Přežije umění umělou inteligenci?
Markéta GregorováPrvní digitální revoluce nedokázala vzít kreativcům práci. Dokáže to další technologický pokrok, který má v názvu pojem „inteligence“? Proč začínáme s automatizací u kreativní, a ne manuální práce?
Jedním z motivů vzniku Pirátství jako politického projektu bylo očividné zastarávání autorských práv tváří v tvář nástupu Internetu a zrychlujícímu se pokroku na poli technologií bez nosičů. Copyrightové směrnice neplnily funkci ochrany umělců a jejich příjmů, ba naopak se jen snažily zakonzervovat příjmovou pozici velkých vydavatelských domů a korporací. Zároveň bránily svobodnému šíření informací všeho druhu — a tedy i skutečnému rozvoji kreativity.
Volné šíření autorských děl podporuje šíření inspirace a rozšiřuje možnosti konzumovat umění. Aby mohl takový model fungovat, musí být ovšem současně schopen uživit ty umělce a umělkyně, kteří v něj vkládají pořád to hlavní — svou kreativní práci a uměleckou invenci.
Pirátství nenavrhovalo přesnou podobu koncového modelu. Pirátská vize autorství na svobodném Internetu počítala především s ochranou práv autorů, zrušením monopolů kolektivních správců a snahou nebrodit se zbytečně proti proudy řeky — tedy proti budoucnosti, kterou Internet přináší, ať si tvůrci, prodejci i konzumenti přejí cokoli.
Přizpůsobení začaly časem nabízet například streamovací platformy typu Netflix. Jejich duši tíží zase jiný hřích — monopolizace a neudržitelnost ekonomického modelu. Z hlediska autorských práv ale přeci jen aspoň vykročily správným směrem. Umožňují totiž skvělým filmařským talentům po světě vyrábět kvalitní obsah s rozpočtem, na který jinak nemohli dosáhnout. Za poměrně malý poplatek pak má každý uživatel přístup k veškerému uměleckému obsahu, který takto vzniká.
Znamená to, že už nikdo na světě nepoužívá torrenty? Samozřejmě, že ne. Ale tvůrci mají platformy — YouTube, Spotify, ale i Shutterstock — kam mohou svou tvorbu nahrát, dostat ji teoreticky zdarma k masám lidí a vydělat na tom. A uživatelé si mohou pohodlně na pár službách za malý poplatek vychutnat všechno umění, které zrovna chtějí konzumovat.
První nástup digitálních technologií, zdá se, tvůrci přežili a dokázali ho přetvořit ve svůj prospěch. Je tedy panika kolem nastupující nadvlády umělé inteligence v kreativní oblasti bouří ve sklenici vody nebo milníkem, na který budeme muset najít řešení? Anebo přinese přímo konec umění, jak ho dosud známe?
Strašák umělé inteligence?
"Nápad totiž bude mít vždycky duši" - zajímavá téze. A v zásadě je možno s ní vyslovit plný souhlas. Nápad - pokud je jím míněna autentická umělecká kreativita - vždy musí vycházet z hloubky niterného prožitku, tedy z citů, emocí; a to je to co žádná UI principiálně nemá.
V tomto smyslu tedy skutečně není nutno se obávat, že by UI mohla nahradit skutečné umění, lidskou kreativitu, autentický umělecký počin umělce zakoušejícího jsoucí svět.
Problém je ale někde jinde: už dnes naprostá většina konzumentů není schopna rozlišit pravé umění od kýče; jak pak by bylo možno očekávat, že dokáží rozlišit pravé umělecké dílo od velice zdařilé - umělé, respektive "umělointeligenční" - napodobeniny?...
Vlastním problémem tedy není umělá inteligence jako taková; vlastním problémem zůstává sám člověk. A otázka míry jeho osobní inteligence.