Komentář schválení tzv. daňového balíčku Poslaneckou sněmovnou 20. listopadu 2020 píšu z pohledu člověka, který byl pro účast ČSSD v koaliční vládě. Jsem pamětníkem a aktivním účastníkem opoziční práce ČSSD v letech 1990 až 1998, kdy zásadním způsobem posílila svoji pozici a následně vstoupila do vlády. Na rozdíl od mnohých jiných se nedomnívám, že opoziční práce je lehčí než vládní angažmá. Je jenom jiná a svým způsobem podstatně složitější.

Pokud jste ve vládě, máte přístup jak k potřebným informacím, tak profesionálně pracující aparát. V opozici to je nutné nahrazovat vysokým osobním nasazením a schopnostmi jednotlivých aktérů, nepřetržitou prací na vytváření programových dokumentů a oponentních stanovisek s omezeným přístupem k potřebným informacím.

ČSSD po volbách v roce 2017 nebyla a doposud není v takové organizační, personální a finanční kondici, aby velmi náročnou opoziční práci vůbec mohla vykonávat. Navíc by se musela vypořádat s důležitým omezujícím faktem, že mezi ní a levicově populistickým hnutím ANO není zásadní programová dělící linie. ČSSD by v mnoha případech musela z programových důvodů hlasovat s ANO, aby nezradila svůj program a voliče, a dříve nebo později by stejně dostala nálepku „opozičního zrádce“.

ČSSD zvolila po vnitrostranickém referendu vstup do vlády, vcelku úspěšně prosazuje svoje programové cíle, a dokonce se jí podařilo vygenerovat minimálně dvě potenciálně zajímavé politické figury — ministryni Janu Maláčovou a ministra Tomáše Petříčka. Čelila celou dobu tu jemným a tu hrubým urážkám ze strany především předsedy vlády, ale dá se konstatovat, že až do čtvrtka 20. listopadu toto „kočkování“, snad s výjimkou záležitosti nejmenování Michala Šmardy ministrem kultury, nepřesáhlo obvyklý rámec koaličního soužití.

Na místě je samozřejmě i otázka, zda a proč byla ČSSD užitečná pro ANO a zejména Andreje Babiše. Odpověď zní ano a velmi. Náš geniální pan premiér si to zřejmě nepřipouští, ale pokud by i nadále vládla jeho jednobarevná vláda ad hoc nebo dokonce přímo (viz ambice Tomia Okamury) podporovaná SPD a KSČM, zřejmě by mu to popularity v Evropské unii moc nepřidalo a byl by zřejmě ještě ve větší izolaci než v současné době, kdy řeší „pouze“ svůj střet zájmů a problémy s dotacemi jím „nevlastněných“ firem.

Úloha ČSSD

Koaliční vláda navázala na více než úspěšnou vládu Bohuslava Sobotky a užívala si celkem bezstarostně modrého nebe občas s nějakými drobnými mráčky. Je pravdou, že „beránci“ většinou avizují změnu, ale v tomto případě se přihnal, místo obvyklé bouřky v podobě cyklické ekonomické krize, temný uragán v podobě pandemie.