Poslanci a starostovi Prahy 7 Janu Čižinskému se podařilo něco nevídaného. Jím vedené politické uskupení Praha sobě se stala první občanskou kandidátkou pro volby na pražský magistrát, byť to Čižinského stálo členství v KDU-ČSL. Praha sobě sesbírala hlasů dokonce o něco více nad sedmiprocentní limit. Ukázala tak, že jít do komunálních voleb s kandidátkou, kterou tvoří aktivní občané bez zastání politické strany či hnutí, sice lze, ale ve velkých městech to vyžaduje spoustu úsilí.

V Praze musela kandidátka tímto způsobem nasbírat lehce přes závratných devadesát tisíc podpisů (pro všechny případy je ovšem vždy lepší mít jich spíše kolem sta tisíc). Pro porovnání, podpisů potřebných pro prezidentskou kampaň je třeba jen padesát tisíc, tedy víceméně jen polovinu.

Přestože prezidentští kandidáti mohou sbírat podpisy od všech občanů České republiky, Marku Hilšerovi se to, jak víme, nakonec těsně nepodařilo. Na mnohem menším území je už teď Praha sobě co do sběru podpisů dvakrát úspěšnější. A to přitom Hilšer jakožto vlastně neznámý kandidát nedopadl vůbec špatně — nyní má šanci dostat se dokonce za volební obvod Praha 2 do Senátu.

Z vysokého počtu podpisů nutných pro účast komunálního uskupení ve volbách nikterak nevyplývá, že by současné nastavení podněcovalo k občanské participaci. Sedmiprocentní hranice by se proto aspoň ve větších městech měla snížit, pro což se zde nedávno vyslovil i Jan Gruber. Jiný návrh mají Piráti. Ti by chtěli umožnit nesbírat podpisy pro občanské kandidátky jen v ulicích, ale také po internetu.

Netradiční kampaň s malými stánky a podpisovými archy v ulicích Prahu sobě nesporně zviditelnila. Čižinský v rozhovorech dokonce přiznává, že představovala politický tah, jak o kandidátce dát vědět a přilákat voliče. Navíc má spočítané, že pokud by většina signatářů dala svůj hlas Praze sobě i ve volbách, může to znamenat výsledek více než slušný. Při minulých volbách se totiž v Praze dostavilo k urnám 350 tisíc lidí, zatímco kandidátku Prahy sobě podepsalo 97 tisíc Pražanů.

Za prioritu považuje Čižinský bydlení. „Především je potřeba, aby se nejdříve opravily prázdné byty a domy, které jsou v majetku města a chátrají. Těch je něco málo přes dva tisíce. To je hodně bytů! Kdyby se teď podařilo opravit ty dva tisíce, což se podle mě dá stihnout i během roku či dvou, tak to může Praze, a především potřebným Pražanům hodně pomoci,“ popsal svou ideu v rozhovoru s Apolenou Rychlíkovou. Zatímco dosud Praha svůj bytový fond rozprodávala, podle Čižinského by hlavní město mělo byty naopak nakoupit. Mělo by provozovat také sociální bydlení, ať už pro rodiny, nebo třeba osamělé seniory.

Dalším z klíčových témat je pro Čižinského bezpečnost. Na dotaz po bližším rozvedení této problematiky se však v jedné z debat ihned rozpovídal o sociálních jistotách a o městě, ze kterého se lidé nemusejí nuceně stěhovat kvůli výši nájmů nebo služeb. Často propírané téma bezpečnosti sloužící politikům hlavně ke strašení a k nasedání na xenofobní vlnu tím Čižinský velice kreativně přetvořil v levicovou agendu. Chtěl by dále prosazovat i větší množství zeleně v ulicích — tím vším se program Prahy sobě nápadně překrývá s programem Zelených.

Pokud by Praha sobě po komunálních volbách výrazněji uspěla, Čižinský se přislíbil vzdát svého poslaneckého mandátu. Bude zajímavé sledovat, jak s tím naloží voliči. Na vyšší pozici poslance ho v Praze vykroužkovali až nad bývalého ministra Daniela Hermana. V případě Čižinského úspěchu také hrozí, že by se Herman mohl do poslanecké sněmovny ještě vrátit, přestože se netají svými fundamentálními názory, podepsal likvidaci Transgasu, podržel Babiše po jeho rasistickém a popíračském komentáři v Letech a o migrační krizi mluví takto: „Jsme přešlechtěné vymírající plemeno. Těch před branami je víc.“

Ani Čižinský se nevyhnul škobrtnutí, když chtěl vepsat do Ústavy, že manželství nikdy v budoucnu nebude možné mezi ženou a ženou či mužem a mužem. Ale sklidil tak příkré reakce, že se snad propříště snahám nadbíhat diskriminačnímu populismu vyhne. Teď má šanci on a jím vedená kandidátka ve volbách uspět, je černým koněm voleb. Jen doufejme, že paradoxním důsledkem jeho případného úspěchu nebude návrat Daniela Hermana, o němž snad už v politice nic neuslyšíme.