ČSSD chystá sjezd. S jakým vedením a kam se strana vydá?

Jan Gruber

Sociální demokraté si na dubnovém sjezdu zvolí nové vedení Mezi kandidáty převažují staré známé tváře. Většina z nich navíc nese za mizernou kondici strany odpovědnost. Při absenci jasnějších vizí se bude hrát o poměr k vládnímu angažmá.

Jan Hamáček stojí v čele ČSSD tři roky. Za tu dobu strana dvakrát zcela propadla v senátních volbách, ztratila zastoupení v mnohých krajích a obcích a vypadla i z Evropského parlamentu. Foto ČSSD
Jan Hamáček stojí v čele ČSSD tři roky. Za tu dobu strana dvakrát zcela propadla v senátních volbách, ztratila zastoupení v mnohých krajích a obcích a vypadla i z Evropského parlamentu. Foto ČSSD

Delegáti dvaačtyřicátého sjedu sociální demokracie v druhém dubnovém týdnu zvolí nového předsedu a další členy stranického vedení. Zhodnotí výsledky loňských krajskýchsenátních voleb. A rozhodnou, jakou cestou se partaj vydá směrem k blížícímu se sněmovnímu volebnímu klání: zda setrvá přimknutá k politickému hnutí ANO premiéra Andreje Babiše, nebo dospěje k poznání, že levicovou politiku nelze prosazovat po boku zdiskreditovaného oligarchy a pokusí se najít vlastní, nezávislou pozici.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Ať už se do čela nejstarší české politické strany postaví kdokoliv, čeká ho vpravdě náročný úkol, a to udržet ji v Poslanecké sněmovně. Sociální demokracie se totiž bezmála deset let potýká s poklesem voličské přízně, která v posledních několika letech vyústila v sérii volebních debaklů.

Přišla o senátorský klub, zbyl jí jediný hejtman, ztratila pozice v mnohých městech. A nepočítáme-li přestup někdejší místopředsedkyně Babišovy strany Radky Maxové, nemá zastoupení ani v Evropském parlamentu.

Do voleb zbývá pouhých šest měsíců. Ačkoli se jedná o dobu dost dlouhou pro případné další zásadní chyby a přešlapy, současně je velmi krátká pro vytvoření uvěřitelného příběhu o straně, které záleží na kompetentní správě země více než funkcích pro hrstku vedoucích představitelů. Nemluvě o tom, že slova sociálních demokratů v posledních měsících pozbyla věrohodnosti. A že znovu získat důvěru lidí zkrátka není možné ze dne na den.

Staré známé tváře

Naděje, že sjezd přinese straně nový impuls, ovšem nejsou zvláště vysoké. O místa ve vedení sociální demokracie se totiž ucházejí — až na několik málo výjimek — pouze ti politikové, kteří nesou za její mizernou kondici přímou odpovědnost.

Předsednický post se chystá obhajovat vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček, jehož vyzve stávající místopředseda a šéf české diplomacie Tomáš Petříček. Snad jen starosta městské části Brno-Líšen a předseda jihomoravské stranické organizace Břetislav Štefan může tvrdit se současným marasmem nemá nic společného.

Udržet si křesla v předsednictvu plánují i starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda, poslanci Ondřej Veselý s Romanem Onderkou a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Kandidaturu na jeden z šesti místopředsednických postů dále oznámil bývalý pelhřimovský senátor Milan Štěch, někdejší hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek, bohumínský místostarosta Igor Bruzl, zastupitel středočeské obce Zdiby Jan Tvrdý a již zmíněný Štefan. S výjimkou posledních tří jmenovaných se tak nejedná o nové tváře.

Za většinou z kandidátů současně nestojí výraznější volební úspěch z poslední doby, spíše naopak. Hamáček vede stranu od porážky k porážce. Petříček se ziskem necelých dvou procent hlasů zcela pohořel v komunálních volbách na Praze 7. Šmarda se Štěchem se nebyli s to probojovat do Senátu. Běhounek po třech volebních obdobích přišel o hejtmanské křeslo. A první účast ve volbách se nevydařila ani Maláčové, která — byť z pětačtyřicátého místa — nedosáhla na mandát zastupitelky Zlínského kraje.

