Konec pohádky o makání. Nesplněné sliby Babišovy vlády
Jan Gruber„Jak jsme si vedli, zhodnotí historie,“ řekl při odchodu ze Strakovy akademie Andrej Babiš. Netřeba ovšem čekat na historiky. Výsledky jeho vládnutí lze shrnout již nyní. Které ze slibů menšinového kabinetu zůstaly nesplněny?
Dnes již bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) stál v čele vlády bezmála patnáct set dní. Na poslední tiskové konferenci ve funkci ministerského předsedy, kterou uspořádal jen několik hodin před jmenováním kabinetu Petra Fialy, říkal, že svému nástupci předává zemi ve slušné kondici.
„Česká republika prosperuje, máme nejnižší nezaměstnanost, udrželi jsme nízký dluh, snížili daně a navyšovali důchody,“ poznamenal s tím, že jak si jeho vláda vedla, vyhodnotí historie. Netřeba ovšem čekat na historiky, shrnout výsledky jejího vládnutí lze již nyní. Dostál Babišův kabinet svým slibům?
Následující rozbor vychází z programového prohlášení druhé Babišovy vlády. To bylo vůbec nejobsáhlejším vládním programem od doby vzniku samostatného státu. Až na několik málo výjimek se neodlišovalo od toho, které vypracoval bezprostředně předchozí jednobarevný kabinet politického hnutí ANO. V přehledu se zaměříme na nesplněné závazky.
Důraz přitom budeme klást zejména na vyhodnocení vládních priorit, totiž na šest podkapitol preambule programového dokumentu, jimiž jsou: Chceme důchodovou reformu, Digitální Česko, Chceme být v Evropě vidět, Stavíme strategický investiční program, Chceme začít s reformou státu a konečně Posílíme naši bezpečnost. Nezůstane ovšem jen u nich.
Důchodová reforma: znovu jen na papíře
Coby nejdůležitější úkol si Babišova vláda vytkla provedení důchodové reformy s cílem oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu. Následně se měly mezi důchodovým účtem a rozpočtem stanovit jasné finanční vztahy. „Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí,“ říkaly vládní sliby. Opětovně však zůstalo jen u nich.
Přestože někdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) krátce po svém jmenování ustavila Komisi pro spravedlivé důchody, představila tři varianty nové architektury důchodového systému a na konci minulého roku návrh reformy postoupila i do legislativního procesu, záměr zůstal jen na papíře.
Věcně se jednalo o tři souběžně předložené novely zákona o důchodovém pojištění. První z nich vytvářela takzvaný nultý a první pilíř důchodového pojištění, zjednodušovala úpravu osobního vyměřovacího základu pro výpočet penzí, upravovala podmínky pro vznik nároku na starobní důchod a s účinností od roku 2023 zvyšovala odvody pro osoby samostatně výdělečně činné s cílem posílení jejich důchodových nároků.
Vedle zkrácení doby pojistného na pětadvacet let představoval nejzásadnější změnu vznik nultého pilíře, z něhož mělo být všem, kteří splnili nárok na jeho výplatu, vyplácen základní starobní důchod ve výši osmadvaceti procent obecné průměrné mzdy, což znamená zhruba deset tisíc korun měsíčně. První pilíř naopak zohledňoval individuální složku důchodu, tedy průběh pracovní kariéry každého jednotlivce v duchu zásluhovosti.
Ministerstvo předpokládalo, že první část reformy na jedné straně zvýší výdaje státního rozpočtu na důchody až o 1,3 procenta HDP ročně, v dnešních hodnotách se jedná přibližně o sedmdesát miliard korun, na druhé straně je — zejména úpravou odvodů podnikatelů — sníží, ovšem maximálně o 0,3 procenta HDP. Celkově tak navržená úprava měla vyjít státní kasu v příštích letech na zhruba pětapadesát miliard korun ročně.
Druhá novela přinášela úpravu zásluhové části důchodů, a to za výchovu dětí v částce pěti set korun za každé dítě, přičemž každý můohl tímto způsobem svou penzi zvýšit nejvýše o patnáct set korun. Rezort práce a sociálních věcí počítal s tím, že úprava se dotkne jak stávajících, tak i budoucích důchodů a pomůže zejména ženám, které o děti pečují v násobně větším rozsahu než muži. Její rozpočtové dopady odhadoval na dalších osmnáct miliard korun ročně.
Třetí novela se týkala snížení důchodového věku pro ty, již pracovali po stanovenou dobu v rizikových zaměstnáních, jednalo se například o horníky, svářeče nebo brusiče. Tito lidé by mohli odejít do penze za každých deset odpracovaných let o jeden rok dříve, přičemž jejich zaměstnavatelé by získali povinnost odvádět na důchodové pojištění o pět procent více. Navzdory tomu ministerstvo předpokládalo zvýšené nároky na státní rozpočet, a to ve výši necelých sedmi miliard korun ročně.
