Volební spolupráce ČSSD a Zelených — ano či ne?

Filip Outrata

V sociální demokracii se diskutuje o nějaké formě spojenectví se Zelenými a menšími levicovými subjekty pro příští sněmovní volby. Jaké jsou přednosti a úskalí takové varianty?

Pro spolupráci ČSSD se Zelenými se opakovaně vyslovil také její místopředseda Michal Šmarda. Na fotografii spolu s místopředsedkyní Zelených Annou Gümplovou a spolupředsedou levicové iniciativy Budoucnost Filipem Hausknechtem. Foto FB Anna Gümplová, Zelení

Česká politická scéna se necelý rok před sněmovními volbami na podzim 2021 mění a přeskupuje, formují se předvolební bloky či přímo koalice opozičních stran, do politiky nejnověji vstupuje tahoun Milionu chvilek pro demokracii Mikuláš Minář.

Ve stagnující či klesající sociální demokracii to po neúspěšných podzimních krajských a senátních volbách a zejména po odhlasování snížení daní hlasovacím spojenectvím ANO s ODS a SPD proti svému koaličnímu partnerovi vře. Jedním z názorů, které zaznívají, je nějaká forma volebního spojenectví a spolupráce ČSSD, Zelených a menších levicových subjektů.

Z představitelů sociální demokracie se pro spolupráci se Zelenými po propadáku ČSSD v krajských volbách vyslovili místopředsedové Michal Šmarda a Ondřej Veselý, obecně pro spojenectví s blízkými politickými subjekty i Tomáš Petříček nebo pardubický hejtman Martin Netolický.

Ten jako jeden z mála sociálnědemokratických lídrů uspěl zřejmě hlavně díky tomu, že kandidoval nikoli pod značkou ČSSD, ale v koalici pod jiným, obecným názvem. Nabízí se, že by to mohlo být vodítko pro sněmovní volby. Srovnávat krajské volby s těmi do sněmovny ale dost dobře nejde a co funguje na krajské úrovni, v celostátních volbách s výrazně vyšší účastí fungovat nemusí.

Zavedená značka bez čitelné tváře

Jaké jsou tedy vlastně důvody pro takové řešení, jaká jsou jeho úskalí? Tím nejdůležitějším důvodem pro takovéto či podobné radikální řešení je reálná vyhlídka na to, že voliči sociální demokracii po jejím spoluvládnutí s ANO prostě znovu do parlamentu nepošlou. Vsadit na to, že za vládní angažmá nakonec voliči ČSSD ocení, se stále ještě může zdát jako sázka na jistotu, byť velice skromnou, je to ale dost riskantní.

Hodně bude záležet na příštích průzkumech preferencí. Pokud se pád sociální demokracie zastaví a stabilizuje na nějakých sedmi osmi procentech, samostatná kandidátka ČSSD bude zřejmě řešení, které si vedení strany v čele s předsedou Janem Hamáčkem, případně jiné vedení vzešlé z březnového sjezdu, zvolí. Vyhne se tím totiž nutnosti řešit nepříjemné a složité otázky.

Jako například tu, zda se vzdát značky sociální demokracie a poprvé kandidovat pod jiným názvem. Ačkoli je dnešní ČSSD v bídném stavu, sociální demokracie jako politický profil má bezesporu řadu výhod, je zcela všeobecně známá a stále ještě má i zřejmý, uchopitelný a relevantní obsah, který voliči dokážou identifikovat. Zda aktuální zástupci české sociální demokracie tento obsah dokážou věrohodně prosazovat a zastupovat, je ovšem věc jiná.

Úplně se rozloučit s názvem sociální demokracie asi nepřipadá v úvahu. Pro většinu členů, a nejen těch starších, by to bylo prostě nepřijatelné. Jednou z možností by snad bylo využít sociální demokracie jako jakéhosi „podtitulu“ k hlavnímu, marketingově pojatému názvu. Tak jako bývalý slovenský premiér Peter Pellegrini, který svou novou a podle prvních průzkumů úspěšnou stranu pojmenoval Hlas — sociálna demokracia, paradoxně proto, aby se odlišil od starší varianty s obdobným názvem, Ficovy strany Smer — sociálna demokracia.

