Kandidátka České republiky na eurokomisařku Věra Jourová podstoupila v pondělí v Bruselu tak zvané grilování — poslanci dvou výborů Evropského parlamentu, které sledují její budoucí portfolio témat ji po dvě hodiny mohli klást otázky zkoumající její kompetenci a její záměry. Veřejná slyšení se někdy nesou ve velmi ostrém duchu, česká kandidátka ovšem nemusela čelit prakticky žádným nepříjemným otázkám a je v podstatě jisté, že Evropský parlament její jmenování odsouhlasí.

Jourová se má stát v nové Evropské komisi místopředsedkyní, pro „hodnoty“ a „transparentnost“. Funkce místopředsedkyně komise se přitom pokládá za jakousi symbolickou úlitbu Andreji Babišovi za to, že jí nepřipadl některý z ekonomických postů, o něž český premiér usiloval.

Deklarované záměry Jourové: hájit vládu práva a bezpečnost novinářů

Veřejným slyšením, neboli grilováním, se v teorii uplatňuje demokratická kontrola europoslanců nad Evropskou komisí. Členové výborů Evropského parlamentu, do jejichž kompetence budoucí svěřené oblasti člena komise spadají, mu nejprve adresují písemné dotazy. Kandidát na člena Evropské komise je písemně zodpoví, a tento dokument pak tvoří podklad k vlastnímu slyšení.

V případě Věry Jourové se jednalo o výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) a o výbor pro ústavní záležitosti (AFCO). Už písemné dotazy europoslanců a odpovědi Věry Jourové na ně naznačovaly, že nelze očekávat nijak dramatický průběh slyšení. Selanka, v níž se pak samo slyšení proměnilo, ale překonala i nejskrovnější očekávání.

Věra Jourová byla po dvě hodiny tázána, vesměs ve velmi obecné rovině, na své záměry v nové komisi a odpovídala na ně obdobně povšechně. Vágně se přihlásila k záměru jednotných evropských kandidátek, o němž se bez výsledku diskutovalo již v minulém období Evropského parlamentu. Systém tak zvaných „spitzenkandidátů“ — celoevropských hlavních kandidátů jednotlivých stran na předsedu Evropské komise — toho byl vykostěným pozůstatkem. A nakonec se jej podařilo pohřbít s kandidátem socialistů na předsedu Evropské komise Fransem Timmermansem, a to i zásluhou snah Andreje Babiše, který to vydával za svůj úspěch.

Ani Jourová ale nepřislíbila, že bude záměr prosazovat. Slíbila, že o něm bude rozvíjet diskuse. Jak to dopadne, se tak jeví jisté už teď.

Mnohé z otázek souvisely s faktem, že Věra Jourová má v rámci svěřených kompetencí dbát o dodržování „právního státu“, byť se o téma bude dělit s budoucím belgickým eurokomisařem Didierem Reyndersem. S členskými zeměmi Polskem a Maďarskem, českými partnery v rámci visegrádské spolupráce, Evropská komise zahájila řízení právě pro porušování zásad právního státu. V obou případech ale proces uvázl na mrtvém bodě.

Jourová se přihlásila k ideji svého budoucího belgického kolegy, vyžadovat po členských zemích každoroční zprávu o stavu „prvního státu“. Současně uvedla, že by Evropská komise měla jako páku na země porušující pravidla právního státu využívat rozpočet Evropské unie. Nabízející se otázku, zda v tom nevidí riziko i pro Českou republiku a zda se v daném ohledu sama necítí ve střetu zájmů, jí nikdo nepoložil.

Česká kandidátka uklouzla v debatě o transparentnosti rozhodování Evropské komise. Po dotazu zeleného europoslance Daniela Freunda se ukázalo, že se příliš neorientuje v problematice registru lobbistů. „Nenabídla nic kromě ‚upřímného zájmu‘ a ‚čerstvé energie‘. V této fázi jsme čekali víc,“ komentovala analytička Margarida Silva z bruselského think-tanku Corporate Europe Observatory, který se vlivem lobbistů v evropských institucích zabývá, na Twitteru. V debatě o nutnosti regulovat nadměrný vliv korporátní lobby na rozhodování komise podle Margaridy Silvy česká kandidátka Věra Jourová „vůbec neví, o co se jedná — a to je u stávající eurokomisařky velké zklamání“.

