Sociálním demokratům pomůže už jen odvaha
Daniela OstráČtvrtečním hlasováním v Poslanecké sněmovně o zrušení superhrubé mzdy se definitivně zbortily veškeré myslitelné důvody, proč by ČSSD měla setrvat ve vládě s hnutím ANO.
Když členové ČSSD v roce 2018 stáli před rozhodnutím, zda ve vnitrostranickém referendu hlasovat pro vstup do vlády s Andrejem Babišem, jedním z hlavních argumentů pro ně byla představa „levicového rebela“ ve vládě. Jan Hamáček a další přední představitelé strany tehdy svorně tvrdili, že ČSSD bude manévrovat vládní koráb do levicových vod.
Čtvrtečním hlasováním v Poslanecké sněmovně o zrušení superhrubé mzdy narazila tato idylická představa na svůj pomyslný ledovec.
Sociální demokraté zcela logicky argumentovali, že zrušení ohrozí veřejné služby ve jménu toho, aby bohatí lidé mohli být ještě bohatšími. Jaký to svěží závan starých dobrých časů, kdy se politika řídila pravolevým štěpením.
ODS uplatnila starou dobrou strategii o vyhladovění veřejných služeb a následně jejich předhození privátnímu sektoru s vysvětlením, že jejich nefunkčnost je jasným důkazem neschopnosti státu. Tohle známe, zažili jsme to s důchodovým systémem.
Že se snad ODS změnila a tento scénář nehrozí? Nikoliv, dnešní vyjádření ekonomického experta strany Jana Skopečka o přebujelosti státu a nutnosti šetřit jsou toho jasným důkazem. Přesto lze však kroky ODS pochopit. Řídí se sic asociální, ale jasnou strategií.
Kroky hnutí ANO jsou jen vyústěním neutuchajícího populismu agenta chaosu, který je shodou okolností i premiérem této země. Populismus a chaos — dva typické znaky způsobu vládnutí hnutí ANO.
Nebylo snad dalším výrazným argumentem ČSSD pro vstup do vlády tvrzení, že tím zabrání zvýšení vlivu SPD a riziku šíření populismu, nekompetence a chaosu? Dosavadní zkušenosti s vládou ukazují, že si ANO vystačilo i bez okamurovců.
Vypadá to, že základní pilíře ospravedlnění přítomnosti ČSSD ve vládě padly. Fatální ohrožení veřejných služeb a příznivá daňová politika pro bohaté na straně jedné a nekompetentnost a populismus na straně druhé. Co teď?
Čím dál více sociálních demokratů volá po odchodu z vlády. Je to zcela pochopitelné — roky sledují, jak kdysi hrdá růže pomalu hyne a nechává se zadupávat do země. Jednou Andrejem Babišem, jindy Milošem Zemanem, vždy ochotným přišlápnout si. A procenta volební podpory mezitím úspěšně padají.
Svádět veškerou vinu na šikanózní praktiky Babiše a Zemana by byl čirý alibisismus. Činí jen to, co jim ČSSD dovolí, kam až je pustí. Proto ČSSD vládu do voleb s největší pravděpodobností ani po včerejší eskapádě neopustí.
V případě pandemie je pochopitelné, že se snaží zabránit vládní krizi. Ale vůle chránit si svou důstojnost místo vládních křesel se neprojevila za celou dobu koaličního soužití. Andrej Babiš se opakovaně myšlenkám sociálních demokratů na opuštění vládního toxického vztahu smál se slovy „oni neodejdú, však kam by šli?“ Dnes dokonce přiznal, že by mu odchod ČSSD nevadil. Ostatně jiný typ koalice si v noci na dnešek již úspěšně ve Sněmovně odzkoušel.
Absence odvahy u politických stran zcela popírá důvod jejich existence. V zastupitelském systému si volíme ty, kteří by nás měli hájit a prosazovat naše zájmy. Pokud však voliči vidí, že daná strana nemá odvahu hájit něco tak elementárního, jako je její vlastní důstojnost, jak jí věřit její údajnou snahu prosazovat předvolební sliby?
Dokáží si voliči ještě představit sociální demokraty jako ty, kteří si ohrnou rukávy a půjdou se za ně prát? A pokud ano, nejde již spíše o představu s hořkou pachutí a ironií?
Nenechme se mýlit, politika by neměla být místem siláckých řešení, nýbrž kompromisů. Nicméně kvalitní kompromis je něco, čeho se ČSSD ve vládě s Andrejem Babišem nedočkala.
Jakožto sociální demokratku tělem i duší mne současný stav ničí. Stále více tak ve mně dozrává přesvědčení, že je možná čas vystoupit ze své komfortní zóny a přihlásit se ke spoluodpovědnosti. Pokud volám po odvaze, je nutné ji vyžadovat i od všech členů strany, včetně mě.
Je to tak.
Já sice nejsem sociální demokrat papírově, ale srdcem a voličským hlasem ano, a také to považuji za hlubokou ránu.
Pan Onderka ve Sněmovně prohlásil, že vládu ČSSD neopouští, protože v ní realizuje 90% svého programu. To opravdu nechápe, že v příštích letech to díky nově schválenému daňovému zákonu všechno půjde do háje, protože se začne škrtat, rušit, privatizovat??? To samé Hamáček nebo Zaorálek.
Okamžitý odchod z vlády by z mého pohledu byl jedinou šancí, jak ještě nějak sám sobě odůvodnit volbu ČSSD příští rok, i když jsem nad ní už tolikrát zlomil hůl. Krev není voda.
Tímto to ovšem naprosto a definitivně padá.
