V pátek proběhne zasedání Evropského parlamentu, na kterém budeme hlasovat o usnesení ve věci střetu zájmů Andreje Babiše. Z boje o Babiše se stal jeden z klíčových střetů českého veřejného života, který štěpí společnost na jeho příznivce a nepřátele. Spor se ale už nevede o ideály nebo politické nastavení, ale o prostý fakt, jestli má být stát veden demokraticky a s veřejnou kontrolou nebo na sílu, populisticky a „jako firma“.

Jak jsme se sem dostali? Kritické analýzy vůči vlivu Andreje Babiše začaly u novin ářů a knih, jako byl Žlutý baron Jakuba Patočky a Zuzany Vlasaté nebo Boss Babiš Jaroslava Kmenty. Zcela správně se začal řešit Babišův střet zájmů — tehdy ještě zaměřený primárně na jeho podíl v českých médiích.

Český parlament pak přijal i velmi slabý zákon o střetu zájmů a Babiš odstoupil z pozice ministra financí. Primárně, aby se mohl věnovat kampani.

Po vítězných volbách roku 2017 se rozjel naplno — tedy, přesněji v agónii se přes půl roku pokoušel získat důvěru pro svou vládu a zemi řídil v prezidentem posvěceném provizoriu. Od léta 2018 jsme také navázali spolupráci s europoslancem Zelených v Evropském parlamentu Bartem Staesem — a i díky ní jsme byli schopní upozornit na nepřijatelnou situaci okamžitě po zpřísnění evropských pravidel 2. srpna 2018.

Na komisi se tehdy z České republiky obrátili právě Piráti a Transparency International. Započal tak spor, kterého máme stále plné ruce a který je jednou z větších kauz evropské politiky.

Babiš jako Orbán v Maďarsku postupně ovládá média i stát

Do politiky jsem šel s vizí modernizace státu, evropské spolupráce a podpory férové a vzdělané společnosti. U všeho ale pokaždé narážím na jeden problém: chybí zdroje nebo vůle. A u posledních dvou vlád obojí výrazně ovlivňuje to, že vrcholný představitel našeho státu je zároveň velkopodnikatel.

Z nejvyšších pozic ve státě obchází daně, kryje svoje nelegální získávání dotací, přihrává zakázky vlastním firmám a postupně mění systém k tomu, co jemu vyhovuje. Navíc stejně jako Orbán v Maďarsku postupně ovládá média i stát.

S Andrejem Babišem se střetávám pravidelně. Průběžně mě nazývá vlastizrádcem nebo na mě chce posílat disciplinární komise.

Na podstatě věci se ale přes všechny pokusy skrýt pravdu pod zástěrkou svěřenských fondů nic nezměnilo a Babiš dále uzurpuje veřejné zdroje, na klíčová místa v České republice i Evropské unii dosazuje svoje lidi, ignoruje parlamentní procedury a v rámci vstřícných gest vůči spojencům z řad SPD a KSČM i v rámci vlastních úmyslů útočí na veřejnoprávní instituce.

Rezoluce požaduje, aby Babiš prodal Agrofert, nebo rezignoval

My se na to ale nemusíme jenom dívat. V České republice je ještě hodně na čem pracovat, ale v Evropě je v tuhle chvíli naprosto jasno. Spolu s kolegy napříč parlamentními frakcemi jsme připravili rezoluci, která přímo pojmenovává, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů, upozorňuje na jeho vliv na média a přehledně navrhuje, jak by se měla změnit evropská pravidla.

Nejenom tak, abychom si poradili s jedním podvodníkem, ale aby se tato absurdní situace už neopakovala. Potřebujeme více transparentnosti nebo funkční rejstřík konečných vlastníků — teď ten slovenský i britský říká, že Agrofert vlastní Andrej Babiš, ale český je na informace poněkud skoupější. A na základě nových vládních návrhů by měl být už zcela utajený.

Andrej Babiš by vám chtěl namluvit, že jde o vychytralé spiknutí proti němu. Pokud ano, tak jsme skutečně výkonní spiklenci. Podporu nám přislíbily všechny velké frakce včetně Renew Europe, ve které ANO sedí. I poslancům zde už situace přišla příliš absurdní. Výjimkou jsou tedy extrémisté z ID, ale upřímně jsme se jich ani moc neptali.

Osobně se za spiklence nebo vlastizráce nepovažuji. Při všech jednáních je zřejmé, že Babišův střet zájmů, výmluvy a agrese už nejsou přijatelné pro celou Evropu. A je to právě Parlament, jediný přímo volený orgán Evropské unie, který bude rezoluci schvalovat.

Rezoluce popisuje jasnými slovy Babišův systém vysávání veřejných rozpočtů

Vím, že v kauze může být těžké se zorientovat. Prošetřovací lhůty Komise jsou dlouhé, ministerstva úmyslně mlží, trestní stíhání jednotlivostí se zastavují a zase obnovují, v jednotlivých minikauzách pro přesně stanovená období dokonce Agrofert své peníze uhájil. V jednotlivostech to může skoro vypadat, že se nic neděje a všechno bylo v pořádku.

Opravdu ale pouze v jednotlivostech. Dohromady je to vlastně docela prosté. Andrej Babiš přes svěřenské fondy ovládané nejbližšími spolupracovníky a rodinou kontroluje firmy, které systematicky zneužívají veřejné peníze. Andrej Babiš se také může kdykoliv rozhodnout tyto fondy zrušit a najednou bude zase plným majitelem všeho. Troufám si tedy říct, že je dostatečně motivovaný, aby se firmám dařilo.

Stejný Andrej Babiš vede vládu, která udatně hájí každou jednu korunu pro Agrofert, a rozdíl mezi státním a soukromým se tak stírá. Kromě následků finančních a rozpadu ústavního pořádku země pozorujeme i další fatální dopady.

Způsob, jakým jsou v České republice nastavené a využívané zemědělské dotace, poškozuje jak krajinu a půdu, tak zákazníky. Přístup k evropským penězům a drtivé preferování dotací nad levnými půjčkami definuje naši cestu za investicemi, ale jednorázovými projekty, ve kterých se peníze topí — a kvůli nastavení systému se k nim konzistentně dostávají snadněji velké firmy. Není náhoda, že máme největší průměr výměry hektarů půdy na farmu v Evropě.

Evropský parlament nyní požaduje, aby Babiš buď okamžitě skutečně prodal všechny firmy, nebo rezignoval. Dále je třeba, aby se neúčastnil dalších vyjednávání o rozpočtu, kde je těžké oddělit, zda prosazuje zájmy České republiky nebo oligarchy Babiše.

Vycházíme jak z mise kontrolního výboru, tak z několika let mravenčí práce. Držme si všichni palce, ať nikdo necouvne a v pátek rezoluce projde.

Co se stane dál?

A co se stane pak? Bohužel parlament nemá zákonodárnou iniciativu, a rezoluce tak neznamená, že se okamžitě něco stane. Je to ale jasná výzva Radě, ať si vyřeší své problémy a že pokud to neudělá, budou mít její návrhy rozpočtů v parlamentu perné chvilky.

Stejně tak jsme přibalili řadu doporučení Komisi, která teď bude moci jasně říct: „Ano, o tyhle zpřesnění pravidel je zájem a je k tomu parlamentní většina, pojďme to rychle připravit.“ My se budeme Komise pravidelně ptát, jaký je vývoj.

A takovouto kontrolu budeme tlačit jak v evropském, tak v českém parlamentu. S korupcí na nejvyšších místech se prostě musíme vypořádat, to je základ.