Kdo se bojí digitálních měn centrálních bank?

Janis Varufakis

Krachy amerických bank budou pokračovat. Těžit z toho budou jen ty největší, které stát nenechá padnout, což pro celou společnost znamená zásadní strukturální hrozbu. Úřady i politici to vědí, ale přesto klamou veřejnost.

Banka First Republic byla relativně malá, její osud je však předzvěstí událostí budoucích a významnějších. Foto Justin Sullivan, Getty Images via AFP

Hned po krachu americké banky First Republic zorganizovala Federální společnost pro pojištění vkladů (FDIC) bleskový prodej aktiv banky finanční firmě JPMorgan Chase. Porušila tím své základní pravidlo, které zakazuje jakékoli bance vlastnící více než deset procent pojištěných amerických vkladů expandovat pohlcením jiné banky. Americké úřady se však rozhodly ušetřit daňové poplatníky dalších výdajů a umožnily — ba dokonce pomohly — největší americké bance, která je příliš velká, než aby mohla padnout (TBTF), ještě více se rozrůst.

Ve vzácné shodě nad krokem federální pojišťovací společnosti zajásali demokraté i republikáni a vyzdvihli, že zapojení „soukromého sektoru“ — banky JPMorgan — nijak nezatíží daňové poplatníky.

Ve skutečnosti však žádný důvod k jásotu není. Všudypřítomný ředitel JPMorgan Chase Jamie Dimon vyjednal s FDIC úvěrový limit ve výši padesáti miliard dolarů a dohodu o sdílení ztrát, která bude americké daňové poplatníky stát třináct miliard dolarů. Řečeno ve zkratce, vyřešení problému First Republic znamená pro Američany pořádné daňové zatížení, a navíc ještě větší „TBTF“ banka přináší i větší systémová rizika.

Banka First Republic byla relativně malá, její osud je však předzvěstí událostí budoucích a významnějších. Díky růstu cen — a v menší míře i mezd — se státní dluh USA ve vztahu k národnímu důchodu zmenšil.

Ale spolu s tím, jak Federální rezervní systém zvyšoval úrokové sazby, aby zastavil inflaci, klesala hodnota obchodovatelných obligací americké vlády, které byly uloženy na bankovních účtech. Proč totiž kupovat použité dluhopisy s nízkým výnosem, když si můžete koupit čerstvé s vyšším výnosem? A protože většinu bezpečných aktiv v držení bank tvoří státní obligace, zbankrotovaly banky Silicon Valley, Signature nebo First Republic.

Je málo pravděpodobné, že nastolená dynamika v dohledné době pomine. Krachovat tak budou další banky. To pomůže bankám, jež jsou příliš velké, než aby se mohly nechat padnout, a pro společnost se stanou ještě větší strukturální hrozbou než dosud. Americké úřady tvrzením, že šetří daně občanů, klamou veřejnost, a navíc připravují půdu pro vypuknutí budoucí bankovní krize, za niž budou popuzení občané donuceni platit ještě více než dnes.

Digitální měna centrální banky

Vůči převzetí malých bank megabankami existuje alternativa, jež nenutí daňové poplatníky nést náklady na krytí nepojištěných vkladů: je jí vkladový účet Federálního rezervního systému (FED), respektive postupné zavádění digitálního dolaru vydávaného FEDem.

Představme si, jak by digitální měna americké centrální banky (CBDC) fungovala v případě First Republic. Místo toho, aby Federální společnost pro pojištění vkladů ručila za vklady penězi daňových poplatníků, FED by pro vkladatele First Republic vytvořil digitální účty (nebo elektronické peněženky) a připsal na ně jejich zůstatky. Vkladatelé by pak mohli peníze ponechat na svém novém účtu u FEDu a provádět z něj platby pomocí uživatelského jména a PIN kódu, nebo si zůstatek převést na jiný bankovní účet.

Jejich vklady na účtu u Federálního rezervního systému by byly de facto garantovány, takže by nebylo třeba zatěžovat daňové poplatníky nebo jiné banky. Pokud se FED obává, že navýšením peněžní zásoby dojde k nárůstu inflace, může nové peníze sterilizovat prodejem ekvivalentní hodnoty některých aktiv, například hypoték a dluhopisů, které již vlastní.

V konečném důsledku by daňoví poplatníci nebyli nuceni platit za něco, za co nemohou. Megabankám, jako je JPMorgan, by se zabránilo v další expanzi a Wall Street by se konečně musel potýkat s tolik žádoucí konkurencí, jež by ho přiměla pozvednout standardy a dodržovat pravidla.

Bankéři nás drží jako rukojmí

Už vidím horlivé odpůrce digitální měny centrální banky, jak se ženou ke klávesnicím, aby mě odsoudili za napomáhání zlovolné snaze Velkého bratra získat kontrolu nad transakcemi každého občana. Ale láteří na nesprávném místě.

Digitální peníze už tu jsou a stále více vytlačují hotovostní platby. Finanční úřad, FBI, a dokonce i místní policie mají bezprostřední přístup k americkým platbám. Kanadský premiér Justin Trudeau nemusel čekat na zavedení digitální měny centrální banky, aby zmrazil bankovní účty řidičů kamionů protestujících proti povinnému očkování. Banky a velké technologické firmy běžně znemožňují transakce lidem, jejichž postoje považují za nepřípustné.

Jinak řečeno, již nyní žijeme v technofeudální společnosti, kde musíme banku a nepřímo i vládu žádat o dovolení k platbě. Naše digitální platby mohou centrálně rušit společnosti vydávající kreditní karty, banky, úředníci a další neodpovědní a netransparentní zprostředkovatelé.

Ač se to může zdát paradoxní, digitální měna centrální banky může oproti současnému stavu soukromí občanů posílit a chránit nás před přebujelou centralizací moci.

Rovnováhu dělby moci lze zajistit prostřednictvím dvou nezávislých a vzájemně oddělených systémů správy dat. Systém, který by spravoval účty FEDu, může být zcela anonymní (stejně jako jsou anonymní kryptoúčty identifikované dlouhým řetězcem čísel), zatímco druhý oddělený systém může sloužit příslušným orgánům pro dohled, zda nedochází k nezákonné činnosti, jako jsou daňové úniky a praní špinavých peněz.

Řádné a demokraticky kontrolované zavedení CBDC tak může nakonec přinést řadu výhod: posílení výběru daní, potlačení deflace a posílení ochrany před Velkým bratrem i jeho mnoha menšími bratry. Proč tedy tolik zášti vůči CBDC ze strany těch, jimž nevadí dohled a kontrola, kterou nad námi vykonávají digitální peníze ovládané Wall Streetem? Kdo se digitálních měn centrálních bank opravdu bojí?

Svého času se chamtivost představitelů tabákových společností skrývala za libertariánským rozhořčením nad omezováním práva kuřáků svobodně si zvolit rakovinu. Současný odpor proti centrální digitální měně prospívá zájmům bankéřů, kteří se děsí vyhlídky na účty pod správou FEDu. Dimon a další páni vesmíru „TBTF“ se strachují oprávněně, protože digitální měna FEDu by ohrozila jimi budované impérium.

Bankéři po celém světě se právem strachují, že mnoha z jejich lukrativních služeb by již nebylo zapotřebí. Po „odpojení“ těchto služeb, jako je držení vkladů, zpracování plateb a další, by už totiž nemohli držet celou společnost jako rukojmí.

Z anglického originálu Who's Afraid of Central Bank Digital Currencies? publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.