↗

Dnes už dané systémy fungují i při sledování člověka z různých úhlů, v davu či za různých světelných podmínek. Propojování informací z takového sledování s dalšími informacemi umožňuje neuvěřitelné věci, které mohou končit až naplněním dystopické vize, jak je už dnes realitou v Číně. Foto Jared Rodrigue, Truthout, flickr

Druhá polovina ledna přinesla hned několik událostí, které rozviřují debatu o využívání kamerových systémů s technologiemi rozpoznávání tváří (face recognition). Do této debaty vstoupily jak evropské instituce, když nejprve Evropský parlament schválil zprávu o využití umělé inteligence pro vojenské a civilní účely a následně i Rada Evropy vydala svá doporučení pro zákonodárce k přijetí přísné regulace metod rozpoznávání tváře.

Zároveň byla v polovině ledna zaregistrována tzv. evropská občanská iniciativa (ECI) pod názvem Reclaim Your Face, která požaduje zákaz plošného sledování veřejných prostor spojeného s využívání face recognition a obecně větší transparentnost a přísnou regulaci využívání metod rozpoznávání obličeje i v dalších oblastech. Cílem iniciativy je sebrat jeden milion podpisů Evropanů a donutit Evropskou komisi, aby se zákazem zabývala.

V České republice sbírá podpisy k podpoře evropská občanská iniciativa organizace Iuridicum Remedium. V čem se sledování veřejného prostoru proměňuje, že to vyvolává takový zájem?

Proměny kamerového sledování?

Kamerové sledování veřejného prostoru je něco, s čím se většina lidí smířila. Pokud nám vadí kamery, jde obvykle o kamery v místech, které pociťujeme jako něco více intimního, než je ulice, třeba chodba domu, pracoviště, škola.

Stranou zájmu veřejné debaty ale dlouho stála proměna, kterou postupně kamerové systémy procházejí. Nejprve šlo o zlepšení jejich rozlišení. Přestává být důležité kolik kamer ve městě je, když mnohem lepší výsledky dodá jedna kamera s vysokým rozlišením zabírající třeba celé náměstí než dvacet kamer, které poskytnou nekvalitní obraz zachycující ve výsledku podstatně menší prostor.

Na to navázaly kamery s pokročilejšími funkcemi, ať už jde o kontrolu pohybu, opuštěných věcí, konfliktních situací, jako jsou rvačky, nebo třeba i detekci „zbytečného postávání“, což je funkce, kterou „umí“ třeba kamery Prahy 1. Na uvedené druhy detekce navazují možnosti rozpoznávání a identifikace či autentizace.