↗

Sociální demokraté i Zelení hledají partnery pro nadcházející sněmovní volby. Vznikne rudo-zelená, respektive oranžovo-zelená aliance? Foto Pixabay

Blížící se volby do Poslanecké sněmovny se nesou v duchu spojování politických stran. Nejprve vznikla trojkoalice občanských demokratů, lidovců a TOP 09, později se na spolupráci domluvili Piráti a Starostové a nyní o vytvoření předvolebního bloku jednají i sociální demokraté se Zelenými. Co je k rozhovorům o možném společném postupu vede? Shodují se partaje alespoň na základních programových otázkách? A co lze od takového uskupení očekávat?

Rozhodnutí, že se nejstarší česká politická strana pokusí vytvořit volební alianci, přijalo před několika dny její širší vedení. „Sociální demokracie bude vyjednávat s odboráři, nezávislými odborníky, regionálními hnutími a případně i dalšími subjekty, k nimž máme programově blízko,“ uvedla Jana Maláčová (ČSSD). „Musíme se více otevřít, pozvat ke spolupráci přirozené partnery, třeba Zelené,“ doplnil Tomáš Petříček (ČSSD).

„Pokud jde o mě,“ navázal Lubomír Zaorálek, „umím si otevření našich kandidátek lidem z dalších stran anebo odborů představit. Jednak bychom ukázali, že nejenom pravice se umí spojovat a že zájmy pracujících, studentů anebo rodin s dětmi hájí více organizací připravených ke spolupráci. Jednak může jít i o dobrou přípravu na komunální volby za rok a půl,“ vysvětil s tím, sociální demokracie, má-li se vrátit do řady zastupitelstev, bude partnery potřebovat.

Zelení, kteří se rovněž rozhlížejí po potenciálním koaličním partnerovi, ovšem před týdnem oznámili, že by se rádi připojili ke spojenectví Pirátů a Starostů. Jelikož je nepravděpodobné, že o ně noví spojenci budou stát, musejí hledat dál. Varianta spolupráce se sociálními demokraty nicméně ve vnitrostranické anketě obsadila až třetí místo za zmíněným liberálním blokem a novým hnutím bývalého předsedy spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře Lidé PRO.

„Nejdále jsme byli v jednáních s Piráty a Starosty, kde jsme se bavili o podpoře jejich projektu výměnou za zhruba dvě volitelná místa na jejich společné kandidátce. Brzo bychom snad měli mít jasno, jak se k nabídce postaví,“ řekl Michal Berg (SZ). „Pokud nás odmítnou, tak to zřejmě většinu členské základny nepotěší, ale zintenzivníme jednání s dalšími subjekty,” dodal.

Spojenectví: Obrana před pádem do politické bezvýznamnosti?

Důvody pro budování předvolebních bloků jsou u obou stran v zásadě totožné. Sociální demokracie se v průzkumech voličských preferencí dlouhé měsíce pohybuje kolem pětiprocentní hranice nutné pro vstup do Sněmovny, a proto hledá způsoby, jak posílit a nepropadnout se do politického zapomnění. Pro Zelené je pak spolupráce s dalšími subjekty jedinou cestu, jak se do dolní komory Parlamentu po jedenácti letech vrátit, neboť jim podporu deklaruje jen zhruba jedno procento voličů.

Výsledky měření ovšem nelze jednoduše sčítat. Vytvoření koalice, nebo jiného spojenectví s sebou nese nemalé transakční náklady. Zjednodušeně řečeno: Část lidí, kteří stále ještě ve volbách hlasují pro sociální demokracii, by ji kvůli spolupráci se Zelenými nevolila; a naopak. Například „odpad“ v případě koalice tradičních pravicových stran sociologové odhadují na jeden a půl procenta a přibližně stejný odliv podporovatelů očekávají i v případě druhého opozičního bloku.

Vedle ztráty přízně části voličů s sebou vytvoření předvolební aliance nese další těžkosti. Jelikož český volební systém — coby dědictví smluvně-opozičních časů — nediskriminuje jen menší volební strany, ale také koalice — uskupení tvořená dvěma subjekty musejí získat alespoň deset procent hlasů, což je pro sociální demokraty i Zelené s ohledem na jejich stávající kondici až příliš ambiciózní cíl —, budou strany nuceny hledat jiné modely spolupráce.

Ty se nabízejí dva: vznik volební strany, nebo začlenění zástupců Zelených na kandidátky sociální demokracie. Oba však mají svá rizika. Ustavení nového subjektu vyžaduje nejen čas a jisté úsilí, ale také notnou dávku vzájemné důvěry, neboť by to bylo právě jeho vedení, které by oběma stranám rozdělovalo státní příspěvky za mandáty. Současně by takový subjekt musel odolávat případným nařčením, že vznikl účelově, aby se sociální demokraté a Zelení vyhnuli zvýšenému volebnímu prahu.

