Evropská komise ohlásila tento týden balíček změn v evropské spotřebitelské legislativě, takzvanou novou politiku pro spotřebitele (New deal for consumers). Jedná o  revizi několika různých směrnic na ochranu spotřebitelů, které předcházelo více než roční posuzování slabých míst, zejména pokud jde o vymáhání spotřebitelských práv. Ačkoliv v evropském prostředí budí zdaleka největší pozornost otázka kolektivních žalob, která kladená do souvislosti zejména se skandálem Dieselgate, v českém prostředí mediálně nejvíce zaujal ohlášený konec takzvané dvojí kvality.

Evropská komise roky neprojevila ochotu tématem se vůbec zabývat. Nyní již ale nemohla nereagovat. V desítce zemí se uskutečnily intenzivně medializované průzkumy. Dvojí kvalita je vnímána jako symbol fungování vnitřního trhu EU. Drtivá většina občanů několika členských států tuto praktiku odmítá a státy se rozhodly proti ní společně postupovat (k těm nejaktivnějším patřilo vedle České republiky zejména Slovensko a Maďarsko, ale také Bulharsko či Chorvatsko).

Symboliku dvojí kvality vnímanou jako přetrvávající rozdělení Evropy železnou oponou v Evropě nelze podceňovat. Existují samozřejmě i opačné názory. Podle nich se nejedná o žádnou nekalou praktiku, a už vůbec ne diskriminaci, pouze o přirozenou snahu vyjít vstříc spotřebitelským preferencím, pokud jde o chuť nebo cenu. Prý je třeba zachovat různorodost produktů, jiné složení neznamená nižší kvalitu, je nutné zachovat možnost inovací produktů a podobně. Tyto argumenty se postupem času vyvíjejí v závislosti na tom, jak se je daří rozporovat. Zaznamenala jsem i zcela vážně míněný argument, že stejné složení znamená komunismus.