Evropský průmysl se chvěje před dvojí hrozbou, která na něj čím dál více doléhá: jsou to jednak vysoké ceny energií, jednak americký zákon o snížení inflace, který v podstatě podplácí evropský ekologický průmysl, aby se přesunul do Spojených států.

Stanou se z průmyslových center Evropy upadající oblasti podobně, jako se to stalo v oblasti amerického rezavého pásu? Zažije Německo trauma, které potkalo Velkou Británii, když padly její továrny a vysoce kvalifikovaná britská pracovní síla byla nucena přijmout práci s nízkou kvalifikací, nízkou produktivitou a nízkými mzdami?

Ohrožení evropského průmyslu?

Problém ohrožení evropského průmyslu už nějaký čas mezi vrcholnými evropskými představiteli rezonoval. Německý kancléř Olaf Scholz obratem navrhl nový evropský fond, který by měl nabídnout státní pomoc právě podnikům, které americké dotace lákají k odchodu z Evropské unie. Ale vzhledem k tomu, jak pomalu se Evropská unie rozhoduje — zvlášť v případě společného dluhu, který teprve umožňuje jakékoli financování —, panují pochyby, zda evropské dotace budou schopné včas a přiměřeně čelit americkým dotacím.

Dobrým příkladem toho, co je v sázce, je německý automobilový průmysl. Automobilky byly návratem inflace zasaženy hned dvakrát: rostoucí ceny pohonných hmot odrazují zákazníky a zároveň zvyšují výrobní náklady. Protože je podstatná část německého průmyslu na výrobě automobilů závislá, začali mnozí komentátoři lamentovat nad rizikem deindustrializace. Znepokojení je namístě, ale jejich analýzy opomíjí zásadní aspekt celé věci.