Vláda konečně představila konkrétní obrysy chystaných daňových změn, které mají za úkol podpořit spotřebu a rozhýbat českou ekonomiku. Podle všeho skutečně zruší superhrubou mzdu — výpočet daně se opět stane srozumitelným i pro běžného člověka. Průměrná sazba daně se sníží, ovšem z avizované progrese zbydou jen sliby.

Vládní daňové kotrmelce

V reakci na dopady epidemie na hospodářství zavedla česká vláda už celou řadu opatření. Začalo to jednorázovými programy typu Antivirus, v rámci nichž se podnikům při splnění daných podmínek vyplácely příspěvky na mzdy nebo se odpouštěly sociální odvody. Postupem času se ale zaměření ekonomických opatření změnilo. 

Vláda začala cílit na dlouhodobé změny daňového systému, které nás budou ovlivňovat i dávno poté, co krize pomine. Mezi takové změny patří například zrušení daně z nabytí nemovitosti nebo úvahy o snížení spotřební daně na naftu.

Nic z toho ale nemá tak hluboký a zásadní vliv jako změny ve zdanění práce. Když vláda v reakci na probíhající epidemii ohlásila úmysl zrušit superhrubou mzdu a snížit sazbu daně, vzbudilo to po právu velkou pozornost. Součástí změn mělo být navíc zavedení více sazeb daně, aby bohatí odváděli větší podíl ze svých příjmů než chudší zaměstnanci.

Záměr prvních dvou kroků je logický. Superhrubá mzda je nesmyslný koncept, který uměle navyšuje základ daně o odvody, které platí zaměstnavatel. Celý výpočet daně se tak stává pro běžného člověka nesrozumitelný a neprůhledný. Druhý krok, tedy snížení sazby, je také pochopitelný. Je obecně známo, že daňové zatížení zaměstnanců je v České republice nadprůměrně vysoké a není lepší čas pro jeho snížení než krizová doba, kdy je potřeba do ekonomiky pumpovat zdroje.