Po oznámení o oblasti budoucího působení Věry Jourové v Evropské komisi zavládlo v českém mediálním a politickém prostoru spíše zklamání. Premiér Babiš hlasitě usiloval o silné ekonomické portfolio pro českou komisařku.

Z tohoto pohledu je budoucí portfolio Věry Jourové s názvem Hodnoty a transparentnost vnímáno jako zklamání a vyjednávací prohra. Domnívám se však, že je tomu právě naopak, a Věra Jourová je pravou osobou právě pro tuto zásadní oblast.

Evropská unie je společenstvím hodnot. Do Unie jsme byli přijati nikoli proto, abychom zbohatli, snadněji vyváželi do Německa nebo donekonečna čerpali finanční solidaritu z bohatších západních zemí, přestože toto vše se nám „podařilo“ a stalo se realitou. Do EU jsme byli přijati proto, že jsme splnili základní podmínky vstupu, mezi které patřilo a patří naplnění společných hodnot, na kterých je Evropská unie vybudována.

V očích právníka je výraz hodnota vcelku jasným pojmem, který má při jistém zjednodušení dva možné významy. Buď se jedná o význam subjektivní hodnoty — ceny určitého jevu či věci různé pro každého z nás. Taková hodnota v nás závisí hlavně na výchově rodičů a působení vnějších jevů či osob. Typicky, pro jednoho je hodnotou a životním cílem vlastnictví auta Ferrari, pro jiného je vůz Ferrari bezcennou hromadou plechu.

Anebo ve druhém obecném významu je hodnota vnímána jako označení kvality objektivně existujících jevů. Právo demokratického státu je pak z tohoto objektivního pohledu tím nejlegitimnějším a nejspravedlivějším výrazem a garantem hodnot, protože vzniká širokým konsenzem většinového názoru námi zvolených zástupců.

V českém případě jsou naše společné hodnoty dány dokonce ještě širším konsenzem na půdorysu ústavní většiny, protože jsou vyjádřené přímo v Ústavě a Listině základních práv a svobod. Patří mezi ně například: lidská důstojnost a svoboda, úcta k lidským právům a zásadám občanské společnosti (ano, to jsou hlavně „neziskovky“), společné střežení a rozvíjení zděděného přírodního, kulturního, hmotného a duchovního bohatství, závaznost principů právního státu, a tak dále. Právník má tedy jasno, objektivní nám společné hodnoty najde napsané v textu základních právních norem typu Ústavy, Listiny základních práv a svobod nebo základních smluv o Evropské unii.

Stejná situace je na úrovní eurounijní — nám společné a našimi zvolenými zástupci přijaté hodnoty jsou velmi přesně a závazně stanoveny v základních právních dokumentech Evropské unie, zejména pak v článku 2 Smlouvy o EU, který doslova říká následující: „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.” Jiné závazné unijní texty, jako jsou Lisabonská smlouva nebo Listina základních práv EU, pak například uvádí, že Evropská unie prosazuje společnost, jež se vyznačuje sociálním začleňováním, tolerancí, spravedlností, solidaritou a nepřípustností diskriminace.

Z tohoto pohledu je tedy portfolio Věry Jourové skutečně velmi horizontální, řekl bych ze všech komisařů nejširší, až bezbřehé. A také navýsost aktuální.

V celé Evropě sílí politici a politické směry, kteří neřeší naléhavé společenské problémy typu změny klimatu a ničení životního prostředí, špatné kvality vzdělávání, velmi nepříznivého demografického výhledu, zadlužení či chudoby celých velkých skupin obyvatel infrastruktury, ale vedou svou vlastní „hodnotovou“ kulturní válku zpravidla proti uprchlíkům, homosexuálům, bruselským byrokratům či ekologům na kolech. Společný mají boj proti feminismu a emancipaci žen, protože se děsí, že by politická moc přestala být v rukou zavalitých bílých mužů věku 50+.

Je proto trpce úsměvné, že Evropanem se nazývá například Viktor Orbán, který jde svými skutky přímo proti hodnotám vlastním Evropské unii, proti toleranci, proti menšinám, skrytě či méně skrytě rozdmýchává vášně proti Židům zosobněným Georgem Sorosem, díky jehož stipendiu on sám vystudoval. Jeho evropanství spočívá vlastně jen v tom, že dokázal spolu se svými bližními a spolužáky zázračně zbohatnout na špatně nasměrovaném proudu evropských dotací a rád by v tom pokračoval.

Úloha Věry Jourové tedy bude nesmírně důležitá. Ve svém portfoliu má kromě hodnot a transparentnosti problematiku dezinformací, které hrály a budou hrát zejména v našem geografickém okruhu velmi negativní roli v mnoha volbách.

Věra Jourová je správně na svém místě i vzhledem k oblasti a zemi, ze které pochází ona sama a její zkušenosti. Kdo jiný by měl lépe rozumět dezinformacím a mocnému vlivu ruských trollů než někdo, jehož prezident je šiřitelem takových dezinformací? Kdo jiný by měl lépe rozumět problematice transparentnosti než někdo, jehož stranický šéf a šéf stranického poslaneckého klubu ohýbají k prasknutí psaná i nepsaná pravidla střetu zájmů a lobbingu? Švédský nebo dánský komisař by v její roli musel nutně působit jako naivní prosťáček.

A vůbec nevadí, že problematiku vlády práva bude sdílet s belgickým komisařem pro spravedlnost Didierem Reyndersem. Lze totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že si z povahy své role vytvoří celou řadu nepřátel mezi lídry nejen zemí V4, pro které slova jako společné hodnoty a transparentnost nic neznamenají.

Bude patřit k nejviditelnějším členům Evropské komise, bude kritizována a napadána, protože velká většina našich nebo třeba polských politiků a občanů stejně nepochopí, že v Bruselu musí Jourová zastupovat zájmy 500 miliónů Evropanů, a nikoli pouze Čechů nebo zemí V4. Aparát kolegy Reynderse se jí tedy bude velmi hodit.

A měla by také tlačit na to, aby vedle cukru měla Evropská komise k dispozici také bič finančních nástrojů k tomu, aby státy nerespektující základní hodnoty EU pocítily alespoň finančně, že závazná pravidla se musí dodržovat. V opačném případě by se totiž mohla snadno ocitnout v roli Agentury EU pro lidská práva, která může kritizovat cokoli a její reálný dopad se blíží nule.

Věra Jourová byla navíc poctěna jednou z místopředsednických pozic, což je pro ni osobně jistě velké zadostiučinění. Již ve své minulé roli byla zpočátku velmi podceňována a její agenda vydávána za slabou a ona přitom dokázala svěřenou problematiku výborně zvládnout, a dokonce se dostat mezi 100 nejvlivnějších osobností planety roku 2019. Klobouk dolů a držme Věře Jourové a sami sobě palce, aby uspěla i ve své nové funkci.