Občanské organizace a zástupci průmyslu v posledních letech spojili své síly, aby ubránili šifrovanou osobní komunikaci před zásahy vlád. Jak poznamenává bývalý komisař Rady Evropy pro lidská práva, v době masového sledování je šifrování „klíčovým nástrojem ochrany lidských práv“. To mohu potvrdit i ze své zkušenosti poslankyně Evropského parlamentu, kde se zabývám bezpečností a zahraniční politikou. Aktivisté, novináři, obránci lidských práv, ale i běžní občané spoléhají na právo na soukromí, které vnímají ve spojení s jednou z klíčových evropských hodnot — svobodou projevu, ale i jako jádro demokracie.

Šifrování patří mezi nejdůležitější technologie umožňující ochranu soukromí v dnešním světě a stojí na něm většina základních online služeb — aplikace pro zasílání zpráv, telefonáty, e-maily, sdílení souborů či platební systémy. Koncové šifrování neboli end-to-end encryption zajišťuje, že obsah zpráv mohou dešifrovat a číst pouze účastníci komunikace, což znemožňuje neoprávněný přístup. Příkladem jsou aplikace Signal nebo WhatsApp. Je to také metoda ze všech nejefektivnější.

Přesto však vlády a bezpečnostní složky stále častěji usilují o přístup k šifrovaným komunikacím, i za cenu podrývání důvěry veřejnosti v ochranu soukromí. Několik vlád napříč členskými státy EU usiluje o oslabení šifrovacích technologií pod záminkou boje proti terorismu a jiné trestné činnosti.

Poselství je jasné: pro mnohé z vlád a jejich orgánů není šifrování nástrojem ochrany lidských práv, ale překážkou. Evropská komise dokonce vytvořila pracovní skupinu na vysoké úrovni zabývající se „přístupem k datům pro efektivní vymáhání práva“. Tato skupina, složená ze zástupců bezpečnostních složek, doporučila zavedení „zákonného přístupu“ k datům „en clair“, tedy v čitelné podobě. To by znamenalo, že komunikační služby by byly povinny instalovat „zadní vrátka“, která by umožnila kriminalistům přístup k nešifrovaným údajům.