Sněmovna se ve středu měla zabývat diskusí nad dokumentem Organizace spojených národů, Globálním paktem o bezpečné, řízené a legální migraci. Poslanci ovšem dlouhé hodiny debatovali o zcela jiných otázkách. Může si Česká republika dovolit přijmout padesát syrských sirotků?

Odpůrci kroku, který se jeví jako ta nejpřirozenější samozřejmost, se ptali: Neměli bychom pomáhat lidem postiženým válkou jen v místě původu? Je vůbec taková pomoc účelná? A také namítali: Ke každému, kdo ji potřebuje, se nakonec stejně nedostane...

K materiálu po měsících vyjednávání letos v červenci přistoupily všechny členské státy Organizace spojených národů — s výjimkou Spojených států amerických, neboť je prý rozporný s migrační politikou, kterou prosazuje vláda prezidenta Donalda Trumpa, a Maďarska, podle něhož dohoda mezinárodního společenství zásadně neodpovídá bezpečnostním zájmům země.

Dokument sice řeší problém, ale naštěstí není závazný

„Dokument je reakcí mezinárodního společenství na masové pohyby migrantů a uprchlíků. Stále rostoucí přesuny lidí nemůže zvládat žádný stát jednotlivě. Dokument představuje historicky první rámec pro mezinárodní spolupráci a zabývá se všemi podstatnými aspekty migrace,“ řekl v úvodu debaty vicepremiér, ministr vnitra a zahraničních věcí Jan Hamáček (ČSSD), s tím, že pakt nemá žádnou právní závaznost a jako takový není vymahatelný.

Poslanci se zprvu drželi tématu, byť přes Hamáčkovo ujištění dokola pochybovali o právní nezávaznosti diskutovaného materiálu. „Když je to všechno tak nezávazné a všechno k ničemu, je to jenom tak politické, tak proč to rovnou neodmítneme? Vždyť nám to celkem může být jedno,“ prohlásil proslulý příznivec lidských práv Zdeněk Ondráček (KSČM).

„Dokument se pokouší definovat migraci jako základní lidské právo a také definuje právo na překračování hranic. My s tím základně nesouhlasíme,“ navázal shlukem dezinformací produkt tohoto lidského práva Tomio Okamura (SPD).