Dalším, vzhledem k poměrům v České republice zvláště kořeněným, tématem, jemuž se má Věra Jourová věnovat, je situace médií a bezpečnost novinářů. Česká kandidátka na eurokomisařku hned v několika odpovědích poukázala na tragické případy maltské novinářky Daphne Caruanové Galiziové a Jána Kuciaka, kteří pro svou investigativní novinářskou práci přišli o život.

Na přímý dotaz rumunské europoslankyně Ramony Strugariuové, která poukázala na pronásledování novinářů v Bulharsku, přičemž na mysli měla zřejmě případ investigativního webu Bivol.bg, se česká kandidátka vyslovila tak, že bezpečnost novinářů je třeba chránit nejen v krajních případech, kdy jsou ohroženi na životě, ale je třeba bránit je před všemi formami pronásledování a ústrků, kterým je členské státy vystavují. Ač se to nabízelo, na situaci novinářů v České republice se jí opět nikdo nezeptal.

Tuto otázku dostala od Deníku Referendum až na na brífinku pro české novináře po slyšení (zahraniční novináři možnost klást dotazy v anglicky vedené části brífinku neměli). Na dotaz, zda bude hájit i české novináře před útoky jejího stranického šéfa a jeho médií, Věra Jourová odpověděla: „Že ji o to zatím nikdo nepožádal.“ Její tvrzení vzápětí rozporoval předseda Českého výboru Mezinárodního tiskového institutu Michal Klíma, který uvedl, že Věru Jourovou žádal o schůzku už před měsícem, avšak bez výsledku.

Poslanci Evropského parlamentu zcela selhali ve své kontrolní roli

České politické zázemí a český kontext kandidátky na eurokomisařku prakticky vůbec nepřišly během slyšení na přetřes. Jedinou výjimku představoval dotaz českého europoslance a končícího předsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila, který se Věry Jourové zeptal, zda souhlasí s výrokem svého stranického šéfa Andreje Babiše, že „v České republice si lze objednat trestní stíhání“.

Jourová poukázala na svůj vlastní případ, kdy byla v roce 2006 nespravedlivě obviněna a vazebně stíhána. V odpovědi dále uvedla, že s výrokem Andreje Babiše nesouhlasí, že stav justice u nás se od doby jejího případu podstatně zlepšil.

Ač z této její odpovědi dělají některá česká média projev její nezávislosti, či dokonce hrdinství, ve skutečnosti je vzhledem k vývoji trestní kauzy Andreje Babiše takováto formulace dnes již zcela bezproblémová. Pokud ji tedy tímto dotazem předseda TOP 09 zamýšlel dostat do úzkých, nepodařilo se mu to. A ani nemohlo.

Na doplňující dotaz Jiřího Pospíšila Jourová uvedla, že jako eurokomisařka nebude řešit výroky politiků v členských zemích, ale pouze konkrétní praxi, která by zásady právního státu narušovala. Mezi europoslanci už ale nebyl nikdo, kdo by ji konfrontoval s případy, jako byla vynucená personální výměna ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, mocenské zásahy na Středočeském krajském úřadě, které vedly k zrušení přestupkového řízení proti jejímu stranickému předsedovi v Černošicích, či změna na postu ministra spravedlnosti, jež předcházela velmi podivnému návrhu na ukončení trestního stíhání Andreje Babiše a jeho rodiny v případu Čapí hnízdo.

Europoslanci zcela pominuli mimořádně problematickou situaci českých médií, jejichž prostor svobody se zužuje pod tlakem Babišova holdingu, a také v důsledku faktu, že se koupí skupiny Bauer Media stal největším českým vydavatelem tisku. Nezabývali se vůbec ani případy konfliktu zájmů českého premiéra, které předcházející komise vyšetřovala a v nichž dospěla k závěru, že holding českého premiéra nelegální praxí připravil evropské daňové poplatníky o stamiliony eur.

