Piráti se v roce 2019 doslova probojovali do Evropského parlamentu skrze výbušné téma směrnice o copyrightu, proti níž do posledního dechu v roce 2019 vystupovali. To, co zvedlo do ulic stovky tisíc Němců, se v České republice setkalo s přeci jen mírnější reakcí, ale přesto se konalo množství demonstrací. Velké vydavatelské domy vydávaly kritické články vůči těm europoslancům, kteří se stavěli proti směrnici. A platformy jako YouTube naopak aktivně pobízely své tvůrce, aby vyrazili vůči směrnici do boje. Na frontě kampaní se vedla před eurovolbami především diskuse o dvojí kvalitě potravin, na frontě obsahové však probíhala válka o copyright.

Nejvíce pozornosti vzbuzovaly tzv. články 11 a 13, později přečíslované na 15 a 17 — a tak o nich zde budu psát. Článek 17 cílil hlavně na memy a zábavu, a logicky proto přitáhl pozornost influencerů. Článek 15 se týkal spíše zpravodajských portálů — měl totiž zavést poplatek za citování, aby platformy typu Google News, Facebook, Twitter, Wikipedia nebo i český Seznam, přinášející odkazy s náhledy článků z jiných webů, platily vydavatelům poplatek za sdílení odkazu. Tvůrci směrnice očekávali, že uvidíme náhledy jen těch článků, za které poskytovatel služby zaplatí vydavateli.

My jsme už tehdy správně očekávali něco jiného — a aktivně jsme proti tomu demonstrovali: proč by například Google měl chtít platit novinářům za to, že jim dělá reklamu? Čas nám dal bohužel za pravdu — my ale nevěštili z křišťálové koule. Přesně takto to totiž dopadlo v Německu, kde daň z odkazu zavedli ještě před evropskou směrnicí. A světe div se, poté, co čeští zákonodárci regulaci ještě zpřísnili, to dopadlo totožně i u nás.

Při sledování našeho videa za záchranu internetu z roku 2019 mi došlo, že sama přesně o těchto následcích mluvím. Nebudu popírat, že je příjemné vidět, jak moc mělo smysl na problém veřejně upozorňovat, i jaké budou jeho dopady. Už tehdy jsme totiž měli tuto pozici podepřenou daty a argumenty. A takové podložené postoje se většinou ukážou jako správné.

Česká příchuť

Nyní najednou český uživatel Facebooku nevidí u článků náhledové fotky. Záměr českých zákonodárců byl bohulibý a problém přinesla samotná směrnice. Pozměňovací návrh měl velkým platformám zakázat, aby obsah vydavatele, se kterým se nedohodnou na výši poplatků, ve své službě zobrazovaly, což má samozřejmě za účel chránit vydavatele. Původní text směrnice platformám totiž umožňuje zveřejňovat odkazy a blíže nedefinované „velmi krátké úryvky“ textu. Právě toho platformy zneužívaly ve Francii i Německu a vydavatelům za nic neplatily.

Reakce Googlu a Mety (Facebook, Instagram) však proběhla přesně po vzoru ostatních trhů — a v důsledku českého pozměňovacího návrhu možná budou dopady i přísnější. Obě firmy ihned přestaly zobrazovat náhledové obrázky i výňatky textu ze zpravodajských webů. Google zrušil licenční program News Showcase, v němž platil za zpravodajství některým vydavatelům, a dokonce zvažuje, že přestane krátké úryvky zobrazovat úplně. Vyhledávání zpravodajských článků na Googlu by tak nyní byla jen přehlídka URL adres.

Proč se Google či Meta takto chovají? Vždyť obsah potřebují a licenční poplatky je těžko mohou finančně zruinovat. Čertovo kopýtko je v obchodním modelu platforem. Platformám jde o udržení vaší pozornosti na svých stránkách co nejdéle, aby vám mohly ukázat co nejvíce reklamy. Ještě do loňského roku tvořila reklama 98 procent z celkového obratu Mety, který činil 118 miliard dolarů. Google se vás zase snaží ideálně navést tam, kde po kliknutí získá peníze on — a ne že je bude muset naopak platit, a samozřejmě také k využívání jejich agregátorů, tedy Google News.

Platformy se tedy tváří naoko smutně, že jsou „nuceny“ takový krok učinit. Ve skutečnosti jim ale tento stav vyhovuje. Facebook nemá žádný zájem na tom, aby vás působivý obrázek nebo jinak zajímavý náhled odklonil z jejich aplikace na nějaký jiný web. Již teď algoritmy takové příspěvky spíše upozaďovaly a nová úprava této snaze Facebooku nahrává.

Zda se přeci jen začnou s některými vydavateli bavit o nastavení poplatků, jak jim určuje zákon, zatím není jasné. Zda nastaví lepší podmínky těm vydavatelům, kteří jim nabídnou, že jejich obsah mohou zveřejňovat i zadarmo — a zda se první takoví najdou mezi dezinformačními portály typu Aeronet — můžeme zatím jen spekulovat.

Ale naše predikce z roku 2019 bohužel vyšly.