Změnit si můžete jméno i adresu. Sociální sítě či platební karty používat nemusíte, jakkoli vám to může ztížit život. Hlavu si z krku ale nesundáte — a jak se přesvědčil třeba Podvodník z Tinderu ve stejnojmenném dokumentu z loňského roku, podstoupit plastickou operaci a nechat si změnit tvář není jen tak.

Před biometrickým dohledem, který zahrnuje nejen rozpoznávání tváře, ale i chůze či hlasu, se už prakticky neschováte. Za významného strašáka považuje biometrický dohled i Edward Snowden, který před deseti lety odhalil masivní plošné sledování telefonů a elektronické komunikace v USA. Pro nedávný článek v časopise Atlantic uvedl, že oproti současným systémům rozpoznávání tváří a špionážním softwarům typu Pegasus vypadá někdejší sledování jako dětská hra.

Právě systémem, který po vložení fotografie určitého obličeje „vyplivne“ třeba občanský průkaz s příslušnými údaji, nyní disponuje česká policie. Ač se její nová „hračka“ dočkala mediálního zájmu i za hranicemi České republiky, o nic překvapivého nejde.

Již v roce 2019 požádalo vedení pražské policie magistrát o aktivaci automatizovaného rozpoznávání obličejů na šesti místech kamerového systému. Pražská koalice v čele s tehdejším primátorem Zdeňkem Hřibem nápad vedení policie neboli „otevření tohoto tématu k diskusi“, jak to pojmenoval mluvčí policie, odmítla.

Hned o rok později se však objevily zprávy, že policie systém, který během vteřiny rozpozná konkrétního člověka z databáze čítající až 40 milionů osob, zakoupila od firmy Cogniware. Již tehdy policie v mediálních vyjádřeních ani nepopřela, že v rámci testu zkoušela využít i fotografie z veřejně dostupných zdrojů, jako jsou například sociální sítě.

V médiích se v uplynulých letech objevovaly i zprávy o tom, že kamery rozpoznávající tváře jsou v provozu třeba v Karviné. Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů, který systém na základě informací z médií kontroloval v druhé polovině loňského roku, však tato funkce není zapnutá.

Analytický nástroj v pravém slova smyslu?

Nyní však policie poprvé přiznává, že softwarem na rozpoznávání tváří nejenom disponuje, ale že jej i aktivně využívá. Vedle Letiště Václava Havla se potvrzuje další využití této doslova dystopické technologie v České republice. Policie se brání, že se „nejedná o analytický nástroj v pravém slova smyslu“. Její informační systém Digitálních podob osob neslouží prý k identifikaci lidí v reálném čase a je využíván „pouze“ ke zpětnému porovnávání obličejů.

Policie zde jenom slovíčkaří: na rozsáhlých možnostech zneužití technologie v praxi to nic nemění. Aktuálně máme k dispozici jen interní, zčásti začerněný pokyn policejního prezidenta, a neznáme základní parametry systému. Nevíme, jak funguje referenční databáze, jak se naplňuje daty, jak se aktualizují, likvidují, kdo má k systému přístup, jakým způsobem a za jakých podmínek ho může získat…