Ve vzduchu stále visí otázka, zda a jak mnoho bude Česká republika vracet. S českou eurokomisařkou jako by to ale vůbec nijak nesouviselo. A tak zatímco se dostalo i na tak bizarní dotazy, jako co udělá pro ochranu práv protestujících Žlutých vest či pro britské rybáře poškozené brexitem, na vazby navrhované české eurokomisařky na korupčně-klientelistický holding jejího bosse se nikdo neptal.

Jméno Andreje Babiše za celé dvouapůlhodinové slyšení padlo jednou jedinkrát. Slova „Agrofert“ a „politické hnutí ANO“ za celé dvě hodiny nezazněla ani jednou. Je to fenomenální ostuda Evropského parlamentu a naprosté selhání europoslanců v jejich kontrolní roli. Česká politická veřejnost, demonstrující v statisícových masách i pod vlajkami Evropské unie a vkládající v ní velké naděje, nebyla na slyšení české kandidátky na eurokomisařku poslanci prakticky vůbec reprezentována.

Právě takovéto případy snižují vážnost Evropské unie a vyvolávají vůči bruselskému establishmentu nevoli. Zcela nemístně v daném kontextu působí snahy lidoveckého europoslance Tomáše Zdechovského vysvětlovat selhání kontrolní funkce parlamentu tím, že „do evropské politiky se nemá ta česká tahat“. Lidovecký populista v nevkusné kampani oblepil republiku plakáty se sloganem ujišťujícím voliče, že bude hájit v Bruselu „české zájmy“. V realitě ovšem hájí nárok bruselské „eurobubliny“ nebýt reálnými českými zájmy vyrušována.

Marně psal posléze pirátský poslanec Mikuláš Peksa na Twitteru: „Komisařka Věra Jourová nechce trestat konečné příjemce dotací a tvrdí, že čeští státní zástupci jednají nezávisle. To je bohužel implicitní přiznání, že nechá Andreje Babiše uniknout bez trestu za Čapí hnízdo.“ Na otázku DR, proč něco v tomto duchu nezaznělo na plénu, Peksa odpověděl: „Čeští piráti ve výborech, které měly grilování Jourové na starosti, nejsou. Zelení europoslanci měli jiné priority. Až nás tu bude z celé Evropy třicet, a ne pouze čtyři jako teď, bude to celé vypadat jinak.“

Příčiny klidné jízdy: jiné terče, iluze nezávislosti, nekompetence

Příčin toho, proč se žádné grilování české eurokomisařky nekonalo, proč dostala Věra Jourová prakticky vše zadarmo, je více. Tou základní je dohoda tří hlavních stran nové europarlamentní většiny, tvořené socialisty (poprvé bez českého zastoupení), stranou lidovou (s účastí TOP 09 a KDU-ČSL) a liberály (Babišovci) na terčích, na něž se zaměří.

Jourová mezi nimi není. Realita je taková, že každá členská země má nárok na svého eurokomisaře, a v letošní várce uchazečů je problematických ptáčků mimořádně hojná úroda. Komplexní přehled těch nejtemnějších kandidátů na eurokomisaře letos opět nabídli analytici Corporate Europe Observatory. Analýza věnovala největší prostor maďarskému kandidátovi Lászlóvi Trócsányimu. Kritický prostor je tu vyhrazen také pro kompromitující obchodní vazby Josepa Borrella, jehož veřejné slyšení se konalo paralelně s grilováním Jourové.

Obecně byla za nejproblematičtější článek budoucí komise pokládána vedle maďarského kandidáta Trócsányiho jeho rumunská kolegyně Rovana Plumbová. V obou případech už budoucí předsedkyně nové Evropské komise Ursula von der Leyenová požádala vlády členských států, aby raději navrhly jiné kandidáty. Smutnou vizitkou stavu Evropy jako celku je skutečnost, že Věra Jourová opravdu nepatří do nejužšího okruhu pochybných kandidátů, ani při velmi přísném pohledu na její politické zázemí.

V její prospěch hovořil také fakt, že má za sebou pětileté působení v Junckerově komisi, přičemž její výkon byl celkově hodnocen jako uspokojivý. Jourová má pověst pracovité komisařky. Její výkon při slyšení byl nesouměřitelně suverénnější než před pěti lety, včetně toho, že tehdy odpovídala česky, zatímco tentokrát zpravidla anglicky. Nadto kromě trojbloku největších stran měla své zastánce i jinde. I někteří zelení například oceňovali její roli při prosazení směrnice na ochranu whistleblowerů.

