Nedávno jsme mohli zaznamenat výbornou zprávu. Umělá inteligence pomohla vědcům vyvinout antibiotikum účinné proti bakterii Acinetobacter baumannii, která až dosud odolávala všem antimikrobiálním lékům.

Algoritmus vytvořený umělou inteligencí nejprve analyzoval tisíce chemických sloučenin v klíčových proteinech bakterie, jež způsobuje zápal plic a infikuje rány tak závažným způsobem, že ji Světová zdravotnická organizace zařadila mezi tři největší bakteriální hrozby pro lidstvo. Jakmile umělá inteligence dokončila chemickou analýzu, začala vytvářet lék. Výsledek má oproti stávajícím antibiotikům lepší vlastnosti a pomůže zachraňovat lidské životy. Bez přispění umělé inteligence by přitom nejspíše nevznikl.

Vytvoření daného antibiotika je jedním z velikých vědeckých triumfů posledních let. Popsaný úspěch a kladná role umělé inteligence v něm má však svůj neblahý protějšek v příběhu Chrise Smallse, který pracoval jako skladník v pobočce Amazonu na Staten Islandu v New Yorku a během pandemie tam na protest proti pracovním podmínkám zorganizoval stávku.

Smallsovo jméno se dostalo do titulků novin, když vyšlo najevo, že v návaznosti na jeho propuštění uspořádali bohatí a mocní ředitelé Amazonu dlouhou videokonferenci, během níž vymýšleli, jak ho v očích veřejnosti znevěrohodnit. Přesto se jejich bývalému zaměstnanci podařilo po dvou letech od vyhazovu zorganizovat první — a doposud stále ještě jediné — oficiálně uznané odbory v Amazonu ve Spojených státech.

Manažeři Amazonu byli po léta školeni v používání všemožných prostředků, jimiž měli zaměstnancům v organizování odborů bránit. Vznik odborového svazu založeného Smallsem pro ně tedy znamenal hořkou prohru. Leč dnes je Smallsův perně vydobytý úspěch ohrožen stejnou technologií, jež vytvořila antibiotikum ničící choroboplodné zárodky.

Uniklé video z roku 2018 odhaluje, jak manažeři Amazonu podstupují školení, aby si všímali jakýchkoliv varovných znamení, že by se zaměstnanci firmy mohli začít odborově organizovat. Dostalo se jim mimo jiné doporučení zkoumat záznamy z kamer před halami Amazonu a pátrat na nich po tom, zda se pracovníci nescházejí po práci a nesnaží se přesvědčit své kolegy k odborové činnosti. Manažeři byli rovněž vybízeni, aby naslouchali hovorům svých podřízených a hlídali, zda nepoužívají fráze jako „životní náklady“ nebo „jsem totálně grogy“.

Netrvalo dlouho a takto primitivní metody dohledu začal nahrazovat software. V roce 2020 korporace Recode informovala, že Amazon za účelem kontroly zaměstnanců se sklony k odborovému organizování zakoupil „geoprostorovou operační konzoli“ (SPOC). Časopis Vice navíc odhalil, že oddělení lidských zdrojů Amazonu monitorovalo adresáty emailových zpravodajů a složení facebookových skupin ve snaze předcházet zpomalování práce, stávkám a dalším kolektivním akcím.

Zakoupený software vyhodnocoval povahové rysy a chování zaměstnanců a takto určoval riziko, že by se mohli pokusit na pracovišti vytvořit odbory. Prediktivní schopnost softwaru však vedení Amazonu zklamala, a tak podnik nadále souběžně využíval i své manažery, aby zaměstnance sledovali takříkajíc postaru.

Oba způsoby dohledu nyní zastínila umělá inteligence. Proč vydávat peníze za školení a platy manažerů nebo na nákup softwaru, který čte příspěvky zaměstnanců na Facebooku, když centralizovaná umělá inteligence dokáže v jakémkoli skladu Amazonu v reálném čase zcela automaticky a s nulovými náklady sledováním řeči a chování pracovníků stanovit, kdo — a v jaké míře — vykazuje riziko, že by se mohl „zaplést“ s odbory?

