↗

Lídři a lídryně stran kolaice SPOLU sice opakovaně tvrdí, že o povolebním rozchodu vůbec neuvažují, politický klub v Poslanecké sněmovně však chtějí mít každý svůj. A nutno připomenout, že se tyto kluby nebyly schopny dohodnout na společném postupu k daňovému balíčku, jejž se ANO podařilo prosadit právě s ODS. Představa povolební koalice ANO a ODS tím dostala pevný základ. Foto FB Markéta Pekarová Adamová

Je veřejným tajemstvím, jaké niterné touhy v sobě po celá léta v politice dusí Andrej Babiš. Zatímco v začátcích své politické kariéry (ano, Andrej Babiš je politik) se snažil profilovat jako uvědomělý podnikatel baťovského typu, na konci svého angažmá ve vrcholové politice chce — hnán vlastním egem a pravděpodobně i jistou mírou velikášství — být vnímán jako státník, politik velkého formátu, takový novodobý Masaryk. Přestože koronavirová pandemie naplno odhalila enormní limity premiérovy osobnosti, jež mu brání dosáhnout kýžených výšin, jedna věc se mu upřít nemůže — v něčem jako sjednotitel zapůsobil. Stal se sjednotitelem opozice.

Podle dosavadního průběhu vyjednávání budou mít voliči u sněmovních voleb možnost volit minimálně dvě relevantní koalice. Zatímco spolupráce STAN a Pirátů je stále ještě v plenkách, koalice ODS, KDU-ČSL a TOP09 činí na politickém písečku již pomalé, batolecí krůčky. Už z nich je však patrné, že nepůjde o úplně bezproblémové robátko.

Sestavit předvolební koalici je z logiky věci obtížnější než slepit koalici po volbách, kdy již hrajete s jasně rozdanými kartami. V případě prvně zmíněné varianty nastávají krizové momenty zejména v oblasti personálií. Přestože vedení všech zúčastněných stran si může nadefinovat základní obrysy spolupráce, jsou to regiony, kde se odehrávají intenzivní vnitrostranické boje o složení kandidátních listin. O to silnější, že se musíte dělit i se členy jiných politických subjektů, donedávna vašich oponentů.

KDU-ČSL i TOP09 se dle průzkumů veřejného mínění dlouhodobě pohybují na hraně volitelnosti, což činí soupeření o lukrativní přední pozice na kandidátkách o to krutější. Laicky řečeno — na málo kapustičky se slézá hodně slimáků. V médiích se již objevily náznaky, že se některým lokálním politikům a regionálním bossům realizovaná koalice nezamlouvá, zvláště pak dohody ohledně lídrů jednotlivých krajů.

Například předsedkyně oblastního sdružení ODS na Praze 8 Vladimíra Ludková se k možnosti, že by vedení pražské kandidátky koalice SPOLU obsadila Markéta Adamova Pekarová (TOP09), vyjádřila značně skepticky, i na základě osobní zkušenosti ze zastupitelských lavic. Názory předsedkyně TOP09 označila za levicové a do kontrastu s vlastním národoveckým postojem postavila i silné proevropské smýšlení Pekarové.

Obdobné třecí plochy se objevily i na Moravě, konkrétně ve Zlínském kraji. Tamní Krajský výbor KDU-ČSL v říjnu sice vyjádřil podporu pro nově vznikající koaliční projekt, nicméně s podmínkou, že na společné kandidátní listině se neobjeví starosta Uherského Hradiště a poslanec za ODS Stanislav Blaha. Ten si to nenechal líbit a své budoucí bratry v koalici přirovnal k fanatické sektě.

Program?

Odhlédneme-li od faktu, že každé manželství, zejména to z rozumu, minimálně zpočátku skřípe, jako voliče by nás měla zajímat zejména programová nabídka koalice SPOLU. A ta je, kulantně řečeno, značně plytká. Z veřejných prohlášení lídrů stran se sice dozvíme, že do roku 2025 budeme mít i v nejzapadlejší vesničce vysokorychlostní internet a světlo světa rok co rok spatří 40000 nových bytových jednotek, ale není nám nabídnuto to zásadní — vize, jak bude vypadat stát a společnost.

