A to tu ještě nejsou migranti!
Petr BittnerPoslední pouliční incidenty ukazují, že země s největším odporem vůči uprchlíkům mají především spoustu problémů s násilím vlastních obyvatel.
V parku mě s anketní otázkou zastavila mladá redaktorka brněnského Deníku (vsadil bych si, že to byla neplacená stážistka z brněnské katedry žurnalistiky, protože v brněnské Rovnosti v podstatě ani nikdo jiný nepracuje).
„Cítíte se v brněnských ulicích bezpečně?“ zeptala se v kontextu čerstvého nočního útoku v jedné z brněnských ulic.
Ano, jsem místní, okolo třicítky, jsem muž na vrcholu svých sil — tedy ne že bych na tom byl extra dobře, ale už to bude jenom horší. Cítím se bezpečně, protože nejsem terč. Patřím totiž ke skupině, která páchá drtivou většinu násilí v naší společnosti, doma i v ulicích. Ženy, příslušníci menšin a cizinci pak nejčastěji obstarají druhou stranu těchto takzvaných „incidentů“.
„A opravdu se nebojíte ani v některých lokalitách?“ snažila se redaktorka vyvolat v občanovi spravedlivý hněv a získat tak politicky nekorektní odpověď do ankety.
Je pravda, že třeba lokalita širšího centra se po deváté večer stává poměrně nebezpečnou zónou, po které se volně potulují tlupy opilých mužů. Znáte to, je jich vždy mezi pěti a deseti, není mezi nimi žádná žena — což je očividně mrzí, soudě dle toho, jak často pokřikují na ty, které je míjejí. Přesně takové kolektivy zpravidla působí jako katalyzátory násilí. Často narazím na takovou skupinu, o které už z dálky vím, že mě konfrontuje, jenom když půjdu kolem. Nedovedu si představit, o kolik častěji absolvují taková „míjení“ ženy nebo cizinci.
„Násilí se nám tu rozmáhá, a to tu nemáme ještě ty migranty!“ napsal jakýsi muž v komentářích pod zprávou o incidentu v Brně, kdy opilí muži v přesile nakopali ležícího mladíka.
I když to asi pán myslel jinak, má svým smutným způsobem pravdu. V Německu, které má jako jedna z mála zemí praktické zkušenosti s masovou imigrací, čelili uprchlíci v roce 2017 více než 2200 útokům s xenofobním a rasistickým motivem.
V Česku to ale člověk nemá šanci zaznamenat, protože to nezapadá do přihrádek, které si národ žádá. Podstatná část mediální sféry nemá moc ve zvyku ukazovat násilí uvnitř majority jako systémový problém. Pokud někoho fyzicky napadne našinec, dá se to v bulvárních zprávách použít leda jako klikací ukázka jakési platónské ideje brutality o sobě, nejlíp s videoukázkou. „Asi nějaký magor,“ má pak znít adekvátní reakce každého slušného Čecha. Naopak imigrant je vždycky imigrant, Arab je vždycky Arab, Rom je vždycky Rom.
Oproti tomu Policie ČR eviduje necelých 13700 případů násilné kriminality, a to vychází na tisíc obyvatel jenom asi na 1.3 případů.
ČR má tedy s násilím vlastních obyvatel objektivně menší problém, než BRD, a těžko tak na něj (na násilí) jde svalovat vinu za protiuprchlickou hysterii v ČR.
https://www.bka.de/DE/AktuelleInformationen/StatistikenLagebilder/PolizeilicheKriminalstatistik/PKS2017/pks2017_node.html
http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2017.aspx
Kriminalita imigrantů loni klesla o 23 procent, jejich přítomnost mezi podezřelými dokonce o 40 procent.
--------------------------
Venezuela je třetí nejsvobodnější zemí z 18, kde byl průzkum proveden.
