadějní a nyní marní Piráti, a ostatní demokratické strany - všichni roky trapně mlčí a panicky se bojí toho, co by jejich případnému vystoupení řekli čeští voliči. Všechna čest výjimkám, na tomto místě zejména Karla Schwarzenberga a právě senátory.
Akce stvrdila, proč je nutné mít silný Senát: pro naše vlastní sebevědomí, svědomí, odvahu. Přijetí padesáti syrských dětí je kapka v moři a potřebujeme ho hlavně my sami, abychom se vůbec mohli ráno, při zprávách o ruských bombách v Idlíbu, podívat do zrcadla.
Za odvahu děkujme europoslankyni Šojdrové a senátorům. A važme si jich jako lidí, kteří dnes zachraňují elementární čest české politiky.
https://m.novinky.cz/articleDetails?aId=384524&sId=&mId=)
Dnes to problém bohužel už je. Zkuste hádat, co způsobilo změnu postoje k uprchlíkům. Můžete třikrát.
(Najdete ho vlevo dole.)
https://ec.europa.eu/eurostat/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=tps00193&language=en
Kalouskova slova o izolaci je tedy potřeba zmírnit, protože podobná čísla jako my bohužel mají nejen ostatní Visegrádské země, ale i třeba Španělsko. Je ovšem vidět že západní a severní země jsou v jiné lize, i když třeba Belgie taky nic moc. Takže jsme sice loseři, ale izolace nehrozí :)
Šampión roku 2017 je Německo, na které připadají skoro dvě třetiny(!) všech definitivně přijatých uprchlíků. Dobrá, je to sice ekonomicky nejsilnější hráč, ale celkově ekonomika Německa je jen necelou pětinou EU.
Sice nemohu souhlasit s okamžitým dělením politiků na statečné a zbabělé podle toho kdo se zúčastnil nějaké líbivé akce, a nejsem ani zastáncem povinných uprchlických kvót, ale za výsledky ČR se rozhodně stydím.
https://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tps00191&plugin=1
Ve srovnání s ČR bylo v roce 2016 v 8x lidnatějším Německu s 20x větší ekonomikou podáno 500x(!) více žádostí než v ČR. To je samozřejmě zejména důsledek "vítací politiky", tedy konkrétně "opt-out" z Dublinského protokolu při přijímání žádostí - třeba Francie nebo UK mají taky mnohem nižší čísla, než by odpovídalo poměru HDP. Osobně mám za to, že Německo se jako jediné zachovalo zodpovědně, když se rozhodlo netrvat na nefunkčním rozdělování podle Dublinu, a že nejlepším řešením by bylo zavést nějaké jednotné azylové řízení pro celou EU.
Smyslem té činnosti nemá být soutěž o co největší počet dobrých skutků a nadávání těm, co jsou v této soutěži pozadu.
Soutěž o nejlepšího skutkaře dobrý skutek degraduje a pak ničí i tu ochotu dobré skutky konat.
Jednotné azylové řízení by nemělo fungovat tak, že Itálie nebo Řecko rozhodnou o udělení azylu, a uprchlík pak na základě nějakého klíče dostane "umístěnku" - buď je "odměněn" Německem, nebo potrestán třeba Rumunskem. Azyl by podle mě měl být udělen pro celou EU a uprchlík by měl možnost volby. A realita je taková, že uprchlíci pochopitelně chtějí do bohatých zemí - jednak se tam obecně žije lépe, a druhak mají většinou kvůli cestě dluhy, které budou v chudých zemích splácet mnohem déle.
Jak ale lidem nechat volbu, aby nešli všichni do Německa a Švédska? Jednoduše - relokaci do chudší země nějak ekonomicky zvýhodníte (pochopitelně ne na úkor té chudé země, ale celé EU). Možností je celá řada, a muselo by se to neustále ladit, ale žádná taková varianta ani nebyla na stole. Protože, ať už by byly parametry jakékoliv, v konečném důsledku by to jistě znamenalo odliv peněz z bohatých zemí do chudých. A to už by nebylo u voličů v bohatých zemích tak lehké prodat.
Je to taková záležitost svědomí EU - EU s dnešními ekonomickými rozdíly prostě nemůže dlouhodobě dobře fungovat.
Chvilku jsem se bavil představou protažených obličejů Schäubleho a dalších ordoliberálů a ty argumenty, proč to tak ale ani náhodou nejde. Jenže zastávat tohle byla na jedné straně udržitelná pozice a nikdo by nemohl vytahovat obvinění nedostatku solidarity a odvracení se od Evropy. Jednak to mohlo docela dobře projít.