Pokud jde o druhou variantu, ta je nebezpečná zejména pro Zelené. Platí pro ně totéž, co jsme již dříve psali o snahách TOP 09 integrovat se do bloku s dalšími pravicovými subjekty. Strana, jež se naposledy podílela na vládě Mirka Topolánka (ODS), se v nadcházejících volbách těžko vrátí do Sněmovny bez spojence, na druhé straně ji takováto strategie může do budoucna poškodit a výhledově i zlikvidovat, neboť se zneviditelní její značka a ukáže se, že není s to fungovat samostatně.

Zelení by navíc mohli dopadnout podobně jako v loňských krajských volbách, kdy se společně se sociálními demokraty ucházeli o podporu voličů v Královéhradeckém a Zlínském kraji. Ačkoli na Královéhradecku byla kandidátka tvořena paritně, do zastupitelstva jejich zástupci nepronikli. Mandáty — celkově čtyři — díky preferenčním hlasům získali pouze reprezentanti menší z vládních stran. Například Jan Birke (ČSSD) skočil z pětadvacátého na druhé místo.

Program: Shoda na papíře, nebo i v politické praxi?

„Pokud jde o Zelené, programově jsme si velmi blízko a rozcházíme se spíše v důrazech na různá témata,“ shrnul míru programové shody jeden z hlavních zastánců spolupráce Michal Šmarda (ČSSD) v rozhovoru pro Info.cz. Důležité je ovšem zdůraznit, že blízkost obou stran vyplývá zejména z toho, že poslední zelený program vznikal za předsednictví Matěje Stropnického (nestr.) a obsahoval řadu levicových témat. Naopak programový dokument partaje sídlící v Lidovém domě mnoho zelených aspektů nezahrnoval.

Obě strany se navíc zásadně rozcházejí v pohledu na některé kulturní otázky, ať už se jedná o uzákonění sňatků stejnopohlavních párů, přístup k cizincům a migrantům nebo ke genderové problematice. Zatímco Zelení svatby gayů a leseb podporují, nově příchozí do České republiky nechápou jako hrozbu a dbají o vyrovnané zastoupení žen a mužů nejen ve vedení strany, ale také na kandidátních listinách, sociální demokraté zastávají většinově zcela opačné pozice.

Jestliže manželství pro všechny schvaluje alespoň část zástupců nejstarší české strany, v dalších zmíněných oblastech se objevují značné rozpory. Sociální demokraté soustavně prosazují zpřísňování cizineckého i azylového zákona, někdy i za hranice ústavnosti — jak tomu bylo v minulém volebním období. A současně si na posledním sjezdu schválili úpravu stanov, ze které vypadaly i slabé kvóty. Ty ostatně delegáti málem zrušili již dříve, napoprvé je ale zachránila nízká účast při hlasování.

Další rozdíly lze vyčíst z politické praxe. „Jako závažnou hrozbu vnímáme betonářskou lobby i stavbu průplavu Dunaj-Odra-Labe, kterou prosazují nezodpovědní politici. Tato stavba svým provozem ekonomicky zatíží budoucí generace, omezí rozvoj obcí, rozvrátí vodní režim a navíc nenávratně zničí mimořádně cenná přírodní území,“ psali Zelení ve volebním programu. Vláda Andreje Babiše (ANO), jejíž je sociální demokracie součástí, naopak realizaci megalomanského projektu podpořila.

Rozpor mezi oběma stranami panuje rovněž v oblasti péče o krajinu a životní prostředí. Zatímco Miroslav Toman (ČSSD) prosadil zařazení jednadvaceti nových lokalit mezi oblasti, kde mají v budoucnu vzniknout přehrady coby nástroje pro zvládání klimatické krize, zejména sucha, Zelení v souladu s ekology takovým opatřením oponují. Společně argumentují, že mnohem levnějším a účinnějším řešením je obnova tůní, mokřadů a lužních lesů, které navíc neomezí rozvoj blízkých obcí.

Strany se neshodnou ani v oblasti energetiky, respektive v přístupu k výstavbě nových jaderných bloků. Zelení dlouhodobě požadují uzavírání jaderných elektráren, sociální demokracie naopak prosazuje výstavbu nových. Babišův kabinet ostatně v minulém roce připravil návrh zákona, jež vytváří rámec pro jejich financování — neomezuje však výši ani časové omezení státní podpory —, a zástupci Lidového domu usilují o jeho brzké projednání.

Zásadní problém nicméně spočívá v tom, že sociální demokracie se nezřídka kdy vlastnímu programu zpronevěřuje, případně neusiluje o jeho naplňování, což lze snadno doložit srovnáním jejich předvolebního programu a programového prohlášení druhé Babišovy vlády. Pochyby o vůli hájit levicová ideová východiska vzbuzuje i lehkost s jakou strana přešla nedávno prohlasovanou destrukci veřejných financí. A v neposlední řadě není zřejmé, do jaké míry Lidový dům svá stanoviska přizpůsobuje požadavkům Hradu.