------------------
Na druhou stranu mi situace pomohla vyřešit, koho místo ČSSD volit. Je docela příznačné, že pro toto šílenství hlasovaly přesně ty strany, které dlouhodobě absolutně odmítám volit = ANO, SPD, ODS, KSČM a Trikolóra.
Uvažoval jsem o KDU-ČSL, ale ta se paktuje s ODS, takže mi vlastně "zbyli" Piráti. A dokonce je nebudu volit s nějakým zásadním vnitřním odporem.
Objednal jsem černou vlajku s lebkou a zkříženými hnáty...
Sociální demokracie rozhodně předvčírem ve Sněmovně na nic nenarazila -- a pokud, pak by to nebylo při snazs mířt do levicových vod. Té zřekla již pradávno. Sama si ve své lodi vydlabala díru a stálo ji to dost úsilí, pokus to někdejší ztroskotání dnes zúročit je jen směšný.
Byl by jen směšný, kdyby to nebyla naprostá nezodpovědnost -- jsme v situaci vážné epidemické krize a nejméně dva, tři měsíce nemůže nikdo soudný uvažovat o tom že vyvolá ústavní krizi. Napsal bych leda Petr Fiala, ale už jsem vlastně řekl, že "nikdo soudný". Utéct teď by nebyla odvaha, ale idiotská zbabělost.
Nevím, zda to, že takovou zbabělost u dnešní české sociální demokracie svědčí o mé zatrpklosti nebo o stavu té strany - byl bych raději, kdyby to bylo to první, ale nějak tomu neumím uvěřit.
Nevím, zda to, že takovou zbabělost u dnešní české sociální demokracie nevylučuji, svědčí o mé zatrpklosti nebo o stavu té strany - byl bych raději, kdyby to bylo to první, ale nějak tomu neumím uvěřit.
Neustále dokola všude čteme a vidíme, že vláda epidemiologickou krizi absolutně nezvládá, odchodem soc. dem. by se na tom nic nezměnilo.
Ale oni to stejně neudělají a klidně to můžeme zkoušet vykreslovat jako zodpovědnost a státotvornost, je to totiž fuk.
Rozumím autorce a cítím to podobně. Ale nějak nejsem schopen považovat odchod z vlády v této situaci za projev odvahy. Podle mě by soc.dem. měla dovládnout, hledat jde to jde shodu i mimo vládní koalici, a pak jít samostatně do voleb a nechat voliče rozhodnout. To se mi zdá jako větší odvaha.
Dlouho jsem se do debaty nezapojil, ale tady už nevydržím:
Teď jde přece o to tu hrůzu zvrátit! Senát to jistě vrátí pozměněné, a aby byla vůbec šance, že nebude přehlasován, je už třeba bouchnout do stolu! A jestli to ČSSD udělá, možná se zaslouží se o stát. V opačném případě je opravdu na naší politické scéně zbytečná a zaslouženě skončí.
Nebuďte naivní, pane Dospivo.
Vždyť si přečtěte prohlášení chrochtajících korýtkářů -- jsme zodpovědní, nerozbijeme vládu v době krize kvůli nějakému rozvratu státních financí, trapně mimo vládu i odbornou diskusi prohlasovanou poslanci v záchvatu vlastní sebedůležitosti.
Babiš se nám vysral na hlavu, ale my to skousneme, skousli už jsme horší věci, že...
Přečtěte si zdejší prohlášení pana Profanta či Outraty...
Vždyť oni nejsou ani schopni pohrozit odchodem z vlády, natož ho udělat, ubožáci.
Jde o to, že odchod ČSSD z vlády nic nezvrátí. Předčasné volby nevyvolá -- stačí si spočítat lhůty jednotlivých procedur a uvědomit si, že termín vypisuje Zeman.
V nejlepším případě menšinová vláda ANO s tichou podporou SPD a KSČM, v nejhorším od konce dubna do podzimu vláda jmenovaná Zemanem.
A hrdinské vítězství ČSSD v čele s Hamáčkem a Zaorálkem v podzimních volbách, kterého tito straničtí vůdci dosáhli díky své ochotě obětovat v prosinci své vládní pozice a které nastartuje změnu, protože ČSSD i Česká republika budou pak nesmrtelnými slovy Tornádo Lou "jiné, lepší"? Možné to je, ale to už bych spíše věřil na rytiře, kteří vyjedou z Blaníku.
Nejsem si jist, že Andrej Babiš si úplně přeje odchod sociální demokracie z vlády, zůstal by pak na Miloše Zemana sám a navíc by měl ve vládě jeho lidi. Tohle by mohlo zabrat. Jen se nebát a nekrást.
Kdyby to mohlo zabrat, pak by to zabralo už při jednání o daňovém balíčku -- vždy všechny hrozby byly vyrčeny a karty se od té doby nijak nezměnily. Babiš prostě tu hrozbu vyhodnotil jako slabou a měl zřejmě pravdu.
Na ČSSD ostatně čeká drobný test její programové konzistence a státotvornosti. Senát zřejmě vrátí balíček zpět a Sněmovna se bude muset rozhodnout pro Ferenčikovu nebo Babišovu variantu -- oboje sice stejně podřezává přijmy rozpočtu bez náhrady (tedy progresivní daně, event. zdanění korporací atd.), ale ta Ferenčikova to alespoň děla v prvé řadě ve prospěch lidí s nižšími a mediánovými přijmy, nikoli ve prospěch těch s přijmy nadprůměrným.
Nebudu nabízet sázku o láhev slušného vína, jak se Hamáček zachová. Protože kdybych vyhrál, nechutnalo by mi.
ČSSD může udělat pro tento stát vyhledově jediné -- zůstat po drtivě prohraných volbách v opozici a dát se dohromady.