Vláda Andreje Babiše (ANO) se zřejmě nepřipojí k žalobě Polska proti evropské Směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně uvedl, že by takový krok znevěrohodnil Českou republiku před zbytkem Evropské unie a zdrženlivost doporučil i premiérovi. Piráti Zaorálka za vstřícnost ke spornému materiálu kritizují a varují před tím, že hrozí konec svobodného internetu.

Jádro pře leží v sedmnáctém článku Směrnice. Ten v případě uvedení do praxe s největší pravděpodobností přinese množství automatických filtrů, jimiž budou provozovatelé webových platforem preventivně prosévat obsah, aby se zbavili autorsky chráněných dat. Kritici dlouhodobě upozorňují, že filtrační algoritmy nerozpoznají kontext ani satiru, a tudíž pravděpodobně zachytí i zcela legální obsah.

Podle Zaorálka je ovšem prioritou ochrana zákonem zaručených práv autorů. „Cílem článku sedmnáct je zabránit masivnímu poškozování nositelů práv, kdy je někdo prostě neoprávněně využívá a vlastně říká ‚já nic, já jsem jen poskytl server, já jsem to tam nedal.‘ Ale vtip je v tom, že on vlastně opravdu využívá děl, která někdo vytvořil, a ohání se svobodou a samozřejmě z toho má taky jakýsi prospěch,“ odpověděl na interpelaci poslance Tomáše Profanta (Piráti).

Způsob, jakým bude směrnice fungovat, vysvětlil Zaorálek na příkladu známého internetového úložiště Ulož.to. „Na tomto serveru se třeba objeví film Svěráka a dotyčný autor protestuje proti tomu, že se tak stalo. Směrnice chce právě tomuto zamezit. A stanovit, aby v případě, že se nějaký autor ozve a řekne ‚tam se něco promítá a já jsem na to nedal žádné svolení‘, bylo možné zasáhnout,“ vysvětlil.

V uvedené situaci je ovšem možné zasáhnout již nyní. Provozovatel portálu má ve chvíli, kdy se na něj obrátí držitel autorských práv s požadavkem na odstranění neoprávněně šířeného obsahu, povinnost data stáhnout. Jedná se o takzvaný notice - take down princip, který v přeneseném významu platí i pro další protiprávní obsah na internetu. Její slabinou, jež ostatně vedla k myšlence automatizovaných filtrů, je skutečnost, že většinu porušení autorského práva na internetu nikdy nikdo nezaznamená.

„Problém je, že tato Směrnice jde výrazně dál a zcela jednoznačně navádí k tomu, aby se použila preventivní až preemptivní opatření. To opravdu znamená robotické cenzorní filtry. Takové, které nemají vlastní vědomí, ale musejí rozhodovat na základě podobnosti,“ vysvětlil Zaorálkovi Profant.

Ani předběžná filtrace obsahu ministrovi nevadí. Zatímco Profant ji označuje za cenzuru, Zaorálek důvěřuje ve správnost záměru předkladatelů. „V preambuli obsahující odůvodnění a výklad textu Směrnice se výslovně uvádí, že povinnosti stanovené v této směrnici by neměly vést k tomu, že členské státy zavedou obecnou povinnost sledování,“ poznamenal.

Ochrana práv novinářů versus ohrožení svobodného internetu

Vyhlídky polské žaloby jsou prozatím nejisté. Podle právničky Petry Dolejšové z advokátní kanceláže eLegal je ovšem kritika Směrnice správná. „Výtky jsou na místě a uspět mohou, ale samozřejmě bude záležet na Soudním dvoru. Na místě je především argument ochrany soukromí. V momentě, kdy se bude monitorovat obsah vkládaný do online světa, tak se totiž právě do soukromí zasahuje,“ řekla Deníku Referendum.

Směrnici jako takovou Dolejšová ovšem neodmítá. „Je to svým způsobem patová situace. Chápu důvody, proč opatření vzniklo, a vzniknout mělo. Způsob, jakým je nastavené, ovšem povede jedině k tomu, že lidé zvyklí na určitý komfort budou přesouvat data na východ či naopak západ do oblastí s nižší ochranou obsahu,“ dodala.

Směrnici schválil Evropský parlament koncem března. Opatření od počátku provázejí spory. Na jedné straně stojí zájem novinářů trpících přebíráním obsahu zpravodajskými agregátory a poklesem čtenosti v důsledku šíření informací po sociálních sítích, na straně druhé korporace jako Google a Facebook, ale také aktivisté usilující o ochranu nezávislosti internetu, někteří progresivní politici i autoři internetové encyklopedie Wikipedia.

Europoslanci se odmítli zabývat pozměňovacími návrhy, a celý obsáhlý materiál tak schválili najednou. Zůstala zachována jak povinnost digitálních gigantů platit za zpřístupnění novinářského obsahu, tak aktuálně diskutované nařízení provozovatelům webových stránek a platforem „vynaložit veškeré úsilí“ k odstranění protiprávního obsahu. To sice explicitně nepřikazuje zavádět automatické filtry, vzhledem k objemu dat protékajících internetem k nim ale z největší pravděpodobností povede.

Jednotlivé země Evropské unie mají dva roky na to, aby Směrnici začlenily do své legislativy. Jak přesně se opatření promítne do fungování internetu, není zcela zřejmé. Nejasnosti kolem nastavení algoritmů vyhledávajících autorská díla totiž doplňuje i nezodpovězená otázka, kdo bude tyto filtry vyvíjet. Podle pesimistů včetně Profanta hrozí, že komplikovanost užité technologie ještě posílí již tak víceméně monopolní postavení některých digitálních společností.