„Nůž lze použít ke krájení cibule, ale také k úkladné vraždě. Je to snad důvod k zákazu jejich nošení či prodeje?“ Tímto rádoby argumentem se často ohánějí zastánci vývoje a volného prodeje technologických nástrojů určených ke sledování. Následuje obvykle sofistika o tom, že samozřejmě nevraždí nože, ale lidé, kteří je drží, a žádná regulace proto nemá smysl. Nakolik je však takové srovnání přiléhavé?

Zavádějící srovnání

Vezměme si systémy na rozpoznávání obličeje. Na první pohled jde o klasický kamerový systém, který je ovšem doplněn softwarem umožňujícím v reálném čase nebo i s odstupem porovnávat tváře zachycené kamerami s tvářemi v referenční databázi — v databázi hledaných osob, ale třeba i v databázi všech občanů daného státu.

Databáze může být legální, ale i nelegální, příkladem budiž obří databáze společnosti Clearview AI plná fotografií posbíraných zejména z internetových zdrojů. Firma, jíž za využití databáze s miliardami tváří platily i bezpečnostní složky evropských států, dostala v nedávné době v Řecku či v Itálii obří pokutu za porušení povinností stanovených Obecným nařízením o ochraně osobních údajů, známým pod zkratkou GDPR.