V současném Evropském parlamentu je Julia Reda jedinou pirátskou poslankyní. S velkou nadějí pohlíží na to, že v letošních volbách se europarlamentní posádka Pirátů rozšíří díky výsledku v České republice. I proto přijela své kolegy podpořit už na začátku kampaně na akce do Brna a Prahy.

O české země se živě zajímá, v Evropském parlamentu se účastnila akce pořádané Deníkem Referendum o Andrej Babišovi a jeho dopadu na svobodu médií. Tentokrát jsme se potkali ráno po její brněnské besedě v hotelu Continental. Mluvili jsme zejména o jejím hlavním tématu, jemuž se v Evropském parlamentu věnovala. Jedná se o evropskou směrnici o autorských právech, která má potenciál zásadně nepříznivě ovlivnit prostředí internetu. Mluvili jsme rovněž o konfliktu zájmů Andreje Babiše a také o vyhlídkách Pirátů v evropských volbách.

Vaše hlavní téma v Evropském parlamentu byla reforma autorského práva. V České republice se o problému prakticky nemluvilo a panují o něm jen velmi povšechné znalosti. Můžete prosím polopatě vysvětlit, oč se jedná a oč se vedou tak prudké spory?

Debata se stále ještě vede, protože opatření zatím nebylo schváleno. V mnoha evropských zemích se rozproudila velmi živá debata, nejvíce asi v Německu, ale ve značné míře i v některých dalších zemích. Finální hlasování se uskuteční pravděpodobně v dubnu, těsně před evropskými volbami.

Důvod, proč se lidé proti zákonu bouří, spočívá v tom, že by jeho přijetí mělo poměrně ničivé dopady na internetovou komunikaci. Spory se vedou hlavně o dvou velmi kontroverzních článcích číslo 11 a 13. V Německu se proti nim konaly velké protesty vyvolané zejména mladými lidmi, pro které je dnes internet základním komunikačním prostředím a používají ho k diskusím mezi fanoušky, k hraní her a podobně. Vyvinulo se to v poměrně významné protestní hnutí.

Článek 13 v podstatě činí internetové platformy zodpovědnými za to, když jejich uživatelé poruší autorská práva. Říká se tu, že internetové platformy orientované na zisk, na něž jejich uživatelé mohou nahrávat obsah, nesou odpovědnost za případné porušení autorských práv.

Pokud je někdo schopen říct, tohle je má píseň, mé video, můj text, internetové platformy musí zaručit, že daný obsah nebude možné nahrát. A jediný způsob, jak lze něco takového zaručit v případě velkého objemu nahrávaného obsahu, spočívá v automatizaci; to jest ve vytvoření filtrů.

Problém je ale v tom, že technologie není schopna rozpoznat, v jakém kontextu se nějaký obsah používá. To znamená, že všechny výjimky z autorského práva, jež slouží k ochraně svobody projevu a tvorby, budou najednou ignorovány.

Takže například dnes můžete použít malé fragmenty z filmů nebo počítačových her jako součást recenze nebo parodie či kritiky, ale pokud zavedete automatické filtry, takové pasáže se stanou nepřípustnými. To se už dnes v určité míře děje na Facebooku a na YouTube, které používají některé filtry dobrovolně, ale navrhovaná směrnice EU by to zavedla jako povinnost všude a v mnohem větším rozsahu.

Kritika článku 11 se soustředí na tak zvanou „daň z odkazu“. Jedná se v podstatě o zpoplatnění odkazů na obsah v médiích. Přitom články samy o sobě už dnes autorským právem chráněné jsou. Vlastníkem práv je obvykle autor a tím, že text vydá v novinách obvykle převádí svá práva na ně. Jinak řečeno není tu žádná mezera v autorském právu.

Někteří z větších vydavatelů tvrdí, že dnes můžete vzít jejich obsah a publikovat ho jinde. V realitě to ovšem není pravda. Pokud si vezmete obsah a jen tak ho publikujete jinde, je to porušení autorských práv už dnes. Takže nové je jen to, že se začnou chránit práva vydavatelů, nejen autorů, a také to, že se zavádí ochrana malých fragmentů textů — jako je byť jen jediná věta nebo titulek, což dnes platná úprava autorského práva nechrání.

