Chci škrtat v evropském rozpočtu na další roky. Chci, aby si Česká republika mohla s evropskými penězi dělat, co chce. A chci, aby si Itálie, Španělsko nebo Řecko s uprchlíky poradily samy. Nejvýše jim pár eur přisypu. Tak mluví premiér Andrej Babiš o hlavní evropské otázce letošního roku. Tou otázkou je podoba budoucího evropského rozpočtu. A v sázce je samozřejmě mnoho miliard eur — třeba na podporu zemědělských podnikatelů nebo evropskou soudržnost.

Pokud dnes Andrej Babiš hovoří o migraci, má zjevně dva cíle. Sbírat voliče pro blížící se komunální volby. A tlačit na další členské státy Evropské unie právě při jednání o evropském rozpočtu. V první věci mu neoponuje nikdo, protože odpor k migraci je v rétorice dnešní české vrcholové politiky postoj, o kterém není slušné zkoušet diskutovat. Ve druhé mu neoponuje také nikdo, protože téma vyjednávání evropského rozpočtu je zcela mimo pozornost hlavních médií i politických stran.

Snaha ČSSD bavit se v běžící předvolební kampani o délce dovolené nebo pracovní době a alespoň tak se z destruktivní debaty o migraci vymanit je pak částí médií zesměšňována jako nepatřičné tahání celostátních témat do komunální kampaně. Jako kdyby změny zákonů navrhované ODS nebo SPD anebo důraz na migraci tlačený šéfpolitikem z ANO byly něčím jiným než využíváním celostátní politiky na podporu místních kandidátů a kandidátů do Senátu.

Nadto není vidět, že by zdejší politické strany chystaly své evropské kampaně tak, aby vyprávěly domácí politická témata. Takže je docela dobře možné, ba pravděpodobné, že Andrej Babiš uspěje i ve svém cíli udělat právě z migrace téma evropských voleb v České republice. A to vše právě v době jednání o evropském rozpočtu, což je téma pro Českou republiku i českou politiku řádově důležitější než domácí boj s fantomovými uprchlíky.

Vyprávět o evropském pojištění pro případ nezaměstnanosti, evropském důchodu, evropské minimální mzdě nebo evropském zdanění bankovních transakcí nebo velkých firem by přitom bylo docela prosté. A voliči si tato témata dobře pamatují už z doby, kdy se v otázce mezd nebo daní ještě přely ODS a ODA s ČSSD nebo komunisty. Na migraci dnes levo-pravý střet v české politické bohužel obnovit nelze. Na otázce výše daní nebo výše mezd by to šlo bezpochyby. A Andrej Babiš by nakonec nechtě přiznal, že je zástupcem velkého kapitálu v politice a že právě velký kapitál hájí.

Co si Andrej Babiš při svých nedávných návštěvách říkal s italským premiérem Giuseppem Contem nebo maďarským kolegou Viktorem Orbánem, pochopitelně nevíme. Protože je ale politika disciplína značně pragmatická, je na místě si myslet, že jednali právě o evropském rozpočtu. A že hledali společná stanoviska pro jednání se západoevropskými kolegy a politiky a úředníky z Evropské komise a Evropského parlamentu.

Viktor Orbán je ve svých vystoupeních proti uprchlíkům i proti Evropské komisi radikálnější Babiš — chce ostatně být tím, kdo izolacionisty v Evropské unii vede. A těží z toho, že Evropská lidová strana není ochotna pozastavit členství jím vedeného Fideszu ve svých řadách ani tak, jako to už dávno v minulosti udělali evropští socialisté slovenskému SMER-u.

Členství v řadách evropských lidovců totiž z Orbána činí politika s evropským vlivem, což o sobě nemůže říct třeba na okraji Evropského parlamentu stojící polské Právo a spravedlnost. Právě pozastavení členských práv Fideszu v Evropské lidové straně a stejný případný postih Babišova ANO v politické Alianci liberálů a demokratů pro (!) Evropu by oba mocenské hráče na mezinárodní úrovni oslabilo mnohem více než úvahy o postihování zemí, ve kterých zrovna vládnou.