Venezuela dosahuje první příčky v kategorii rovnost příležitostí (64), v sociálním zajištění je rovněž první (51, Brazílie jen 25!),
pracovní příležitosti (54), opět nejlepší a
spravedlivá distribuce bohatství – opět nejvyšší hodnota 56! (Brazílie 12).
ke které skupině čtenářů se autor obrací?
1.) Jestliže je článek určen pouze těm, kteří o problému smýšlí stejně jako autor, jaký smysl má, aby tito lidé, kteří už jsou přesvědčeni o tom, co se následně dočtou, článek ještě četli?
2.) Jestliže autorovou ambicí je oslovit lidi, kteří smýšlí o těchto problémech jinak než on, a přimět je k přemýšlení o jím předložených argumentech, zvolil pro tento cíl vhodnou metodu k jeho dosažení?
Pokud cílový čtenář z článku získá dojem, že jím autor pohrdá, "vatu z uší" si nevyndá.
Metoda pro tento cíl byla zvolena špatně.
----------------------------------
A.) Autor se tedy buď obrací ke své vlastní skupině a pouze se v ní utvrzuje a posiluje její soudržnost a vyhraněnost vůči "nepřátelskému okolí",
B.) nebo zvolil nevhodnou metodu k oslovení jiných skupin,
C.) nebo je jeho zamýšleným cílem ještě něco jiného,
D.) nebo je jeho cíl nevědomý, autor si tedy cíl své činnosti neuvědomuje (například potvrzení kladného mínění o sobě samém v kontrastu k ostatními, nekritické přijetí nějakého společenského názorového proudu aj.)
-------------------------------
Ad C, D:
Tímto (ať už zamýšleným či nezamýšleným) cílem by mohlo být třeba i "přilévání oleje do ohně" současného vzrůstajícího nepřátelství ve společnosti.
-------------------------------
Problémem nevhodné metody vzhledem k deklarovanému cíli (problémem "přilévání oleje do ohně") trpí většina aktivistické novinařiny. Řešením by mohlo být aktivismus opustit a psát s respektem k jiným názorům a ke svobodě smýšlení. Předpokladem je vzdání se pozice určující morální autority.
Evidentně je Vám to lepší vybavení k ničemu, protože s lidmi, co hledají informace v článcích Parlamentních listů a na jiných obdobných webech, se zde nesetkáte.
Prosím o serióznější argumentaci.
Děkuji.
Proč tedy nediskutejeme o příčinách vzrůstajícího nepřátelství ve společnosti?
Předem říkám, že mě nepřesvědčíte, že to tak je.
Je zde mnoho článků, které nepřátelství ve společnosti konstatují a snaží se odhalit, kde jsou jeho příčiny, ale obávám se, že právě tyto články a jejich autory označujete za původce nenávisti.
Asi ani já vás nepřesvědčím, že je to jinak.
Proto si myslím, že další debata na toto téma je zbytečná.
Jsem připravený nechat se ovlivnit Vašimi argumenty a případně i změnit svoje dosavadní přesvědčení.
Jeden intoš se tedy zvedne, jde k jejich stolu a ve snaze přizpůsobit se jejich světu se ptá: "Chlapi, že je to Starobrno nakonec lepší než Staropramen?"
"No jasně, Staropramen sou chcanky!" pokyvují nácci souhlasně holými hlavami.
Intelektuál si v duchu říká, jak na to šel chytře, teď to jen nepokazit: "A hele, chlapi, že ty brněnský anarchistky docela ujdou? Nejsou nakonec hezčí než ty vaše pražský maminy?"
"Copak naše Pražský matky, to sou krávy už vod pohledu!" pokyvují opět nácci souhlasně holými hlavami.
Intelektuál už je teď téměř přesvědčen, že to "pole neorané" se mu nakonec podaří zcitlivit i pro vnímání kultury a umění: "Hele, chlapi, že to Naše násilí je vlastně taková docela pěkná hra a Slušný lidi by se tomu neměli stavět do cesty?"
Nácci se po sobě zděšeně podívají: "Padáme! Je jich plná hospoda!"