Vyplácet za uprchlíky peníze je právě nesmysl. Hlavní cíl by měl být integrovat je rovnoměrně do celé Evropy, což jde pochopitelně v Evropě rozdělené na chudé a bohaté státy špatně.
Tohle je pro lidi z bohatých států dost těžké přijmout, a to nejen ty nafoukané. Občané Německa, se kterými jsem na to téma mluvil, většinou krčí rameny, že to přece není jejich vina, že jsou chudé země pořád chudé, případně namítnou, že tu jsou fondy. Jsou, jenže to zjevně nestačí. Lidé vystudují v chudých zemích a odcházejí za prací do bohatších zemí, které tak získávají ekonomiku s větší přidanou hodnotou.
Nemusí to být ničí vina. Já nikdy netvrdím, že je to vina Němců, jen že je i na nich, aby s tím něco udělali, a pomohli vybudovat evropu kde si jsou opravdu aspoň zhruba všichni rovni.
Asi někdy v dobách, kdy lidé netvořili větší celky než jedna tlupa nebo jedna vesnice.
V době Římské říše měla limes romanum často podobu opravdové zdi. Na římské straně byly silnice, akvadukty, města s kanalizací, stabilní měna atd, na druhé straně "barbaři", kteří takové většinou věci neměli.
Evropa byla poměrně dost decentralizovaná v raném středověku, kdy bylo obecně málo peněz a ekonomika byla více lokalizovaná. Králové v té době, pokud vládli většímu území, byli stále na cestách a obvykle neměli žádné hlavní město.
Řekl bych, že kapitalismus spíše rozdíly mezi centry a perifériemi zmenšuje než naopak. Starověká imperia byla také mnohem stabilnější než novodobá. Britské imperium ovládalo větší část světa než starověké říše, ale jen asi na sto let.
Velké civilizační celky dřív většinou vznikaly vojenským násilím (Alexandr Veliký, Římané). Špatné věci někdy vedou k dobrému. A naopak.
Feudální rozdrobenost měla možná také své výhody. Otázkou je, zda se něco podobného může znovu objevit. Spíš ne.
Pokud se v moderní době rozdíly mezi jednotlivými částmi světa poněkud zmenšovaly, bylo to spíš díky technickému pokroku než díky kapitalismu. I když ten se asi rozšiřoval hlavně s kapitalismem.
Paní profesorka Válková teď procítěně hovoří o "takzvaných" sirotcích.
A nikdo z novinářů je nebyl schopen konfrontovat se skutečností, že ti mladí jsou už dávno v Řecku, v otřesných podmínkách uprchlických táborů...
Keller má na jedné straně pravdu: kapitalismus směřuje ke koncentraci. Koncentraci kapitálu, koncentraci moci. Existence velkých, omnipotentních, oligarchických mezinárodních koncernů je toho dostatečně názorným dokladem.
Na straně druhé - Keller vidí jenom jednu stránku věci. Jak už zmínil pan Kubička, stejně tak je možno tvrdit, že kapitalismus spíše rozdíly zmenšuje.
To souvisí s druhou hlavní potřebou kapitálu: totiž dosahovat minimálních výrobních nákladů. A to znamená: produkci přenášet právě do té "periférie". Ono se to napřed jeví jenom jako vykořisťování tamější pracovní síly; ale přesto to s sebou přináší pokrok, i ti tamější "periferní" dělníci si časem vytvoří své "třídní vědomí", budou požadovat vyšší mzdy, a větší pracovní práva. Takže je možno opravdu dost velkým právem předpokládat, že to bude právě kapitalismus, který - ač naprosto neúmyslně, a vlastně proti svým vlastním zájmům - bude ty rozdíly mezi centrem a periferií čím dál tím více vyrovnávat.
To jest, přesněji řečeno budou působit o b a ty uvedené momenty: kapitalismus bude na jedné straně vyrovnávat ty rozdíly v produkčních, pracovních a mzdových podmínkách; ale na straně druhé bude i nadále mít svou stálou tendenci k monopolizaci, ke koncentraci kapitálu a s ním spojené moci.
Zřejmě se takovéto unikum týká jenom sirotků původu syrského; že mohou být bez rodičů, a přesto jenom "takzvanými" sirotky...
V českém prostředí cca 3-5 let, s odvoláními a kontra posudky tak 10.