Nejde ale jen o marketingové úvahy, ale také o to, že spolupráce sociálních demokratů se Zelenými, dalšími levicovými subjekty či osobnostmi z neziskové sféry a odborů by mohla vrátit ČSSD čitelnější, jednoznačnější tvář, učinit ji znovu něčím zajímavou a atraktivní alespoň pro určitou vyhraněnou část voličů. Je ovšem otázka, jak velká část by to byla, nakolik je už „obsazená“ jinými subjekty (zejména Piráty) a zda by to vůbec stačilo na překročení potřebné pětiprocentní hranice.

Asi nejpádnějším důvodem proti podobnému řešení je mizerný stav obou hlavních partnerů tohoto případného spojenectví. Jak ČSSD, tak Zelení jsou v současné době v situaci ztráty relevance, kdy jim jejich voliče trvale ubírá jiný, dravější politický subjekt — v případě sociálních demokratů je to ANO, v případě zelených Piráti. Spojení dvou stran ve špatné kondici, ztrácejících potřebný voličský „sex appeal“, spolu s dalšími, dosud z volebního hlediska bezvýznamnými subjekty jako je Budoucnost či Levice, neslibuje o mnoho větší úspěch než samostatná kandidátka sociální demokracie.

K čemu je vlastně sociální demokracie?

Stejně závažnou překážkou je zaměření nemalé části sociálních demokratů, kteří jsou názorově a politicky zkrátka blíže hnutí ANO než Zeleným. Koalice sociálních demokratů s Babišovým hnutím není náhoda, není to nějaký úlet, ale vychází ze skutečnosti, že na dnešní české politické scéně jsou si obě strany prostě blízko. Nic na tom nemění ani to, že ve věci snížení daní se Babiš spojil s ODS. Prosazovat, že lidem zůstane v peněžence víc peněz, a neohlížet se přitom na výši státního dluhu, je spíš projev populismu než nějaké pravicové ideologie.

Dá se tedy předpokládat, že případné volební spojenectví či spolupráce sociální demokracie se Zelenými, menšími levicovými stranami a spřízněnými osobnostmi, pravděpodobně ne ve formě koalice, ale poskytnutí určitého počtu míst na kandidátkách, by některé voliče, a dokonce i členy ČSSD spíš odradila. Jestli by to namísto toho přineslo dostatek nových hlasů, je velmi nejisté.

I přesto by takový projekt nakonec mohl uspět. Ovšem pouze v případě, že bude mít velmi rafinovaný a na míru šitý marketing, výrazné osobnosti pokud možno „zvenčí“, a především upozadí ideové, programové rysy. Tak jako všechny úspěšné nové politické počiny posledních let, od Věcí veřejných po ANO, Starosty, Piráty a v budoucnu možná i Minářovo Lidé PRO. Naopak koalice či volební projekt, který zvýrazní vlastní levicovost či „zelenost“, má podle všech dosavadních zkušeností s českou politikou šance velmi malé.

Dosavadní zkušenosti ale nejsou všechno a může se stát, že programově jasně definované — v souřadnicích obrany sociálního státu, spravedlnosti a solidarity a boje proti klimatické a ekologické krizi — spojenectví by bylo naopak natolik jiné a vymykající se z dosavadního běhu české politiky, že by právě proto zaujalo a oslovilo.

V rámci ČSSD mají úvahy o nějaké formě volební spolupráce napříč levicí v každém případě ten základní význam, že mohou rozhýbat stagnující členskou základnu, přinutit sociální demokraty uvažovat víc a do větší hloubky o tom, co je vlastně smyslem jejich politiky, k čemu je vůbec sociální demokracie dobrá.

Diskuse