...a může odstoupit. Proboha, už dnes je na internetu problém najít kvalitní-nekomerční obsah, plno kvalitních serverů skončila nebo zkomercionalizované (většinou se tak stalo po změně majitele)...a s tímhle digikorporátním diktátem se situace ještě řádově zhorší a Internet (původně vytvořený jako rychlá informační kanál mezi vědci v CERNu) zůstane navždy již jen prodejním kanálem. Kvalitní tištěný obsah (nízkonákladové knihy vydávané většinou přímo autory aj.) začne být opět vyhledávaný jako Kralická Bible v dobách F.L.Věka...

Luboš Zaorálek se svým výkladem o Svěrákově filmu na uložto zařadil vedle Tondy Staňka. Směrnice náleží k nejdůležitejší legislativní agendě jeho ministerstva a on nezná ani stávající stav, ani stávající praxi.

Oba víme, že o to pří výhradách vůči směrnici nejde.

"...Internet (původně vytvořený jako rychlý informační kanál mezi vědci v CERNu)..."
Omyl, prvním předchůdcem internetu byla americká armádní síť ARPANET, která vznikla už v roce 1969.

za doplnění. Nicméně to nic nemění ani na smyslu mého příspěvku ani na smyslu celého Internetu, tzn.INFORMOVAT. Síť zaplevelená reklamou, (to)boty a "filtry" (eufemicky vzato), které většinu nekomerčního obsahu ihned smažou, tuto funkci plnit nebude.

by se měl zamyslet, jestli je tak úplně konzistentní s vývojem lidské civilizace všechno privatizovat a patentovat. S tímhle přístupem za chvíli nebudeme moci ani mluvit, aniž bychom si předplatil slovník neologismů, které kupř. nějaký informatik vytvořil a nechal si je patentovat. A) celospolečenský užitek z takového jednání je nula B) Ty nejlepší vynálezy jsou většinou volně šiřitelné (open-source)...proto je odjakživa lepší Linux a nikoliv Windows

P.S. Pokud byste výše uvedený článek četl, zjistil byste, že vymáhání autorského práva je možné již dnes...i bez filtrů a botů na kterých zase budou rejžovat hlavně korporace

S odmítnutím myšlenky, že se jaksi uvažuje jen to, co lze privatizovat a patentovat, a že se to uznává, jen je-li to privatizováno a patentováno, máte nesporně pravdu.
Potíž se směrnicí je ale o řád níže. Požadavky, které ukládá poskytovatelům internetových služeb na ně uvaluje povinnost atestace všeho, co se k nim nahrává s ohledem na jasně prokázána autorská práva.
To by znamenalo buďto nezměrné množství drahé lidské práce, navíc práce zcela demotivující, nebo automatickou kontrolu. To druhé, reálně jediné řešení není možné kvalitně zavést. Poslední velká země zrušila povinnou registraci autorství k určitému dílu v minulém století -- tudíž nemůžete jako za dobré královny Anny vzít registr, do kterého si každý autor nebo knihkupec nechal za poplatek (byli to tuším dva šilinky) zapsat svoji knihu. Musíte ty boty stavět tak, aby vyřazovaly vše, u čeho nedokážou prověřit práva.
Abych uvedl příklad z mnohem jednodušší prostředí, potřeboval jsem loni zadat studentům málo dostupný text z roku 1844 a požádal jsem v Národní knihovně o digitální kopii jeho posledního vydání z roku 1946. V knize byla ediční poznámka uvádějící původní vydání a také bibliografická poznámka uvádějící úmrtí autora v padesátých letech devatenáctého století. Poznámky k vydání sice pravděpodobně napsal někdo, kdo zemřel před méně než sedmdesátí léty, ale byly na konci knihy a já je v té žádosti o kopii výslovně nechtěl. Přesto jsem se dozvěděl, že není jisté, zda dílo nespadá pod autorské právo. Digitální kopie původního vydání nebyla problém, jen byla ve fraktuře (lidově švabachu) a tu dnes neumí dobře číst ani studenti humanitních věd, ani běžné recognity.
A to jsem jednal se školeným knihovníkem, nikoli s botem.

Nechci soudit, zda Zaorálkovo neználkovství bylo skutečné nebo účelové. Ony ty řeči o potřebě chránit práva nebohých autorů (tj. institucí, korporací a nakladatelství, kterým je autor musí přenechat nebo prodat za hubičku), kterými se zakrývalo, že směrnice je legislativní zmetek, chrlil kdekterý velký mediální dům a proč by ministr vymýšlel něco jiného, než co mu diktují korporace. Zvlášť když musí dokazovat, že je sice sociálně demokratický, ale to přece neznamená, že by snad chtěl stavět proti zájmům byznysu.

