Právo platit hotovostí jako právo na soukromí
Jan VobořilDebaty o povinném přijímání bezhotovostních plateb zakrývají odvrácenou stranu problému: bezhotovostní platby doprovází masivní sběr dat o kupujících. Ohroženo je právo na soukromí.
V probíhající okurkové sezóně je velká mediální pozornost věnována rozhodnutí řady podniků nepřijímat platební karty. Odmítání přijímání hotovosti je často automaticky spojováno s daňovými podvody a se zpátečnickým bráněním pokroku.
Mezi mediálními výstupy mne zaujal třeba komentář Jana Stránského, který vedle obvinění v podstatě všech českých kempů z daňových podvodů označuje nepřijímání platebních karet za „nesmyslné a neudržitelné“. Podle něj žijeme v době, kdy už prý banky uvažují o zrušení platebních karet, protože někteří lidé při placení používají chytré telefony a hodinky. Skoro by se zdálo, že už snad ani nemáme jiné než pokrokové zákazníky s chytrými hodinkami s platební aplikací a na druhé straně podnikatele, kteří brání pokroku s umaštěnými prsty sčítajícími bankovky.
Ministerstvo „monitoruje situaci“
V České republice se skutečně stále více rozevírají nůžky mezi těmi, kdo preferují placení kartami (mobily, hodinkami, v budoucnu třeba čipem mezi prsty nebo úsměvem) a volají po tom, aby takto mohli platit vždy a všude, a těmi, kteří při platbách preferují hotovost a také chtějí právo tímto způsobem platit vždy a všude. Pro první skupinu je často těžko představitelné, že ještě žijí lidé, kteří nemají bankovní účet a platební kartu a kterým proto nic jiného než platit hotově ani nezbývá.
Vedle podniků, které nepřijímají karty, existují instituce a podniky, které naopak nepřijímají hotovost. Hotovostí už dnes nezaplatíte sociální pojištění, v řadě měst máte dražší MHD, v některých vlacích si nekoupíte občerstvení, ve velkých městech často za parkování jinak než bezhotovostně nezaplatíte a podobně. V řadě obchodů, kde je hotovost přijímána, pak obchodníci stále častěji nemají peníze na vrácení.