Kandidáti bez podpory

Vyhlídky na restart a postupný návrat na politické výsluní navíc zatemňuje skutečnost, že ani jeden z kandidátů na předsedu se netěší výraznější podpoře členské základny. Hamáček od stranických krajských organizací, které zasedaly v minulých týdnech, obdržel čtyři nominace, Petříček získal dvě a Štefan pouze jednu jedinou. Zbylých sedm regionálních buněk — tedy přesná polovina — si z trojice uchazečů o nejvyšší partajní post nevybrala a nepodpořila žádného z nich, což se v minulosti ještě nestalo.

Pro připomenutí: Když Hamáček kandidoval na předsedu sociální demokracie před třemi lety poprvé, získal celkem pět nominací. Tehdy měl hned čtyři vyzyvatele a jednu vyzyvatelku — Milana Chovance, Antonína Staňka, Miroslava Krejčíka, Jiřího Zimolu a Renatu Žateckou. Všichni se přitom opírali o podporu alespoň jedné krajské organizace. O rok později, kdy se ve straně nenašel nikdo, kdo by jej chtěl v jejím čele vystřídat, posbíral nominace ze všech regionálních buněk s výjimkou jihomoravské, pražské a ústecké.

Nechuti podstatné části členské základny zvolit si z trojice Hamáček, Petříček a Štefan se nelze divit. Ani jeden z nich totiž doposud nepřišel — a zřejmě ani nepřijde — s jasnější představou, jak by sociální demokracie mohla vybřednou z dnešního marasmu a stát se znovu respektovanou politickou silou. V rozhovorech, které poskytli, se omezovali na neurčité fráze. Nenaznačili, na jaká témata by se strana měla zaměřit. Kterak by se mělo proměnit její vnitřní fungování. Anebo jakým způsobem více zapojit členy.

Tenká dělící linie

Jedinou výraznější dělící linií mezi kandidáty na předsedu proto zůstává jejich poměr k účasti partaje v Babišově kabinetu, respektive politickému hnutí ANO coby možnému koaličnímu partnerovi i po podzimních volbách — samozřejmě za předpokladu, že se sociální demokracie alespoň trochu zmátoří a přes pětiprocentní práh do Sněmovny skutečně doklopýtá. Průzkumy voličské podpory totiž ukazují, že se jí tato hranice měsíc od měsíce postupně vzdaluje. Reálně hrozí, že ji v Parlamentu budou na konci roku reprezentovat pouze tři senátoři.

Delegáti tak budou vybírat mezi obhájcem vládního angažmá Hamáčkem, který si ani po sérii volebních porážek nechce připustit, že se sociální demokraté po zkušenostech z minulého volebního období neměli s Babišem znovu zaplést, a Petříčkem se Štefanem, kteří říkají, že vstup do kabinetu s politickým hnutím ANO nebyl zrovna nejšťastnějším rozhodnutím, neboť nenaplnil očekávání a neumožnil straně prosazovat vlastní program. Oba také deklarují přání, aby se Lidový dům více otevřel občanské společnosti a vedl s ní dialog.

Jakkoliv jsou favority souboje o předsednické křeslo Hamáček s Petříčkem, sjezd může skončit všelijak. Protože se poprvé odehraje v on-line prostoru, budou chybět kuloáry a rychlé porady, kterého z kandidátů — a za co — podpořit.

Současně výsledky nominačních konferencí naznačují, že straníci nejsou s nabídkou kandidátů zrovna spokojeni a může se proto stát, že v nervózní atmosféře ani jeden z nich nezíská dostatečný počet hlasů. A volby se budou opakovat tak dlouho, než se podaří stlouct křehkou většinu.

Pokud se na poslední chvíli neobjeví další Hamáčkův vyzyvatel, jenž by byl s to oslovit podstatnou část delegátů, je iluzorní předpokládat, že sociální demokraté vyjdou ze sjezdu posíleni a s novou energií se vrhnou do politické práce, ať už na programu, nebo obnově stranických struktur. Mnohem spíše z něj zbude jistá pachuť, rozmrzelost a nijak kloudná představa, co si v příštích měsících počít. A bude přitom zcela lhostejné, zda v čele partaje setrvá Hamáček, nebo uspěje některý z jeho dvou protikandidátů.