„Nikdo si nestěžuje na to, že je v parku špatný internetový signál. Lidi by spíše stáli o to, aby tam byla funkční toaleta. Obdobně nikdo nestojí o popelnice se senzory: bohatě by stačilo, kdyby byl svoz odpadu zkrátka častější,“ sarkasticky komentuje proměnu veřejného prostoru kanadský spisovatel David Sax v knize Budoucnost je analogová: Jak vytvořit lidštější svět (The Future Is Analog: How to Create a More Human World, 2022). Kvalita a přívětivost veřejného prostoru se s postupujícím upřednostňováním digitálních řešení v mnoha ohledech paradoxně zhoršuje.

S podobnou vervou, s jakou tepe do konceptu „smart city“, Sax jízlivě komentuje celou „smart společnost“. Vychází přitom z nedávné zkušenosti celosvětové pandemie, které vedla k bezprecedentnímu přesunu velké části našich aktivit do on-line prostoru.

Ve snaze podtrhnout ubíjející covidové bezčasí, ve kterém se líně převaloval jeden den a týden za druhým, dělí Sax knihu do sedmi kapitol. V rámci pondělí popisuje útrapy pracovní, jež se zhusta nesly ve znamení plytkých on-line „callů“. Úterý věnuje zpravidla nepříliš produktivním snahám o distanční vzdělávání. V rámci středy pojednává digitalizaci byznysu. Čtvrtek zasvěcuje vylidněným městům, pátek pak on-line kultuře. Sobota se týká proměny mezilidské konverzace a v neděli pak konečně přichází čas nahlédnout digitálními jedničkami a nulami zpustošenou duši jednotlivce.

Podle Saxe byl průběh digitalizace ve všech odvětvích velmi podobný: počáteční nadšení vystřídala velmi záhy skepse a tvrdý náraz. Autor při vzniku knihy vyzpovídal desítky expertů a expertek na dané oblasti. Citace z rozhovorů prokládá svými osobními zkušenostmi a dospívá k nemilosrdným závěrům: například pracovní produktivita podle něj zpočátku rostla, nasazení se však postupně rozplynulo v často samoúčelné koordinaci a komunikaci. Ve svých domácích kancelářích jsme tak sice dokonce někteří odpracovali více hodin, reálně jsme ale vykonali méně práce.

I ve školství se situace vyvíjela neradostně. Třetina dětí z veřejných škol v New Yorku postrádala nutné technologické zázemí pro on-line výuku. Zajistit odpovídající podmínky měly ostatně problém i dobře zajištěné a tedy privilegované rodiny, jako je autorova — Sax musel koupit nový wi-fi router, aby se jeho čtyřčlenná domácnost mohla denně účastnit videokonferencí.

Dívat se do on-line očí

Saxovy postřehy týkající se digitalizované práce a školství nepůsobí dnes příliš překvapivě. Stoprocentní práci na dálku už totiž nevěří ani velké technologické firmy v čele s platformou Zoom, které se nedávno média vysmála, když se rozhodla povolat své zaměstnance „zpět ke strojům“.

Přijde-li řeč na školství, je výsledek ještě jasnější: pandemie ukázala, že škola jako fyzický prostor, sloužící k vytváření a posilování sociálních vazeb, je nenahraditelná. Případný plošný návrat on-line výuky si ve vzácné shodě nepřejí studenti, vyučující ani rodiče. V České republice, kde trvala distanční výuka obzvlášť dlouho, referovala o značné míře neefektivity třeba tematická zpráva České školní inspekce z listopadu 2020.

Zásadní jsou však Saxova tvrzení týkající se digitální komunikace, které vyvozuje v dalších kapitolách během rozhovorů s hudebníky, obchodníky, či městskými architekty. Podle jedné Saxem zpovídané odbornice byla pandemie příležitostí si dlouhodobě prakticky ozkoušet limity digitální komunikace, jíž chtě nechtě ztrácíme až dvě třetiny „konverzačních významů“.