O to v příspěvku pí profesorky Válkové šlo, musel jsem jít, tak jsem to nestihl celé popsat. To je podstata "takzvaných" sirotků a každý chápe, kam celá věc směřuje, i když ANO připustilo sněmovní jednání...
To, co předvádí paní prof. Válková, je mlžení, které má zakrýt Babišovu odpovědnost. Politický možná zchytralé, ale bylo by pitomé ji v té ondulaci mlhy nad Strakovskou podporovat a brát takové žvásty brali vážně jen pro profesorský titul jejich producentky.
p.s. Problémy právního postavení syrských dětí mohou jistě vyvstat z hlediska jejch připadného osvojení, ale eto, druzja, o drugom.
https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:JpR-UH48tbYJ:https://www.lidovky.cz/nazory/detem-ze-syrie-je-treba-pomoci-ale-predstavy-sojdrove-jsou-dost-naivni-rika-sefka-mezinarodniho-detskeho-krize.A180919_115856_ln_nazory_gib+&cd=2&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-b
Nicméně situace na řeckých ostrovech je čím dál horší a uniknout odtamtud kterýmkoliv směrem má smysl.
To mi Taťjána Horáková nevymluví.
1. Ty děti nikdo v dohledné době nevrátí domu.
2. Padesát dětí je charita, nikoli konkurence systémovému řešení.
Nečetl jsem nikde nějaké podrobnější představy Michaely Šojdrové o tom, jak by vypadala starost o ty děti. Ale kdysi jsem se s ni setkával jako s poslankyní, která se v KDU-ČSL věnovala školství a nemyslím, že by právě v tomhle byla naivní a že by si představovala: Dovezeme děti a prostě je rozdělíme je po ochotných rodinách. Což je představa, kterou u ni zjevně předpokládá T. Horáková. Ale umím si představit přijetí, a doufám, že MŠ taky, které by ošetřilo většinu rizik kulturního a jazykového neporozumění, naznačených u TH.
Ani co dělat.
Třeba Saudové zrovna teď v Jemenu provádějí genocidu -- všechno ve mě říká, že by na ně mělo být uvaleno totální embargo,,,,,, ale pořád jsou to naši přátelé.
Prostě už ničemu nerozumím...
https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/483792-hlad-v-jemenu-pozabiji-jednu-generaci-deti-varuji-humanitarni-organizace.html
Domnívám se, že lidé, které budu na ulici potkávat, Saúdy většinou vůbec neřeší. Možná o tom nic nevědí. Tak proč bych se měla od nich chtít distancovat?
Já se vlastně nedistancuji úplně ani od toho státu. To ani nejde. Jen od některých věcí, které ovšem nemohu ovlivnit.
(No, já to vím dobře, co tehdy věděla. Pan Kolařík to ale vědět nemůže.)
Nevím jak moc je do toho Írán zapletený, nevím kdo další v tom má prsty. Mám podezření, že muslimskou nevraživost zcela záměrně zneužívá světová oligarchie, lidé, kteří vydělávají miliardy na zbraních a válce, ale není mi to nic platné.
A to neplatí jen pro situaci na Blízkém východě.
Já už vůbec nechápu ani českou politiku, nevidím v ní jediného poctivého člověka, nevím kdo všechno lže jako když tiskne, bez svědomí, bez morálky. Nechápu úřady a nechápu lhostejnost a brutalitu mezi lidma. Nedávno v Ostravě v parku zkolabovala paní se srdcem a lidé ji skoro půl hodiny překračovali...
Prachy jsou snad to jediné, co lidi zajímá.
Jsem ztracený pane Kubičko.
A protože jsme oba Ostraváci (pořád se k tomu ještě hlásím), řeknu vám svou dávnou vzpomínku na jednu gymnazijní profesorku. Je to už mnoho let. Povídala nám o tom, že když zamlada přišla učit do Ostravy, každému upadnuvšímu chodci hned spěchala na pomoc. A skoro pokaždé zjistila, že je to opilec. Tak se pak také začala raději vyhýbat.
Doufám, že se vás to nějak nedotklo, pane Morbicere. Uvádím to jen jako příklad, jak mravy jedněch mohou negativně působit na mravy druhých.
Ale pak jsem si uvědomil, že nejen politika. Znám zblízka tři, čtyři manželství, kde mají muž a žena diametrálně odlišné názory na víru, politiku a třeba také přijatelnou délku sukně -- a nějakých dvacet či více let sdílejí společnou odpovědnost za své děti. A daří se jim to nejméně stejně dobře jako těm, kteří se ve svých názorech shodují.