Babišův kabinet její provedení totiž odpískal bezmála rok před volbami. „Tato vláda již komplexní důchodovou reformu nepředstaví. Nebudu lhát. Bude to úkol pro vládu příští. Třicet let se to nepovedlo, nepovede se to ani teď, byť jsme se snažili,“ prohlásila na počátku loňského prosince bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO).
Hospodaření státu: rozval veřejných financí
„Chceme začít s reformou státu. To znamená vyrovnaný státní rozpočet,“ slibovala menšinová vláda politického hnutí ANO a ČSSD. Realita ovšem proklamacím o rozpočtové odpovědnosti ani zdaleka neodpovídala. V roce 2018 státní rozpočet počítal se schodkem padesáti, o rok později čtyřiceti a v roce následujícím dokonce s pěti sty miliardami korun. A totožný deficit Babišův kabinet ve Sněmovně prosadil i pro letošek.
Výsledky hospodaření státu samozřejmě výrazně ovlivnily dopady pandemie koronaviru a náklady na opatření, jež měla vést k jejímu potlačení. Jen bezprecedentní krize, jak dokládali mnozí ekonomové, Národní rozpočtová rada nebo Nejvyšší kontrolní úřad, ale sama o sobě nebyla příčinou strmého růstu zadlužení České republiky.
Na vině byla i chybná politická rozhodnutí, pod nimiž je vedle politického hnutí ANO podepsaná i ODS, KSČM a SPD. Na prvním místě jde o snížení daně z příjmů fyzických osob v podobě zrušení superhrubé mzdy nebo zrušení daně z nabytí nemovitosti. Jen tyto kroky státní kasu připravily o roční příjmy přesahující sto miliard korun.
Zatímco v letech 2014 až 2019 míra zadlužení země soustavně klesala, jen v loňském roce státní dluh vzrostl bezmála o osm procentních bodů na více než šestatřicet procent hrubého domácího produktu. Ministerstvo financí pod vedením Schillerové navíc předpokládalo, že bude i nadále stoupat, a to svižným tempem.
„V roce 2021 očekáváme překročení čtyřiceti procent hrubého domácího produktu s tím, že zadlužení na jeho konci dosáhne téměř pětačtyřiceti procent. […] Dále predikujeme, že v roce 2024 bude dluh činit více než čtyřiapadesát procent hrubého domácího produktu,“ shrnul rezort financí v Konvergenčním programu z letošního dubna. A bezmála čtyřsetmiliardový deficit Schillerová naplánovala i pro rok 2022.
Dostupné bydlení: rezignace na bytovou politiku
Dalším slibem, který Babišova vláda nedodržela, je prosazení zákona o sociálním, respektive dostupném bydlení. Ačkoli s ním programové prohlášení počítalo, někdejší ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) se je v rozporu s doporučeními českých odborníků, ale i Evropské komise rozhodla nahradit dotačním titulem Výstavba.
Analýza●Gaby Khazalová
Evropské i české bydlení v datech: čím víc se investuje, tím dražší jsou nájmy
Ten se ovšem v praxi vůbec neosvědčil, o dotace nebyl nejen mezi lidmi, ale ani mezi obcemi valný zájem a Státní fond podpory investic loni přijal pouhých třiatřicet žádostí ve výši tří set sedmdesáti milionů korun. A jako nefunkční se ukázaly i další programy, například na podporu bydlení mladých rodin nebo na výstavbu nájemních bytů.
V zásadě jediným pokusem, jak zvyšující se nedostupnost bydlení řešit, proto byl poslanecký návrh Jana Birkeho (ČSSD) o veřejně prospěšných bytových společnostech. Ten ovšem neprošel ani druhým čtením. Vláda i zákonodárci naopak věnovali neúměrnou pozornost smyšlenému problému „zneužívání“ sociálních dávek.
Digitalizace: jen drobné krůčky
„Máme jedinečnou šanci k digitální přestavbě Česka. Potřebujeme digitální revoluci,“ hlásala vláda s tím, že zajistí moderní, rychlou a přívětivou digitální státní správu dostupnou pro všechny, digitálně přívětivou legislativu a centrální řízení digitalizace státu. Vedle toho se přihlásila i ke snazšímu zadávání malých veřejných zakázek nebo ke zveřejňování dostupných dat.
