Konec pohádky o makání. Nesplněné sliby Babišovy vlády
Jan Gruber„Jak jsme si vedli, zhodnotí historie,“ řekl při odchodu ze Strakovy akademie Andrej Babiš. Netřeba ovšem čekat na historiky. Výsledky jeho vládnutí lze shrnout již nyní. Které ze slibů menšinového kabinetu zůstaly nesplněny?
Dnes již bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) stál v čele vlády bezmála patnáct set dní. Na poslední tiskové konferenci ve funkci ministerského předsedy, kterou uspořádal jen několik hodin před jmenováním kabinetu Petra Fialy, říkal, že svému nástupci předává zemi ve slušné kondici.
„Česká republika prosperuje, máme nejnižší nezaměstnanost, udrželi jsme nízký dluh, snížili daně a navyšovali důchody,“ poznamenal s tím, že jak si jeho vláda vedla, vyhodnotí historie. Netřeba ovšem čekat na historiky, shrnout výsledky jejího vládnutí lze již nyní. Dostál Babišův kabinet svým slibům?
Následující rozbor vychází z programového prohlášení druhé Babišovy vlády. To bylo vůbec nejobsáhlejším vládním programem od doby vzniku samostatného státu. Až na několik málo výjimek se neodlišovalo od toho, které vypracoval bezprostředně předchozí jednobarevný kabinet politického hnutí ANO. V přehledu se zaměříme na nesplněné závazky.
Důraz přitom budeme klást zejména na vyhodnocení vládních priorit, totiž na šest podkapitol preambule programového dokumentu, jimiž jsou: Chceme důchodovou reformu, Digitální Česko, Chceme být v Evropě vidět, Stavíme strategický investiční program, Chceme začít s reformou státu a konečně Posílíme naši bezpečnost. Nezůstane ovšem jen u nich.
Důchodová reforma: znovu jen na papíře
Coby nejdůležitější úkol si Babišova vláda vytkla provedení důchodové reformy s cílem oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu. Následně se měly mezi důchodovým účtem a rozpočtem stanovit jasné finanční vztahy. „Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí,“ říkaly vládní sliby. Opětovně však zůstalo jen u nich.
Přestože někdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) krátce po svém jmenování ustavila Komisi pro spravedlivé důchody, představila tři varianty nové architektury důchodového systému a na konci minulého roku návrh reformy postoupila i do legislativního procesu, záměr zůstal jen na papíře.
Věcně se jednalo o tři souběžně předložené novely zákona o důchodovém pojištění. První z nich vytvářela takzvaný nultý a první pilíř důchodového pojištění, zjednodušovala úpravu osobního vyměřovacího základu pro výpočet penzí, upravovala podmínky pro vznik nároku na starobní důchod a s účinností od roku 2023 zvyšovala odvody pro osoby samostatně výdělečně činné s cílem posílení jejich důchodových nároků.
Vedle zkrácení doby pojistného na pětadvacet let představoval nejzásadnější změnu vznik nultého pilíře, z něhož mělo být všem, kteří splnili nárok na jeho výplatu, vyplácen základní starobní důchod ve výši osmadvaceti procent obecné průměrné mzdy, což znamená zhruba deset tisíc korun měsíčně. První pilíř naopak zohledňoval individuální složku důchodu, tedy průběh pracovní kariéry každého jednotlivce v duchu zásluhovosti.
Ministerstvo předpokládalo, že první část reformy na jedné straně zvýší výdaje státního rozpočtu na důchody až o 1,3 procenta HDP ročně, v dnešních hodnotách se jedná přibližně o sedmdesát miliard korun, na druhé straně je — zejména úpravou odvodů podnikatelů — sníží, ovšem maximálně o 0,3 procenta HDP. Celkově tak navržená úprava měla vyjít státní kasu v příštích letech na zhruba pětapadesát miliard korun ročně.
Druhá novela přinášela úpravu zásluhové části důchodů, a to za výchovu dětí v částce pěti set korun za každé dítě, přičemž každý můohl tímto způsobem svou penzi zvýšit nejvýše o patnáct set korun. Rezort práce a sociálních věcí počítal s tím, že úprava se dotkne jak stávajících, tak i budoucích důchodů a pomůže zejména ženám, které o děti pečují v násobně větším rozsahu než muži. Její rozpočtové dopady odhadoval na dalších osmnáct miliard korun ročně.
Třetí novela se týkala snížení důchodového věku pro ty, již pracovali po stanovenou dobu v rizikových zaměstnáních, jednalo se například o horníky, svářeče nebo brusiče. Tito lidé by mohli odejít do penze za každých deset odpracovaných let o jeden rok dříve, přičemž jejich zaměstnavatelé by získali povinnost odvádět na důchodové pojištění o pět procent více. Navzdory tomu ministerstvo předpokládalo zvýšené nároky na státní rozpočet, a to ve výši necelých sedmi miliard korun ročně.
Babišův kabinet její provedení totiž odpískal bezmála rok před volbami. „Tato vláda již komplexní důchodovou reformu nepředstaví. Nebudu lhát. Bude to úkol pro vládu příští. Třicet let se to nepovedlo, nepovede se to ani teď, byť jsme se snažili,“ prohlásila na počátku loňského prosince bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO).
Hospodaření státu: rozval veřejných financí
„Chceme začít s reformou státu. To znamená vyrovnaný státní rozpočet,“ slibovala menšinová vláda politického hnutí ANO a ČSSD. Realita ovšem proklamacím o rozpočtové odpovědnosti ani zdaleka neodpovídala. V roce 2018 státní rozpočet počítal se schodkem padesáti, o rok později čtyřiceti a v roce následujícím dokonce s pěti sty miliardami korun. A totožný deficit Babišův kabinet ve Sněmovně prosadil i pro letošek.