Výhledy: Co lze od oranžovo-zelené aliance očekávat ?

Spolupráce sociální demokracie a Zelených samozřejmě může přilákat i nové voliče, neboť zdaleka ne všichni si dokáží ve stávající nabídce vybrat, respektive nechtějí volit mezi dvěmi variantami sjednocené opozice a partajemi s autoritářskými tendencemi, ať už se jedná o politické hnutí ANO, KSČM nebo SPD. Otázkou ovšem zůstává, zda si obě strany s pošramocenou pověstí mohou vzájemně významněji pomoci, neboť ani jedna v současnosti nemá žádnou pevnou voličskou baštu.

V posledních sněmovních volbách sociální demokraté získali celorepublikově 7,27 procenta hlasů. Nejlepších výsledků dosáhli na Vysočině (9,37, v Moravskoslezském kraji (8,83) a Jihomoravském kraji (8,44). Nejmenší podpoře se naopak těšili v Praze (5,57), Libereckém (5,56) a Královéhradeckém kraji (6,50). Zelení tehdy neobdrželi ani jeden a půl procenta hlasů, přičemž nejlépe si vedli v Praze (2,40), kde kandidátku vedl jejich tehdy zdaleka nejvýraznější představitel, již zmiňovaný Stropnický.

Na rozdíl od koalice Pirátů a Starostů nebo pravicového bloku tak uskupení sociálních demokratů a Zelených nemůže těžit z vysoké, případně alespoň nadprůměrné podpory jedné ze stran v některých regionech, neboť obě jsou relativně slabé prakticky ve všech krajích. Což se znovu ukázalo i v loňských krajských volbách, v nichž se menší z vládních partají neprobojovala do zastupitelstev hned pěti krajů a Zelení získali toliko sedm mandátů v šesti krajích.

Možnost přilákání nových voličů, respektive úspěchu oranžovo-zeleného projektu je současně limitována i tím, že z Lidového domu doposud jasně nezaznělo, že se jeho představitelé z vládnutí s Babišem poučili a nemíní po příštích volbách s politickým hnutím ANO znovu spolupracovat, neboť právě pokračování Babiše v premiérské funkci — spolu s otázkami, jak zvládnout ekonomickou a zdravotnickou krizi — bude ústředním tématem nadcházejících voleb.

Navíc, cokoli na téma případné koalice s Babišem Lidový dům řekne, nebude pro mnohé věrohodné. Všichni vědí, že sociální demokraté vstup do vlády vylučovali — mimo jiné kvůli Babišově trestnímu stíhání — i posledně, kladli si četné podmínky, z nichž nakonec vycouvali, aby se nakonec spokojili s drobnými úpravami v programovém prohlášení. Voliči se budou oprávněně ptát, zda znovu neotočí, například z toho důvodu, aby měli — jak ústup z pozic vysvětlovali už minule — lepší šance prosazovat vlastní program.

Pokud by se stejný scénář opakoval i letos na podzim, důsledky pro Zelené by byly strašlivé. Lidé by je nepovažovali jen za politické naivky, ale spíše za mocibažné prospěcháře, kteří výměnou za jedno až dvě poslanecká křesla — na víc ostatně stejně nemohou pomýšlet — pomohli sociálním demokratům proniknout do Sněmovny a udržet u moci ministerského předsedu, jenž dlouhodobě upřednostňuje své zájmy nad veřejnými, rozsáhlé segmenty veřejné správy podřizuje svému podnikání a ve správě státu projevuje značnou nekompetenci.

Nad to je pravděpodobné, že oranžovo-zelený projekt by během volební kampaně poškodily i protesty těch zelených, pro něž by takové spojenectví za současných okoloností bylo zcela nepřijatelné a ze strany by kvůli němu odešli. Jejich postoji by přitom veřejnost rozuměla lépe než stanovisku partajního vedení: Proč kandidovat jako součást možné vládní koalice s tak strašnou vizitkou?

Shrnuto: Z pohledu Lidového domu je hledání partnerů, kteří by jim pomohli získat pár hlasů navíc, zcela pochopitelné. Sociální demokraté budou v boji o pět procent hrát o každého jednoho voliče. Pro Zelené ovšem spojenectví představuje spíše riziko. Vedle nevyhnutelných programových ústupků by riskovali — pokud by díky nim u moci setrval stávající kabinet — i ztrátu zbytků důvěryhodnosti. Na návrat do vysoké politiky by tak mohli definitivně zapomenout. Očekávaná volební porážka při samostatné kandidatuře by na značce a jejích perspektivách napáchala nepoměrně méně škod.