Navzdory dílčím úspěchům, například v podobě schválení zákona o právu na digitální službu, který byl ovšem poslaneckou, nikoliv vládní iniciativou, nebo rozvoje Portálu občana se jí během minulého volebního období podstatnějšího pokroku dosáhnout nepodařilo. Slibovaná „digitální revoluce“ nepřišla.
Vedle „digitální ústavy“, která lidem garantuje možnost komunikovat s úřady přes internet, stáli poslanci i za dalšími důležitými změnami právních předpisů. Předložili a prosadili jak novelu bankovního zákona, jež zavedla bankovní identitu, tak i pozměňovací návrh k informačnímu zákonu, který vytvořil institut informačního příkazu.
„Decentralizované řízení neumožňuje stát efektivně digitalizovat. Postupy jsou nekoncepční. A finance jsou vynakládány neefektivně. Státní správa nemá dostatečnou expertní kapacitu. Náklady se nesnižují, ale naopak rostou. Nedaří se předcházet vendor lock-in zakázkám. A veřejnost není o možnostech eGovernmentu informována,“ shrnula v bilančním dokumentu organizace Rekonstrukce státu.
Dopravní infrastruktura: chybějící Pražský okruh
Jedním ze závazků vlády bylo i dobudování Pražského okruhu. „Do roku 2021 zahájíme stavbu jeho klíčové části D0 511 mezi Běchovicemi a D11,“ slibovala. Ta ovšem stále nemá ani pravomocné územní rozhodnutí. Stále tak platí, že poslední úsek Pražského okruhu byl otevřen již před dlouhými jedenácti lety.
Na druhé straně se ministerstvu dopravy, v jehož čele se během volebního období vystřídali hned tři ministři, a to Dan Ťok, Vladimír Kremlík a Karel Havlíček (všichni ANO), podařilo zprovoznit bezmála tolik kilometrů dálnic, kolik slibovalo. A totéž platí i pro zahájení nových staveb. Otázka samozřejmě je, nakolik lze v čase rapidně postupující klimatické krize vládu chválit právě za to.
Státní podniky: připravená privatizace
„Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí,“ zněl další ze slibů vlády politického hnutí ANO a ČSSD. Její kroky ovšem zdaleka neodpovídaly proklamacím z programového prohlášení, neboť schválená Strategie vlastnické politiky státu naopak určila některé společnosti s majetkovou účastí státu k privatizaci.
- MUFIS a.s., 49,0 % účast MF
- EON S.E, 0,2 % účast MF
- UNIPER, 0,1 % účast MF
- KORADO, 34,2 % účast MF
- Vítkovice a.s., 0,0 % účast MF
- VIPAK VIDEM Kršsko, 96,5 % účast MF
- Správa Letiště Praha a.s., 100,0 % účast MD
- ČSAD ÚAN Praha Florenc s.p., 100,0 % účast MD
- Státní léčebné lázně Bludov s.p., 100,0 % účast MZD
- Jihomoravské pivovary a.s., 100,0 % účast MZE
Garantovaná místa ve školkách: zrušeno
Babišův kabinet se rovněž zavázal, že dvouleté děti budou mít zákonem garantovaný nárok na místa ve školkách. Svůj slib však — podobně jako v případě mnoha dalších — nedodržel. Parlament naopak na návrh Václava Klause mladšího (tehdy ODS, dnes Trikolora) povinnost školek přijímat nejmladší děti zrušil.
Poslaneckou novelu školského zákona ve Sněmovně podpořilo 142 ze 154 přítomných zákonodárců ze všech politických stran, včetně těch z řad politického hnutí ANO a ČSSD, a to navzdory tomu, že jen o dva dny dříve vláda schválila programové prohlášení, které s garancí míst počítalo.
Státní správa: Omezování nezávislosti
„Státní správu otevřeme a odpolitizujeme,“ avizovalo při nástupu k moci politické hnutí ANO spolu s ČSSD. Praktická politika Babišova kabinetu však vypadala zcela odlišně, když prosadila úpravy ve služebním zákoně, jež zjednodušily podmínky pro odvolávání státních tajemníků.
„Státní tajemníci se ocitnou pod silný politickým tlakem, což je v rozporu s podstatou zákona,“ upozorňoval při projednávání novely Ivan Bartoš (Piráti), který ve shodě s odbory dále varoval před snižováním požadavků na obsazování míst představených a rozvolňování systému služebního hodnocení.
Přestože Evropská komise Českou republiku varovala, že schválení zákona by mohlo ohrozit čerpání evropských peněz, neboť právě nastavením jasných pravidel pro fungování nezávislé státní správy podmiňovala uvolnění finančních prostředků na celé programovací období, zákonodárci na její výtky nevzali zřetel.