Pokud se budou nenávidět, nebudou ochotni nést společnou odpovědnost za manželství a rodinu ani když budou úplně stejní.
Jenže láska, to není jen takový nějaký pocit, jak si možná myslí pan Poláček.
Výsledek? - Nikoli láska; nýbrž vzájemná t o l e r a n c e je ta zcela základní ingredience, která rozhoduje o tom, zda partneři spolu dokáží vycházet, zda dokáží jít po té dlouhé cestě vzájemného spolužití.
V déletrvajícím svazku vždy nutně dojde k nějakým názorovým neshodám: ten nesnáší tohle, a ten zase tohle. A tak je to nakonec právě ta schopnost vybudovat si určitou vlastní vnitřní rezistenci proti tomu, co nám na tom druhém vadí, a nedělat z toho hned aféru.
Ta prvotní zamilovanost totiž pomine poměrně rychle.
Jenže, jak málo mají dnes lidé ochoty k takovým dlouhodobým vztahům! Oni totiž často hledají něco jiného.
A tady se řeší, JESTLI pomoci padesáti dětem.
Zhovadilec, který řičí pro zdivočelé stádo: Nechceme v Česku budoucí teroristy, ten přece nemluví o dětech.
Třeba za to,
že na jednom kousku země naprostá většina dětí naučí i za dvacet let do svých jedenácti let číst a psát,
že tam lidi nebudou umírat před vraty nemocnice, ačkoli by pomohl banální zákrok,
že se tam ukopání člověka v hospodě bude vyšetřovat bez ohledu na to, jakou měl barvu kůže,
že se matka, která nemůže uživit své dítě, neodbude výrokem, "Měla sis odpovědněji vybrat jeho otce!" atd.
"Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími!" (2 Kor 6, 14)... "A proto vyjděte z jejich středu a oddělte se."
Jenže my si dnes naštěstí můžeme jeho slova vyložit různým způsobem.
A já naštěstí nemám potřebu se od nikoho oddělovat. Mně jde jen o to, že někdy se dá jen velmi těžko rozpoznat, co je vlastně pravda.
A ano, za to, jak se moje země chová k uprchlíkům, se stydím, k tomu nepotřebuji Vaše arogantní doporučení.V tom je právě potíž odpovědného politického "my".
Tím bychom se vyhnuli tomu spornému označení "zdivočelé stádo". Se zdivočelým stádem je samozřejmě těžké nést jakoukoliv společnou odpovědnost, natož se s ním ještě pokoušet sebeidentifikovat. "Zhovadilce" pravděpodobně můžeme ponechat, neboť o něj ten spor asi vůbec nevedete.
Těším se na vaši vstřícnou reakci.
33. minuta, divák Standa se ptá: Je to snaha o humanitární pomoc, nebo předvolební politický boj?
Martin Rozumek odpovídá:
"Já si myslím, že my to hlavně potřebujeme pro nějaké naše české svědomí, sebevědomí, postavení v Evropské Unii, nebo v Evropě vůbec, a že je to samozřejmě pěkné humanitární gesto. Také se ptám proč přichází zrovna v této předvolební době, ale myslím si, že je do značné míry vyvoláno i tím, jak náš premiér prostě tady to téma migrace najednou objevil před komunálními volbami, ve kterých by se také mohlo mluvit o tom, že třeba Praha téměř nefunguje, prostě ANO Prahu nezvládlo. Takže si myslím, že určité politikum v tom je, ale na druhou stranu humanitární gesto jsme neudělali celou tu dobu, stále tvrdíme, že jsme připraveni pomáhat, jenom aby to bylo dobrovolně a ne vnucenými kvótami, teď tu příležitost máme."
Část mých spoluobčanů zdivočela mediálně produkovaným strachem z migrantů a zlomek této části se změnil ve stádo, které se řídí instinkty a vybíjí si své frustrace z životních křivd -- ať se již jedná o nízkou mzdu či nízké IQ, potenci nebo nevděčné děti -- hysterickými útoky na ty, o nichž jsou si jisti, že jim případné kopnutí nevrátí. Kdysi to býval antisemitismus, později přišli Vietnamci a Romové, dnes uprchlíci.
