Hned po krachu americké banky First Republic zorganizovala Federální společnost pro pojištění vkladů (FDIC) bleskový prodej aktiv banky finanční firmě JPMorgan Chase. Porušila tím své základní pravidlo, které zakazuje jakékoli bance vlastnící více než deset procent pojištěných amerických vkladů expandovat pohlcením jiné banky. Americké úřady se však rozhodly ušetřit daňové poplatníky dalších výdajů a umožnily — ba dokonce pomohly — největší americké bance, která je příliš velká, než aby mohla padnout (TBTF), ještě více se rozrůst.

Ve vzácné shodě nad krokem federální pojišťovací společnosti zajásali demokraté i republikáni a vyzdvihli, že zapojení „soukromého sektoru“ — banky JPMorgan — nijak nezatíží daňové poplatníky.

Ve skutečnosti však žádný důvod k jásotu není. Všudypřítomný ředitel JPMorgan Chase Jamie Dimon vyjednal s FDIC úvěrový limit ve výši padesáti miliard dolarů a dohodu o sdílení ztrát, která bude americké daňové poplatníky stát třináct miliard dolarů. Řečeno ve zkratce, vyřešení problému First Republic znamená pro Američany pořádné daňové zatížení, a navíc ještě větší „TBTF“ banka přináší i větší systémová rizika.

Banka First Republic byla relativně malá, její osud je však předzvěstí událostí budoucích a významnějších. Díky růstu cen — a v menší míře i mezd — se státní dluh USA ve vztahu k národnímu důchodu zmenšil.

Ale spolu s tím, jak Federální rezervní systém zvyšoval úrokové sazby, aby zastavil inflaci, klesala hodnota obchodovatelných obligací americké vlády, které byly uloženy na bankovních účtech. Proč totiž kupovat použité dluhopisy s nízkým výnosem, když si můžete koupit čerstvé s vyšším výnosem? A protože většinu bezpečných aktiv v držení bank tvoří státní obligace, zbankrotovaly banky Silicon Valley, Signature nebo First Republic.