↗

Policie stále žije ve světě, v němž „z online náhledu, k němuž se není možné vracet, je osoba v podstatě neidentifikovatelná“. My ale už žijeme v době neslýchaných technických možností, kdy lze třeba… nahrávat veškeré dění na monitoru. Foto Brian Merrill, pixabay

Evropští poslanci a poslankyně se Nařízením o umělé inteligenci, jež ve středu schválil Evropský parlament, vymezili nejen vůči systémům umožňující vzdálenou biometrickou identifikaci v reálném čase. Odmítli totiž i tzv. systém sociálního skóre či nástroje předpovídající, že někdo spáchá trestný čin. Jistého zatím samozřejmě není nic: proces vyjednávání bude pokračovat trialogem s jednotlivými zeměmi. Některé přitom již sdělily, že zákaz rozpoznávání obličejů nepřipadá v úvahu.

Na dosavadním výsledku má lví podíl občanská společnost, konkrétně pak desítky neziskových organizací, které v posledních třech letech vytvářely intenzivní tlak. Ty největší lidskoprávní organizace přelomové rozhodnutí přivítaly nadšeně, avšak s výhradami. Podle Amnesty i Access Now nechrání aktuální verze dostatečně zejména migranty a migrantky na hranicích, kde jsou biometrické a prediktivní systémy často využívány.

A s výhradami by se, konkrétně v České republice, dalo pokračovat. „Nedá se to nazývat úplným zákazem biometrické identifikace v reálném čase. Ten zákaz je sice pro policejní orgány, v Česku tedy například PČR a Celní správu ČR, netýká se ale zpravodajských služeb, tedy BIS, ÚZSI a Vojenského zpravodajství,“ říká k aktuální situaci student práv Václav Mach, který se dlouhodobě zabývá biometrickým systémem na pražském Letišti Václava Havla. To je zatím oficiálně jediným místem v zemi, kde je více než stovka kamer rozpoznávajících tváře nasazena.