Frustrace tu byla vždycky a máme pro ni v českých zemích dost sociálních důvodů. Ale nenávistné xenofóbie se dlouho dařilo držet na okraji, stigmatizovat je jako něco, co nepatří do slušné společnosti. Mimo jiné proto, že xenofóbní křiklouní jsou často zbabělí a vždy nejistí. Aby mohlo dojít k "normalizaci nenávisti", k tomu byli potřeba zhovadilci -- političtí spekulanti, kteří vsadili na rozdmýchávání nenávisti a strachu.
S tím zdivočelým stádem patřím k jedné politické společnosti, tedy do jednoho "my". A hlásím se k tomu, protože rozlišuji strach a jeho nositele. Vím, že jsem jim dlužen jako svým spoluobčanům tolik respektu k jejich názoru, abych ho bral vážně a proto ho pojmenovával pravým jménem, že jim prostě to pojmenování "zdivočelé stádo" dlužím a zároveń vím, že mimo okamžité stádo jsou to velmi často lidé, se kterými si mám co říct .
Považovat zhovadilce za součást politického "my" je sice mnohem těžší, ale co zbývá, jsou to dnes naší (a tedy i moji) řádně zvolení ústavní představitelé. Takže pokud nechci popřít republiku-- a to nechci --, musím přijmout, že pánové Babiš, Zeman, Filip, Okamura atd. patří do stejného "my".
Nebo zdivočeli sami od sebe? Vždyť přece "nenávistné xenofóbie se dlouho dařilo držet na okraji a stigmatizovat je jako něco, co nepatří do slušné společnosti". Co se stalo, že už se to nedaří držet na okraji? Neboli, co je tou PŘÍČINOU, za kterou - jak navrhuji - bychom se konečně mohli začít stydět?
I podle mého názoru je odpověď M. Rozumka - velice rozumná...
Panu Profantovi: Vzpomínám, že za podobné "stádo" to tady schytal před časem pan Poláček. Samozřejmě, jsou různé roviny řeči, politik by měl mluvit decentněji, a nečiní-li tak, pak právě pro nějaký (jiný) stádec, který jej v důsledku toho zaregistruje a (možná) bude i volit (no, nekup to!). V obecné občanské diskusi jde o výraz celkem přijatelný, neboť jde o celkem výstižnou alegorii. Takové stádo se chová leckdy mírumilovně, poplaší-li se však, příp. ucíti-li žízníce vodu, může zdivočet a leccos i leckoho (včetně vlastních) pak ohrožuje svými kopyty.
Jenže pomoc se neposkytuje proto, abychom uchlácholili své svědomí, zlepšili své postavení v EU a udělali pěkné gesto. (A už vůbec se pomoc neposkytuje proto, aby tím bylo mediálně přebito téma nefungující Prahy.)
Bezelstné přihlášení se k těmto motivům je vrcholem na odiv vystavovaného pokrytectví. Pokud toto už chápeme jako normální, pak je naše společnost v těžkém morálním rozkladu.
Bližnímu v nouzi se přece pomáhá proto, abychom mu ulevili v jeho trápení. Smyslem té pomoci je onen bližní, nikoliv my, náš prospěch, naše svědomí... Pomáhá se z lásky, nikoliv z kalkulu se svým svědomím nebo se svým postavením v nějakém spolku.
Ta odpověď "svojou prefíkanosťou" prostě evokuje některé odpovědi M. Jakeše...
Znám bývalý manželský pár, který se rozcházel hodně ošklivě a ani jeden z partnerů dodnes o tom druhém v lepším případě nemluví, v horším (u obou spíše vyjímečném) nemluví dobře.Přesto spolu dokážou komunikovat právě když jde o jejich dvě děti a matka, se kterou děti zůstaly, neřekne v jejich přítomnosti o otci zlého slova.
Takže by zde možná byla vhodnější metafora rozhádaných sourozenců, kteří se musí společně postarat o dědictví včetně starých nemohoucích rodičů.
A on nic takového neříká ani Martin Rozumek. Říká, že v situaci, kdy premiér problém přijímání uprchlíků zpolitizoval (čeština to umí říct lépe: "zpolitikařil), je malá konkrétní pomoc takové "pěkné humanitární gesto" (to "pěkné" není v tomto případě zrovna nejlichotivější adjektivum), které má co dělat s naším sebevědomím (já to sebevědomí specifikuji jako "stud").
Šojdrová, resp. KDU-ČSL nepotřebuje, aby se v Praze nemluvilo o selhání ANO a ČSSD při správě města, naopak. Čižinský je jeden z mála pražských politiků, kterého si pražané váží, i ti , co ho volit nebudou. Ale když už se Babišovi to zahlcení veřejného prostoru zástupným tématem povedlo, pak se ovšem nutně i z pomoci padesáti potřebným dětem stává zásluhou "řicící zhovadilosti" politikum.
