Evropská komise ohlásila tento týden balíček změn v evropské spotřebitelské legislativě, takzvanou novou politiku pro spotřebitele (New deal for consumers). Jedná o  revizi několika různých směrnic na ochranu spotřebitelů, které předcházelo více než roční posuzování slabých míst, zejména pokud jde o vymáhání spotřebitelských práv. Ačkoliv v evropském prostředí budí zdaleka největší pozornost otázka kolektivních žalob, která kladená do souvislosti zejména se skandálem Dieselgate, v českém prostředí mediálně nejvíce zaujal ohlášený konec takzvané dvojí kvality.

Evropská komise roky neprojevila ochotu tématem se vůbec zabývat. Nyní již ale nemohla nereagovat. V desítce zemí se uskutečnily intenzivně medializované průzkumy. Dvojí kvalita je vnímána jako symbol fungování vnitřního trhu EU. Drtivá většina občanů několika členských států tuto praktiku odmítá a státy se rozhodly proti ní společně postupovat (k těm nejaktivnějším patřilo vedle České republiky zejména Slovensko a Maďarsko, ale také Bulharsko či Chorvatsko).

Symboliku dvojí kvality vnímanou jako přetrvávající rozdělení Evropy železnou oponou v Evropě nelze podceňovat. Existují samozřejmě i opačné názory. Podle nich se nejedná o žádnou nekalou praktiku, a už vůbec ne diskriminaci, pouze o přirozenou snahu vyjít vstříc spotřebitelským preferencím, pokud jde o chuť nebo cenu. Prý je třeba zachovat různorodost produktů, jiné složení neznamená nižší kvalitu, je nutné zachovat možnost inovací produktů a podobně. Tyto argumenty se postupem času vyvíjejí v závislosti na tom, jak se je daří rozporovat. Zaznamenala jsem i zcela vážně míněný argument, že stejné složení znamená komunismus.

Od doby, kdy jsem se tématu dvojí kvality začala věnovat, jsem absolvovala desítky debat s výrobci, obchodníky, spotřebitelskými organizacemi, akademickou sférou i s kolegyněmi a kolegy v Evropském parlamentu. Podařilo se mi navrhnout a prosadit během uplynulých let k dvojí kvalitě několik pozměňovacích návrhů a odstavců v rezolucích o spotřebitelských tématech, kde žádáme, aby Evropská komise konala, provedla průzkumy a posoudila legislativu.

Asi nejdůležitější z nich pochází již z roku 2013. Právě o toto usnesení se mohli opřít i premiéři a ministři zemědělství V4 na summitu ve Varšavě v dubnu loňského roku za účasti premiéra Sobotky a ministra zemědělství Jurečky. Tento summit předsedů vlád V4, považuji za průlomový z pohledu politické podpory. Další navazující jednání, kterým byl pověřen slovenský premiér Robert Fico s předsedou Evropské komise Jeanem Claudem Junckerem, již připravilo půdu pro další aktivity. Otázkou pouze bylo, jakým směrem půjdou.

Právní analýza, kterou jsem nechala zpracovat experty na spotřebitelské právo Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci na jaře loňského roku, některé možnosti nastínila. Ačkoliv nejúčinnější vyhodnocenou variantou byla legislativní úprava, Komise se ještě pokusila o tzv. měkkou variantu.

Po Junckerově vystoupení v Evropském parlamentu, kde se ve svém proslovu o stavu Unie k řešení dvojí kvality přihlásil, se Komise vydala nejprve cestou právně nezávazných doporučení pro dozorové orgány ve snaze přesvědčit, že jde pouze o to dát jim vodítka, jak mají ve vymáhání postupovat. Není bez zajímavosti, že v obdobných pokynech vydaných ke stejné směrnici jen o několik let dříve se dvojí kvalita jako taková výslovně připouští. Komise dále vyhradila milion eur na další testování.

Důležité pro další vývoj je ještě jedno opatření, a to tvorba takzvané společné metodiky pro testování, které garantuje evropské Společné výzkumné centrum, a také debaty v expertním Vysokém fóru pro lepší fungování potravinového řetězce (garantem je Generálního ředitelství Evropské komise pro průmysl DG GROW).

Zde už se ovšem dostáváme mimo parlamentní dohled. Sem europoslanci nemají přístup, naopak jde o tělesa nevolená. Záměr vytvořit metodiky testování de facto vychází vstříc argumentům výrobců, kteří rozporovali výsledky některých provedených testů. Tvorby metodiky se účastní zástupci šestnácti států EU, mezi nimi zástupci výrobců, obchodníků, akademické sféry i delegovaný zástupce spotřebitelských organizací. Zda bude metodika přijata, co bude obsahovat, do jaké míry se do ní budou promítat různé zájmy, je s otazníkem. Výstupů bychom se měli dočkat do konce tohoto roku.

Fórum nyní diskutuje také o takzvaných legitimních důvodech, tedy o tom, kdy je možné dvojí kvalitu ospravedlnit. Jak bude seznam těchto důvodů vypadat, tak vymahatelná bude celá legislativa a takový bude mít dopad na chování výrobců a obchodníků. Z toho vyvstane pravděpodobně také základní politický spor, který se nad novým návrhem v Radě a Evropském parlamentu povede.

Proto byl můj první komentář nad návrhem Evropské komise, se kterým přišla věcně příslušná komisařka Věra Jourová (přičemž vím, že ani v Komisi nebylo lehké návrh prosadit) nikoliv oslavný, ale poněkud střízlivější. Krok Evropské komise vítám, ale dobojováno zdaleka není. Je třeba zamezit tomu, aby se vlk veřejného mínění nažral a koza dvojí kvality zůstala celá.