Vzniká tak obava, že se v důsledku směrnice stane velmi obtížným na internetu sdílet odkazy na obsah v médiích. Nebudete moci citovat, abyste lidem řekli, co je za odkazem. Mohlo by to mít vcelku ničivé dopady na stránky, jako je Wikipedie, nebo na webové stránky, které se snaží sledovat nějaké téma tím, že k němu shromažďují odkazy na veškerý relevantní obsah. To by podle nové směrnice přestalo být najednou možné.

Pro malé vydavatele je to rovněž problém, protože většinu svého obsahu získávají ze sociálních sítí a z vyhledávačů. Pokud bude obtížnější odkazovat na jejich obsah, sníží se jim návštěvnost.

Směrnice o autorském právu nemá zachránit média

Tak jak věc líčíte, to vypadá, že oba návrhy nedávají vůbec žádný smysl. Ale mají přece své obhájce, kteří argumentují body, jež se mi jeví jako závažné. Myslím, že bychom měli mluvit o motivech k přijetí takové směrnice. Jako malý vydavatel musím říct, že mi vadí, pokud za obsah sdílený z našich novin v sociálních sítích, dostává prakticky veškeré příjmy z inzerce Facebook či Google. Příjmy za novinářskou práci v celém západním světě kolabují, což je těsně spjato s krizí demokracií. A tohle je přece zapotřebí řešit. Vydavatelé tvrdí, že navrhovaná opatření tomu pomohou. Nemají pravdu? A pokud ne, jaké řešení navrhujete vy?

Základní argumentace je taková, že vyhledavače a sociální platformy prostě přebírají mediální obsah a neplatí za něj. Pokud se ale podíváte podrobněji na vývoj trhu, je to poněkud jinak. Je pravda, že Google a Facebook získávají příjmy z inzerce na úkor vydavatelů médií, ale to není proto, že mají schopnost sdílet odkazy na články, ale proto že zlikvidovali inzertní trh.

Pokud chcete dnes inzerovat, je jasné, že vám nikdo nedá tak lákavou nabídku jako Google a Facebook. Důvodem je, že mají přístup k obrovskému množství osobních dat a jsou schopni umístit inzerát do kontextu a prostředí, kde bude působit nejatraktivněji. Z toho důvodu všechny mediální organizace čelí dramatickému poklesu příjmů z inzerce.

Spíše než o poklesu lze mluvit v podstatě o kolapsu inzertního trhu. A reálně to ohrožuje kvalitu a vliv novinářské práce.

Ano. Ale nemyslím si, že motivací za článkem 11 diskutované směrnice je právě tuto věc napravit. Takhle ušlechtile se to jen zdůvodňuje, ale skutečné cíle jsou úplně jiné.

Celé je to nápad jediného německého vydavatele, jímž je Axel Springer. Jedná se o vydavatelský dům, který dlouhodobě vykazuje zisky, zůstává všemu navzdory stabilní. Ba dokonce v poslední době jeho zisky rostou.

Říká se, že mediální trh kolabuje, a proto potřebujeme takovýto zákon. Říkají, že Facebook a Google odkazováním na články berou médiím reklamu. Tvrdí, že za to Facebook a Google musí platit.

Ale situace je taková, že Google a Facebook už dnes samozřejmě musí platit, pokud by přebíraly celé texty. A problém je v tom, že řada vydavatelů jim už dnes tak jako tak poskytuje texty zdarma, anebo za velmi nízký poplatek... Pokud se zavede nové exkluzivní právo vztahující se na titulky, fragmenty textů či dokonce odkazy, nic se na tom nezmění.

Jinými slovy obhajujete platební bránu?

Ne, vůbec ne. Zatím jen vysvětluji motivaci vydavatelství Axel Springer.

No dobře, ale tohle přece nejsou argumenty jenom Axela Springera. Nepotřebuju Axela Springera, abych viděl, že příjmy z reklamy za náš obsah i obsah všech dalších médií, si odnáší Facebook a Google.