V pátek proběhne zasedání Evropského parlamentu, na kterém budeme hlasovat o usnesení ve věci střetu zájmů Andreje Babiše. Z boje o Babiše se stal jeden z klíčových střetů českého veřejného života, který štěpí společnost na jeho příznivce a nepřátele. Spor se ale už nevede o ideály nebo politické nastavení, ale o prostý fakt, jestli má být stát veden demokraticky a s veřejnou kontrolou nebo na sílu, populisticky a „jako firma“.

Jak jsme se sem dostali? Kritické analýzy vůči vlivu Andreje Babiše začaly u novin ářů a knih, jako byl Žlutý baron Jakuba Patočky a Zuzany Vlasaté nebo Boss Babiš Jaroslava Kmenty. Zcela správně se začal řešit Babišův střet zájmů — tehdy ještě zaměřený primárně na jeho podíl v českých médiích.

Český parlament pak přijal i velmi slabý zákon o střetu zájmů a Babiš odstoupil z pozice ministra financí. Primárně, aby se mohl věnovat kampani.

Po vítězných volbách roku 2017 se rozjel naplno — tedy, přesněji v agónii se přes půl roku pokoušel získat důvěru pro svou vládu a zemi řídil v prezidentem posvěceném provizoriu. Od léta 2018 jsme také navázali spolupráci s europoslancem Zelených v Evropském parlamentu Bartem Staesem — a i díky ní jsme byli schopní upozornit na nepřijatelnou situaci okamžitě po zpřísnění evropských pravidel 2. srpna 2018.

Na komisi se tehdy z České republiky obrátili právě Piráti a Transparency International. Započal tak spor, kterého máme stále plné ruce a který je jednou z větších kauz evropské politiky.

Babiš jako Orbán v Maďarsku postupně ovládá média i stát

Do politiky jsem šel s vizí modernizace státu, evropské spolupráce a podpory férové a vzdělané společnosti. U všeho ale pokaždé narážím na jeden problém: chybí zdroje nebo vůle. A u posledních dvou vlád obojí výrazně ovlivňuje to, že vrcholný představitel našeho státu je zároveň velkopodnikatel.