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095426857-interview-ct24/218411058040921/titulky
Ta odpověď pana Rozumka, kterou jsem zde i citoval, mi "svojou prefíkanosťou" evokuje M. Jakeše...
Je to trochu jasnější?
Takže jestli mi vytýkáte, že tvrdím, že s tím Michaela Šojdrová účelově přišla před komunálními volbami, tak prostě pláčete na špatném hrobě. Takto jste si totiž sám interpretoval "tú prefíkanú odpoveď pána Rozumka" divákovi Standovi. Pokud ale sám tvrdíte, že nic takového neříká ani Martin Rozumek, pak už opravdu nikdo jiný nezbývá a s tím tvrzením o předvolebním kalkulu Michaely Šojdrové jste mohl přijít jen Vy sám osobně.
-----------------------
Těším se na další hodiny funkční gramotnosti.
To je požadavek natolik idiotský, že pokud bude prosazován dostatečně razantně, má nesmírný revoluční potenciál a musí nakonec vést ke zdivočení stáda.
Druhou polovinou příčiny zdivočení stáda je pak přilévání oleje do ohně konvičkou.
Trvám ovšem na tom, že takovou pomoc nelze poskytovat z důvodů, o kterých mluvil pan Rozumek ve své odpovědi televiznímu divákovi. Není vůbec principiálně možné, aby skutečná pomoc lidem v nouzi byla postavena na tom, "že my to hlavně potřebujeme pro nějaké naše české svědomí, sebevědomí, postavení v Evropské Unii, nebo v Evropě vůbec".
To je naprosto šílené destruktivní pojetí "pomoci", které vede buď k pokrytecké autoritativní morálce, k morální kocovině, nebo k hysterické reakci veřejnosti. Vinu pak ale nemůžeme dávat veřejnosti, nýbrž jen těm, kteří toto destruktivní pojetí morálky prosazují.
- "Všechno jsem pochopil. Špatně jsem žil. Tak teď půjdu a budu konat dobré skutky. A potom se dobrem tím v člověka zas proměním".
- "Eh, Ivane, Ivane, ty palice medvědí. Nic jsi nepochopil".
Děkuji Vám, pane Kolaříku, za Vaši nefalšovanou citovou angažovanost při dolaďování našeho softwaru.
Snad by tedy bylo správné mě zavřít a poslat na nucené práce, aby ten pospolitý a solidární svět mohl být konečně vytvořen a já abych k tomuto cíli mohl přispět alespoň svojí fyzickou prací třeba někde v lomu nebo v uranových dolech, kde bych se zároveň pokusil o nápravu svého zkaženého charakteru.
Pavel Kolařík - informatik, Mnichov
Sobota, 22.Září 2018, 09:30:41
Ano.
Nushart: "Ano"? Sobota, 22.Září 2018, 20:40:41
Jak došlo k Vaší radikalizaci, pane Kolaříku?
(Jsem rád, že už konečně vím, co se chystáte udělat s těmi nepřizpůsobivými "zanedbanými".)
Uznávám, že pan Nushart svými příspěvky občas provokuje nebo přímo „švejkuje“, nebo že se staví do názorové opozice proti redakci či někomu jinému. Ale myslím, že to dělají nebo dělali i jiní lidé, aniž by nutně museli být trolly.
Abych pravdu řekla, žádnou učebnici o trollování jsem ještě nečetla, takže nevím, co je učebnicový příklad trolla. A ani moc nechci takovou učebnici číst.
Je tak snadné zapomínat např. na diskusi pod článkem Jakuba Jandy?
(ale nebojte, nežádám Vaši omluvu, jsem soucitný a do ničeho tak drastického Vás nutit nemíním).
Vy tady častujete kde koho urážkami, ale sám chcete omluvy za něco, co jste na sebe aktivisticky vztáhl (22.9. 11:04), popřípadě za své falešné morální pobouření (22.9. 20:26).
Dovolím si Vás citovat: Mimochodem - to je ale hanba! Styďte se.
Nejsou vztahovačnost i faleš hříšné???
Ale je fakt, že na odporného soudruha píšícího zvrácenosti jsem to nedotáhl, tak co si vlastně stěžuji...
Ale ta omluva, ve které zároveň říkáte, že je to přesto odporný soudruh píšící zvrácenosti, ta píše!!!