S chatboty se nemluví. Vytvořme si vlastní budoucnost

Hynek Trojánek

Umělá inteligence se vkradla do škol, na pracoviště i do mezilidských vztahů. Zatím však je to stále na nás, o kolik soukromí a důstojnosti se necháme připravit a kam až AI dovolíme zajít.

Co je dnes vnímáno jako zpátečnictví a marné a směšné brždění pokroku, bude možná zítra oceňováno jako snaha zachovat si alespoň zbytky vlastní důstojnosti. Foto Pedro Pardo, AFP

Zakladatel společnosti Facebook Mark Zuckerberg má na svém kontě řadu skandálních výroků. V roce 2010 prohlásil, že éra soukromí skončila. Sociální normy se dle jeho tehdejšího vyjádření mění a lidé už zkrátka při sdílení citlivých informací nepociťují zábrany.

Šlo o klasickou fintu, jak skrýt vlastní cíle do hávu čehosi daného a neodvratitelného. Mezi řádky jsme však v Zuckerbergových slovech mohli číst: „Chci, aby lidé kašlali na své soukromí. Bude to tak totiž dobré pro můj byznys.“

Ve stejném duchu je potřeba chápat i jeho zamyšlení z letošního dubna. V podcastu Dwarkeshe Patela přišel s nápadem, jak vyřešit epidemii samoty. „Průměrný Američan má snad méně než tři přátele. Ale chtěl by jich mnohem více, třeba patnáct. Průměrný člověk zkrátka chce trávit více času s přáteli než nyní,” prohlásil Zuckerberg a záhy nabídl řešení — virtuální chatboti jeho firmy by mohli dostatek přátel výhledově zajistit.

Zuckerberg chce, aby se představa digitálních přátel znormalizovala, protože až se tak stane, bude to on, kdo na tom vydělá. Potvrzuje ostatně fakt, že se jeho společnost Meta vydala vstříc právním rizikům a začala v Evropě od května využívat k trénování modelů umělé inteligence data uživatelů. Meta chatboty, kteří by nás v budoucnu měli zachránit od drásavých pocitů samoty, tak již nyní prakticky vykrmujeme vlastními daty.

Řada komentátorů označila Zuckerbergův recept na zvládnutí samoty dle očekávání za skandální. Největší útok na lidskou empatii v dějinách, jak ohlášený nástup virtuálních společníků již před rokem označila socioložka a psychoterapeutka Sherry Turkleová, však již probíhá na mnoha frontách.

Chatbot školní, firemní i vyhledávací

O chatbotech se patrně nejčastěji píše v souvislosti s duševním zdravím. Zatímco zde se však rýsuje konsensus, dle něhož chatboti mohou sloužit jako určitý informační rozcestník, který však zdaleka nenahradí živé psychology ani terapeuty, bouřlivé změny již chatboti způsobují ve školství.

O takzvaných „AI tutorech“, tedy jakýchsi osobních učitelích, hovořila nedávno pro český Wired s nadšením třeba viceprezidentka pro informační technologie na Harvardově univerzitě Klára Jelínková. Mají podle ní „skutečně pozitivní dopady na výsledky studentů“. Podle Jelínkové se tradiční model „třída-učitel-žák“ proměňuje a je třeba, abychom k „AI přistupovali víc jako k člověku než jako ke stroji“.

Sam Altman, šéf společnosti OpenAI, zase ohlásil nástup „AI agentů“. Ti by již letos měli „způsobit revoluci“ hlavně na firemních pracovištích. Na rozdíl od chatbotů jen nekonzultují, ale přímo vykonávají úkoly. Pořídí zápis z porady a rozdají úkoly. Protřídí e-maily, seřadí je dle priorit, naplánují, co je třeba dělat.

×