Je smutné, jak velké část analýzy je věnována strašidelné historce o ČSSD s podporou Zelených jako koaličním partnerovi v příští Babišově vládě. Tenhle strašák, kterým už divoce mával Jakub Patočka na Facebooku, je divoký fantastický horor, naprosto odtržený od skutečnosti.

Především: Věří snad někdo v redakci Deníku Referendum, že Zelení by v parlamentu podpořili novou vládu Andreje Babiše? Proč by to měli dělat? To jako že by z vděčnosti, že je ČSSD vzala na kandidátku, přijali její hloupost za svou? Nebo že by se v nich snad probudila hloupost vlastní a zatoužili si zopakovat Bursíkovo spojenectví s Topolánkem?

Pokud ČSSD svou kandidátku pro letošní volby posílí Zelenými, a možná také odboráři, případně aktivisty různých menších levicových uskupení, je parkticky vyloučené, že by novou vládu Andreje Babiše podpořil kdokoliv z těchto posil. Jedině kdyby si nechala na kandidátku nadiktovat posily od Miloše Zemana, mohla by s nimi ČSSD pro podporu Andreje Babiše počítat; zato pro ni ovšem nemůže počítat ani se všemi svými členy, už vstup do téhle Babišovy vlády měl uvnitř ČSSD řadu odpůrců, a zlí jazykové dokonce říkají, že referendum o vstupu do vlády muselo být silně zmanipulované. Aby tak mohla ČSSD po letošních volbách nabídnout Andreji Babišovi k službám celý svůj poslanecký klub, museli by voliči dostat kroužkováním do parlamentu výhradně případné nominanty prezidenta Zemana a ty členy ČSSD, kteří jsou náklonností nebo aspoň povolností k Zemanovi a Babišovi známi; kdyby se stalo tohle, dalo by se z toho snad nakonec i vyvodit, že podpora další Babišovy vlády je přesně to, co si voliči ČSSD a jejích spojenců přejí.

Pokud by si nicméně voliči ČSSD třeba i nakrásně přáli, aby své služby Babišovi opět nabídla, měli by smůlu, protože Andrej Babiš o ně tentokrát stát nebude. Musel by se stát naprostý zázrak, aby ČSSD, ať už ve spojení s kýmkoliv, získala v příštím parlamentu tolik křesel, aby její hlasy měly pro Andreje Babiše nějaký význam. Ona už ani teď nemá ČSSD tech hlasů v parlamentu mnoho, ale hodila se, protože Andrej Babiš měl blízko k tomu, aby si vládu sestavil sám, ba dokonce po dohodě s KSČM a Tomiem Okamurou ČSSD vlastně ani nepotřeboval, jenom by bez ní obtížněji vysvětloval, nejen svým voličům, ale hlavně evropským partnerům, s kým vším se to spojil; snad hlavně ten Okamura by pro něj znamenal ostudu, ztěžující už i tak problematické čerpání evropských dotací pro jeho holding. Taková situace už se opakovat nebude.

Můžeme doufat, že tentokrát bude mít Babišovo ANO k vítězství dále, už jenom proto, co supermanažer Babiš předvádí v boji s epidemií koronaviru a jak tím zabíjí své voliče. S jistou mírou nadsázky, naneštěstí nevelkou, se dá říci, že nejdřív Babiš ukradl Sociální demokracii důchodce, a pak je pozabíjel, aby se mohl otevřeně politicky sblížit s ODS; taková konspirační teorie, která za Babišovým tragickým řízením epidemie hledá místo neschopnosti ďábelský úmysl, má jedinou vadu, že nevysvětluje, kde chce Andrej Babiš po vybití svých starých voličů vzít nové. S největší pravděpodobností Babišovo ANO ve volbách uspěje, ovšem přece jenom méně, koalice Pirátů se STANem má šanci získat výsledek dokonce lepší než ono a ODS ve spojenectví s TOP 09 a KDU-ČSL může v příštím parlamentu rovněž počítat se srovnatelnou silou: s největší pravděpodobností tak k vytvoření vlády bude potřeba aby se spojily dva z těchto tří bloků. Žádný nebude na vyslovení důvěry vládě stačit sám, ani kdyby získal podporu všech menších uskupení, která se ještě do parlamentu dostanou, a žádná dvojice už nebude potřebovat nikoho třetího.

ČSSD, ať už se Zelenými — a s odboráři a kýmkoliv dalším, s kým se na spolupráci dohodnou — nebo sama, míří, pokud se vůbec dostane do parlamentu, do opozice, ať do ní chce, nebo nechce.

Jsou tady jiné hrozby než opětovná podpora ČSSD pro Babišovu vládu. Především návrat ODS. Je prakticky jisté, že v příští vládě bude buď Babiš nebo ODS, možná oba. Jak řídí stát Babiš, vidíme, jak ho řídila ODS, jsme snad nezapomněli (ačkoliv řada voličů naneštěstí zjevně ano). Velmi pravděpodbná je i možnost, že nám příští čtyři roky povládne Andrej Babiš bez důvěry, prostě ho prezident Zeman pověří sestavením vlády, a pak bude svůj druhý pokus odkládat až do konce volebního období; od té doby, kdy takto Mirek Topolánek čekal pod ochranou Václava Klause na nalezení přeběhlíků, se z takového postupu už u nás v Česku stala Zemanovou zásluhou ústavní zvyklost.

Ať ČSSD udělá cokoliv, ať se spojí s kýmkoliv, přicházejí zlé časy. ČSSD v nich má šanci hrát pouze takovou roli, jakou si pro svou první účast v parlamentu zvolili Piráti: koukat těm, kteří vládnout, pod prsty, kritizovat je a nenechat je prosadit si, co chtějí, v klidu a bez vědomí voličů. Bude jen dobře, když k tomu s sebou do parlamentu přivede i Zelené — a ať už to s sebou nese jakákoliv rizika, to, že by šli ruku v ruce do nové vlády s Babišem, rozhodně ne.