Je opravdu velmi znepokojující, že umělá inteligence zamezující organizování odborů je založena na stejném vědeckém poznání jako ta, jež vyvinula antibiotikum zachraňující životy. Před nástupem umělé inteligence museli vědci třídit molekulu po molekule do jednotlivých kategorií podle toho, jakou skupinu chemických látek obsahovaly. Tento postup se nikterak nelišil od způsobu, jakým „geoprostorová operační konzole“ kategorizovala zaměstnance v Amazonu na základě jejich možných sklonů přidat se k odborům — a nebyl také o nic účinnější.

Oproti tomu umělá inteligence, která likviduje mikroby, se spoléhá na neuronové sítě a modely strojového učení a je schopna zakrátko prozkoumat rozsáhlou oblast bádání v oboru chemie, na jejíž analýzu by lidští výzkumníci potřebovali desítky let. Její program se učí analyzovat molekulární strukturu proteinů mikrobu a určit sloučeniny, které jej s vysokou pravděpodobností zničí.

Stejně ovšem postupují i programy umělé inteligence, které mají potlačit odbory. Jediný rozdíl spočívá v tom, že místo chemického prostoru a charakteristik molekul zkoumá umělá inteligence skladové prostory a chování zaměstnanců v nich — přičemž údaje o nich se nepřetržitě nahrávají prostřednictvím elektronických zařízení, jež zaměstnanci musí mít neustále u sebe, a to i na toaletě.

Systémy řízené umělou inteligencí se učí tvořit strategie, jak zneškodnit určený cíl — ať už je to shluk bílkovin v jádru bakterie nebo zárodek odborové skupiny pracovníků v odpočívárně. V obou případech umělá inteligence pracuje se svými určenými cíli jako s vektory, jejichž rozmístění bere jako základ k vyvinutí strategie s maximální pravděpodobností jejich eliminace.

Nevyhnutelné se tak stalo skutečností. Lidstvo se ukázalo natolik geniální, že vyvinulo umělou inteligenci schopnou již bez dalšího lidského přičinění zcela dekódovat proteiny smrtícího bacilu a vytvořit proti němu účinné antibiotikum. Těžko však mohl kdo pochybovat, že korporace jako Amazon nevyužijí příležitosti a nebudou se stejným způsobem snažit zbavovat buněk ve svém dodavatelském řetězci, v nichž hrozí riziko odborového organizování, v němž spatřují prostě jen hrozbu zvýšených nákladů.

Ekonomové vemlouvavě opakují, že vztah poptávky a nabídky spolehlivě ručí za prospěšnost veškerého technologického vývoje. Uvedená fikce jim umožňuje přehlížet nelítostný třídní boj, který probíhá přímo před jejich očima; třídní boj, který ničí životy milionů lidí a znemožňuje jim, aby — přinejmenším bez neudržitelného zadlužení — vytvořili dostatečnou poptávku po zboží, jež dnešní technologie dokáží vyrobit.

Warren Buffett, který za svůj úspěch vděčí především tomu, že sám na takovéto ekonomické báchorky nikdy pranic nedbal, se nechal slyšet, že třídní boj dnes zuří stejně jako kdykoli dřív — a jeho třída superbohatých v něm vítězí na celé čáře. Jeho prohlášení pochází ještě z doby, než digitální přístroje řízené algoritmy nahradily mistry v dílnách, než začaly určovat pracovní tempo a než zavedly totální dohled, ve srovnání s nímž vypadají továrny v Chaplinově filmu Moderní doba jako dělnický ráj.

A jako by toho nebylo dost, umělá inteligence dala nyní korporacím možnost zlikvidovat odbory, jedinou instituci, která zaměstnancům dávala alespoň trochu moci. V třídním boji, jehož existenci Buffett deklaroval, bude brzy ve všech hospodářských odvětvích stát cloudový kapitál vyzbrojený umělou inteligencí proti celosvětovému prekariátu, jemuž se už dnes s každou další prohrou zdá, že už nemá co dalšího ztratit. Ať už má člověk jakékoli politické názory nebo ambice, musí mu být jasné, že současná podoba ekonomiky je stejně tak otřesná jako neudržitelná.

Z anglického originálu New AI Germ Busters Can Also Bust Unions publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.