Navíc složení Evropského parlamentu prošlo po letošních volbách největší obměnou za celou svou dosavadní historii. V novém parlamentu již nepůsobí ani mnozí z bývalých europoslanců, kteří byli se situací v České republice obeznámeni a korupčními praktikami českého premiéra, eufemisticky popisovanými jako „střet zájmů“, se zabývali. Nepokračuje vlámský zelený Bart Staes, německá Pirátka Julia Reda, a zejména ani Babišova největší Nemesis, bývalá předsedkyně rozpočtového výboru, křesťanská demokratka Ingeborg Gräßleová.

Klidná jízda Jourové je ovšem také obrazem povážlivé nekompetence zasahující velkou část české politické a mediální scény, a to nejen té sledující evropskou politiku. I někteří europoslanci opozičních stran, nejen již zmíněný lidovecký populista Tomáš Zdechovský, se podílejí na přiživování obrazu Věry Jourové jako šikovné eurkomisařky bez kompromitujících vazeb k oligarchovi, který řídí Českou republiku jako svou firmu.

Podobně se na kašírování jejího obrázku podílejí prakticky všechna česká média hlavního proudu, nejen ta Babišova. A vystupují tak i někteří čeští experti na evropskou politiku. Je to přitom obraz těžko udržitelný, při zvážení základních politických skutečností, které nominaci Věry Jourové provázely.

Podle informací Deníku Referendum o nominaci na post eurokomisařky stála a intenzivně usilovala také Babišova europoslankyně Dita Charanzová, jež vedla kandidátku v evropských volbách. Také ona by zřejmě bez vážnějších problémů prošla, poněvadž se též těší — Babiš Nebabiš — mezi parlamentními kolegy v zásadě příznivé pověsti.

Jejich šéf, Andrej Babiš, je přitom proslulý svým personálním mikromanagementem. Klíčové posty rozhodně neobsazuje nedbale. Máme opravdu věřit tomu, že by na takto zásadní místo nominoval někoho, kdo mu není bezvýhradně oddán? Vzpomeňme jen, jaké psí kusy vyváděl už před pěti lety, když si svou tehdejší místopředsedkyni Věru Jourovou jako kandidátku prosadil i z pozice menšího koaličního partnera, proti nesporně kvalitnímu kandidátovi ČSSD Pavlovi Mertlíkovi.

Že má Věra Jourová dobrou pověst? Že pomohla na svět i některým dobrým věcem? Ano, jistě, ale vždyť s takovými mimikry může pro bosse pracovat mnohem efektivněji, její manévrovací prostor je širší. Díky rezervoáru dobré vůle, s nímž hospodaří, si může dovolit nesouměřitelně víc, než by mohli jiní členové „Týmu Babiš“, třeba Jaroslav Faltýnek nebo Milan Feranec.

Je to navíc metoda, kterou Babišova politická mašina používá rutinně i jinde. Ukázali jsme si svého času, že takový Richard Brabec tam, kde to firmu nic nestojí, se snaží sbírat body jako milovník přírody. Za kulisami pak vskrytu provádí čistky v institucích, které jsou z hlediska zájmů holdingu podstatné.

Věra Jourová jistě nemůže na evropské úrovni zacházet takhle daleko. A možná je i sama přesvědčena, že malé či větší daně, jež eventuálně přináší na oltář holdingu, stojí pořád za to, aby mohla dělat jiné věci, jež reálně může sama pokládat za prospěšné.

Otázky, které nezazněly, jsou přitom ty nejpodstatnější. Reprezentovala Věra Jourová v Evropské komisi primárně zájmy holdingu? Bude v tom pokračovat? Nic přesného o tom nevíme. Dění za kulisami evropských institucí je tradičně mimořádně neprůhledné. A žádnou důkladnější investigaci jejího působení nikdo neprováděl. Tak věřme, že se novináři, kteří se do toho třebas pustí, budou těšit její ochraně…

Autor je členem Rady poradců v článku citovaného brusleského think-tanku Corporate Europe Observatory.