Jak se Facebook stal opiem lidstva
František VrabelSociální síť Facebook už dávno není komunikačním prostředkem, nýbrž platformou sloužící k formování i mapování postojů jednotlivců. Je institucí bezprostředně ohrožující demokracii. Dozrál čas, aby zveřejnil své algoritmy.
Není vždy snadné se v boji proti dezinformacím zorientovat v tom, kdo je vlastně náš protivník. S nařknutím, že na internetu šíří nepravdivé informace, se setkávají novináři, politici, vlády, a dokonce i naši vlastní prarodiče.
Přestože žádná z těchto skupin není zcela nevinná, odpověď na otázku, s kým že to vlastně zápolíme, je prostá. Jak totiž na sklonku loňského roku prohlásila facebooková whistleblowerka Frances Haugenová, vinu za všudypřítomnost dezinformací nesou samy algoritmy sociálních sítí.
Od svého spuštění v roce 2004 se Facebook ze sítě sloužící k propojování studentů rozrostl na monstrózní sledovací aparát, jenž ve všech koutech světa rozvrací společenskou soudržnost a demokracii. Hromadí demografická data o svých uživatelích — včetně důvěrných informací, jako je třeba tělesná váha nebo těhotenství — a z nich odvozuje jejich sociální DNA.
Data pro kohokoliv
Firma pak data prodává libovolnému kupci, výrobcem šamponů počínaje a ruskými či čínskými tajnými službami konče. Ti pak můžou pomocí takzvaného mikrotargetingu neboli sdělení šitých na míru oslovovat konkrétní skupiny z celkových 2,9 miliard uživatelů sociální sítě. Facebook tak třetím stranám umožňuje ovlivňovat smýšlení veřejnosti a obchodovat s „lidskou budoucností“ — tedy s prognózami rozhodnutí, jež jednotliví lidé v budoucnu učiní.
A tak je Facebook po celém světě využíván k zasévání nedůvěry v demokratické instituce. Jeho algoritmy vyústily v projevy násilí ve skutečném světě, a staly se rozbuškou genocidy v Myanmaru nebo posloužily náboru teroristů v Jižní Americe, Západní Africe či na Blízkém východě.