Hnutí Ostravak, latentní rasismus a zákaz křičení
Roman PoláchHnutí Ostravak vzniklo před desetiletím z občanské iniciativy. Nyní je však na problémy, které chtělo ve svých začátcích řešit, nejspíš krátké. Jak jinak si vysvětlit, že se v kampani uchýlilo k normalizaci rasismu?
„Blíží se volby a ulice se začaly plnit billboardy. Každý se chce připomenout a ani my nemůžeme zůstat stranou.“ Tak začíná poslední příspěvek ostravského politického hnutí Ostravak na jeho oficiálním facebookovém profilu. Účelem tohoto příspěvku je představit ostravským voličům slogany, které budou použity v rámci billboardové kampaně pro nadcházející podzimní komunální a senátní volby.
Hnutí následně avizuje, že „namísto bezobsažných sloganů bychom Vám raději sdělili, co nás v Ostravě trápí“, dále zcela upřímně pokračuje: „Sedli jsme si a každý na lístek napsal to, co ho první napadlo. Docela rychle se na stole objevilo několik desítek jednoduchých hesel.“ Na nahraných obrázcích z připravovaných billboardů, které se budou postupně na území města realizovat, se pak objevují tato hesla: „Peníze se vydělávají prací“; „Dávky nejsou výplata“; „Odpadky se hází do popelnice“; „Kašna není vana“; „Řev není argument“ a „Za jízdu tramvají se platí“.
Přiznejme si smutnou pravdu — bohužel není v dnešní době žádným velkým překvapením, že volební strategií mnohých českých politických stran jsou populistická témata, která se tu více, tu méně snaží maskovat za takzvaný selský rozum či za modelovou osobu takzvaného slušného člověka. Na druhou stranu je pro dnešní dobu příznačné také to, že se mnohé strany neštítí takových sloganů, které ještě před nějakou dobou používaly pouze strany typu DSSS či sládkovců a většinová, slušná společnost je odsuzovala.
Chvályhodné začátky
Ostravské hnutí Ostravak vzniklo v roce 2009 transformací z občanského sdružení Žijeme ve městě — Naše Ostrava, a to s chvályhodným záměrem stát se konstruktivní opoziční silou vůči tehdejší politické garnituře v čele s Petrem Kajnarem (ČSSD), člověkem, který chtěl vykácet lipovou alej v Komenského sadech a umožnil výstavbu obchodního centra Karolina, které vylidnilo centrum Ostravy.
Hnutí Ostravak tehdy chtělo po něm a po dalším bývalém primátorovi Evženu Tošenovském z ODS obnovit komunikaci města s občany, čehož nebylo předchozí vedení statutárního města Ostravy schopno. Inspirovalo se ostatními progresivními českými městy a začalo se upřímně zajímat o problémy občanů Ostravy a funkčně-urbánními záležitostmi města.
Slogan "Krást se nemá!" přece není v dnešní politické praxi uskutečnitelný, zakážeme snad lidem krást? Lehce dekódovatelné poselství této emotivní výpovědi jasně míří na nepřizpůsobivé lidi, kteří kradou. Ve výroku "Krást se nemá!" je tedy latentně obsažen podprahový rasismus.
Neměl bych tedy raději obrátit negativní slogan "Krást se nemá!" na nějaké konstruktivní heslo, které v sobě zároveň nese návrh řešení, například "Zloděje zavřeme až zmodrá"?