Co si představit pod proklamací „chceme zjednodušit daňový systém“? Na základě čeho a v jaké výši bude stanoven minimální důchod a na jakém principu bude vystavěna slibovaná důchodová reforma? Bude stát i nadále garantovat bezplatné veřejné služby jako třeba vzdělávání či zdravotnictví? Bude vláda vedená koalicí SPOLU mít odvahu využít současnou krizi k přenastavení české ekonomiky založené na nízkých mzdách? Bude naše společnost vedena vládou k principům sounáležitosti? Nebo se vrátíme k bezduchému individualismu známého z vlád ODS?

Samozřejmě, že na tyto otázky odpovědi nenalezneme. Člověku se tak vtírá na mysl jedna nepěkná myšlenka, a sice, že o program tu vůbec nejde. ODS, lidovci a TOP09 po celou dobu námluv vysílají voličům jeden jediný vzkaz: chceme porazit Andreje Babiše. Dobro musí zvítězit nad zlem.

Snaha ukázat českou politiku v černobílém schématu je ale přeci jen málo. Andreje Babiše lze porazit. Tím, když jej vykreslíte jako nekompetentního lídra, který nepřináší lidem to, co od něj na počátku očekávali. Který je zklamal. A vy jeho selhání postavíte do kontrastu s vlastní verzí příběhu o naší zemi a o lidech, kteří tu žijí. O tom, jak chcete zlepšovat jejich každodenní život. A jakými postupnými kroky — jakým jízdním řádem — toho docílíte. Andreje Babiše neporazíte tím, že jej ukážete jako ďábla s růžky. Voliči nejsou malými dětmi, kterým stačí bezduché fráze. Minimálně ne ti voliči, na které si myslí koalice SPOLU.

Čím vágnější program nabídnete, tím širší manévrovací prostor máte po volbách. A zde teprve celý projekt trojkoalice začíná být zajímavý. Lídři a lídryně stran sice opakovaně tvrdí, že o povolebním rozchodu vůbec neuvažují, politický klub v Poslanecké sněmovně však chtějí mít každý svůj. A nutno připomenout, že se tyto kluby nebyly schopny dohodnout na společném postupu k daňovému balíčku, jejž se ANO podařilo prosadit právě s ODS. Ihned začaly kolovat zvěsti o zrození nového možného spojenectví.

Řada lidí by mohla nyní namítat, že naznačovat případnou vládní spolupráci ANO a ODS je čirý nesmysl, výplod choré mysli. ODS by tím zahodila svou identitu bojovníka proti Andreji Babišovi a oligarchizaci státu. Jenže zde máme několik indicií, které tuto domněnku staví do trochu jiného světla:

1. Andrej Babiš nechce do opozice. Jeho predátorský pud ho nutí mít věci neustále pod kontrolou, být tam, kde se rozhoduje, kde se vládne. Když už ne přímo, alespoň zprostředkovaně.
2. Koalice SPOLU by neměla dostatek mandátů na jednobarevnou vládu. Potřebovala by spojence. Kdo mimo ANO by mohl být brán v potaz? Piráti a STAN? Piráti moc koukají pod prsty, přičemž ODS se tradičně v otázce transparentnosti chová „konzervativněji“. Nezapomínejme navíc, že Piráti jsou neomarxisté, kteří rádi mluví lidem do toho, jak nakládat se svými prázdnými byty. Kromě snižování daní bohatým je toto další bod, ve kterém si Babiš s ODS notují.
3. ODS vede boj primárně proti Andreji Babišovi, nikoliv proti ANO. A přestože ANO je řízeno jedním mužem, za poslední roky dokázalo na celostátní úrovni vyprodukovat několik zajímavých tváří. Není náhodou, že se facebookový a twitterový profil Aleny Schillerové po marketingové stránce výrazně zlepšil. Videa, která ministryně financí sdílela ze svých výjezdů, se až příliš nápadně blížila těm, které ze svých cest po republice točil premiér se svým top týmem. Osazenstvo reportáží bylo totéž (minimálně moderátorka). Babiš jako ostřílený podnikatel něco málo o managementu nástupnictví ví.
4. Andrej Babiš nemá důvod případným požadavkům ODS na jeho osobní neangažovanost ve vládní koalici nevyhovět. Své věrné, skrze které by pokračoval v privatizaci státu, by v ní měl. A on sám by ustoupil jako ten, který tak činí pro stabilitu a dobro této země. Stal by se mučedníkem a možná i tolik chtěným státníkem.