Ale ty menší přece ta směrnice postihne jednoznačně, zatímco Google má dost prostředků, aby její dopady na úkor slabší konkurence optimalizoval.
Mimoto, pokud odmítám věcně špatnou směrnici -- vzniklou v důsledku neochoty o věci přemýšlet, ale demonstrovat řešení, lhostejno, že blbé --, pak se sotva stavím na něčí stranu.

Toto napsal tady
http://www.typograf.org/SKLAD/KN-pozdneletni.pdf
Ivan Hoffmann:

Myslím, že jsem tu scénu kdysi dávno viděl v Tarkovského Andreji Rublevovi. Lesem jdou nevidomí malíři, kteří byli oslepeni proto, aby nemohli někomu dalšímu vymalovat kostel. Je to čirý děs. A je to také středověký předobraz fenoménu, který pracovně označme jako „marnost autorství“.

Kdo chce dnes profitovat z duševního vlastnictví, nemusí se nutně zbavit autora uměleckého díla, vědeckého objevu či technického vynálezu. Postačí koupit autorská práva. Živelné, spontánní šíření pokroku lze eliminovat právně, tedy civilizovaně a děje se tak ze dvou důvodů: Buďto proto, aby se vlastník autorských práv nemusel dělit o zisk, anebo aby nepřišel o zisk, který je novým vynálezem či objevem ohrožen.

Místo Tarkovského slepců bloudí dnešním světem autoři, kteří prodali své nápady za zlomek jejich ceny a jsou‐li výjimeční, pak jsou vázáni smlouvami o exkluzivitě, aby z nich nemohla mít užitek konkurence. Co zůstává, je touha mocných zištně kontrolovat budoucnost. Vlastníci patentů a autorských práv rozhodují o míře a podobě pokroku, který se tedy neodvíjí od lidské kreativity, ale vychází z ekonomické kalkulace majitelů budoucnosti.

Když se v této situaci vede kampaň proti zcizování duševního vlastnictví, nejedná se o ochranu autorů. Svých práv se domáhají vlastníci autorských práv. Ti jsou ovšem okrádáni o něco, co vlastní sice legálně, ale také nemravně. Celá konstrukce duševního vlastnictví je legalizací nelegitimního. Za každým lidským objevem je totiž třeba vnímat genia loci. Nic se nerodí z ničeho, ani lidská myšlenka, a vše, co člověka posouvá vpřed a výš, je předurčeno sloužit všem, nikoli pouze někomu.

Poznání je posláním. Veškeré autorství je provázeno nápovědou univerza. Autorství je dar naslouchat a rezonovat. Současně je autorství břemenem, neboť každá inovace je současně přínosem i hrozbou. Stojí‐li otázka, zda respektovat duševní vlastnictví, měli bychom vycházet z evidence, že ovládání duševního vlastnictví je častěji provázeno jeho zneužitím než jeho využitím.

Svět, ve kterém autoři bezmocně přihlížejí, co se s jejich díly, objevy a vynálezy stane či nestane, je světem, jehož budoucnost je kvůli absenci autorské odpovědnosti temná. V tomto smyslu je současná snaha Evropského parlamentu regulovat internet v zájmu vlastníků autorských práv krokem vstříc temnotě, kterou
bloudí ti Tarkovského slepci.

(Omlouvám se za chybu ve jméně autora, správně má být Ivan Hoffman.)

...třikrát díky všem za obohacující diskusi.

"Regulace ve prospěch vlastníků autorských práv, nikoli ve prospěch autorů" - to sice zní velice přesvědčivě, ale pokud vím, reálná situace je přece jenom dost jiná. Jsou to samotní autoři, kteří tuto regulaci žádají; a asi ji nežádají jenom ve prospěch nějakých komerčních subjektů, nýbrž proto, aby i oni sami z produktů svého ducha a svého umění také alespoň něco měli.

"Jsou to samotní autoři, kteří tuto regulaci žádají..."

Jak kdo, jak kde. V českém prostředí je řada autorů, kteří organizaci OSA (Ochranný svaz autorský) považují za žábu na prameni, která nejen že nechrání jejich zájmy, ale navíc je nemóresně ždímá a stará se jen o své příjmy, a spousta hlavně méně známých autorů (zkuste se zeptat třeba venkovských muzikantů nebo garážových rockerů) její "ochranu" i členství v ní odmítá.

Ano, jsou i autoři, kteří se dožadují regulace. Někteří dokonce "této" regulace. To ještě neznamená, že by směrnice, o kterou jde, nebyla z hlediska ochrany nelegálního sdílení a stahování bezzubá a ze společenského hlediska škodlivá. Mimo jiné protože jen předstírá, že řeší problém.

Sice jen částečně, ale problematika nastíněná v článku je natolik závažná, že snad stojí za to sem ten odkaz dát.

https://a2larm.cz/2019/09/politika-v-ere-dat/

Úplně OT to ale není. Autorská práva k datům a nakládání s nimi jsou jedna z těch věcí, které budou mít podstatný vliv na další vývoj společnosti.